The Runaways

Tak pro mě osobně by se tento film točit rozhodně nemusel - za prvé: o existenci The Runaways jsem neměla páru, až na jeden "flák", který, jak se ukázalo, stejně nahrála až Joan Jett samotná - za druhé: krom toho, že tato rocková kapela byla výjimečná ve světě mužských hudebních seskupení tím, že byla jako první ryze dívčí, nebyla ničím jiným zajímavá, pokud tedy někoho zvlášť neberou zfetované mladistvé z rozvrácených rodin - za třetí: neoslnil mě ani rozpačitý konec, kde se mně dalo na vědomí, jak se Cherie Currie po dlouhém boji vyhrabala ze svých závislostí... no jistěéééé, proto v současnosti vyřezává motorovou pilou sochy :-D. Důvod, proč jsem si snímek vybrala, byla pouhá zvědavost na zajímavého Michaela Shannona, který se mi jeví stále zajímavějším, což je jedním z kladů tohoto filmu, druhým je Dakota Fanning, ke Kristen Stewart se snad ani nebudu vyjadřovat a celek mně vyzněl jako jeden velký, pubertální trapas, na který každý, komu se stal, kouká rychle zapomenout. (03.04.2012)

Z filmů žánru životopisného/hudebního se během let stala předvídatelná podívaná, která rezignuje na vypravěčskou originalitu a místo toho nabízí pouze popisné epizody ze života známých postav, na jejichž popularitě staví atraktivitu celého filmu. Takové filmy jsou pak vděčnými látkami pro herce toužící po nějaké té oscarové nominaci. Povětšinou to jsou filmy technicky precizní a dobře zahrané, které fungují jako vděčné inscenace pro zaryté fanoušky a „náborové filmy“ pro diváky tvorbou umělce, o němž film vypráví, neposkvrněné. V těchto případech se pak ikonické momenty ze života hlavní postavy a samotný výkon herce, jenž tuto postavu ztvárňuje, staví mnohem výše nad potenciální záměry o inovativní přístup k látce a umělecké ambice samotných filmových tvůrců, následkem čehož se z takovýchto filmů stává sterilní a ničím nevybočující podívaná. Toto tvrzení samozřejmě není možné brát jako pravidlo, spíše se jedná o lehce nakažlivý mor postihující ty méně osobité snímky daného žánru. Např. Joe Wright skrze sobě audiovizuální virtuozitu povýšil životopisného Sólistu na osobitou podívanou, která jen prostě nepopisuje životní příběh.____ Film The Runaways vykazuje většinu výše uvedených znaků, avšak režisérka Floria Sigismondi, která natáčela klipy např. pro Marilyna Mansona (Tourniuet, The Beautiful People) a Davida Bowieho (Little Wonder,…), tématu své celovečerní prvotiny rozumí natolik, že se jí podařilo nijak originálně pojatý scénář poutavě zadaptovat v duchu 70. let a éry glam-rocku. Díky ní jsou The Runaways i přes svou předvídatelnost a scénáristickou „zaprděnost“ (což však neplatí o svěže pojaté úvodní scéně s menstruací…) svižnou a zábavnou podívanou, která zaručeně potěší fanoušky kapely. Největší rozruch tento film vzbudí nepochybně skrze obě hlavní aktérky, Dakotu Fanning a Kristen Stewart, které v rolích odvážných rockových div Cherie Currie a Joan Jett celkem rázně zaútočily proti všeobecných představách o jejich osobách, jak je prezentují média a vnímá širší společnost. Dakota se proslavila jako talentovaná dětská herečka a nyní na prahu dospělosti ve filmu vystupuje v erotickém prádle, šňupe koks, „fuckuje“ a pálí jednu cigaretu za druhou. Stejně tak i energická Kristen Stewart v punkovém sestřihu a pánské kožené bundě ani vzdáleně nepřipomíná tu křehkou Bellu ze série Twilight, která ji proslavila. Vzhledem k úvodu mého textu to bude nejspíše znít jako vynucené klišé, avšak je nutné dodat, že se obě herečky svých partů zhostily na výbornou, což platí i o jejich hlasovém projevu – to, že jsou ve zpívaných pasážích ponechány jejich hlasy, mě velmi potěšilo. Tradičně skvělý je Michael Shannon v roli producenta Kima Fowleyho jakožto jediné výraznější mužské postavy. ____ The Runaways nepředstavují žádnou (r)evoluci ve svém žánru, ale pro své výše zmíněné kvality si nepochybně zaslouží pozornost. 75% (22.07.2010)

Pokud nejste zrovna feťák, tento snímek vám nabídne hlavně kvalitní poslechový zážitek. Takže na tohle jděte do kina nebo si to pusťte s kvalitní reprosoustavou a DTS zvukem. Pustil jsem si ho kvůli Dakotě Fanning a hudbě, a ty mi bavily. Příběh byl "přiškrcený" tím, že byl (více či méně) podle skutečnosti, takže ke konci jsem se skoro díval na hodinky. Ale i tak nelituju těch dvou hodin. ## Nejvíc mě dostalo, když Joan Jett parodovala text jedné skladby: "...All covered in blow... I dumped my poor sweetheart... for screwin' too slow." (orig."...All covered with snow. I lost my true sweetheart. From a-courtin' too slow") (23.08.2010)

Hello, Daddy, Hello, Mom. I'm your cherry bomb! O kapele The Runaways jsem v životě neslyšel a když jsem viděl trailer na tento film, nejdřív jsem si myslel, že to bude typický snímek o malých holkách, co chtějí být slavné. Nicméně něco mi říkalo, ať tomuto snímku dám šanci. Nevím, možná jsem jen chtěl vidět Kristen Stewart, jak opravdu hraje, možná jsem chtěl vidět Dakotu, z které už roste opravdu pěkná kočka. Ale faktem zůstává, že tenhle film mě opravdu překvapil. Jeden by řekl, že to je neoriginální příběh (holky chtějí být slavné, zažijí momenty slávy, samozřejmě se to neobejde bez drog a alkoholu, aby se nakonec rozpadly) ale já říkám, že mi to bylo jedno, když to tenkrát takhle bylo. A já to prožíval s nimi. The Runaways je snímek, který má po většinu stopáže neuvěřitelné tempo, skvělé písničky (jo, pravej rock, to není jak dneska Tokio Hotel a podobný sračky) a dvě naprosto dokonalé herecké výkony v hlavních rolích. Kristen mě opravdu přesvědčila o tom, že tu drsňačku nehraje, ale že jí opravdu je. Nikdy nepochopím, proč zrovna ona musela uvíznout ve Stmívání… A Dakota… mít klobouk, tak smeknu. Vynikající výkon, kterým mě i ona přesvědčila o tom, že z ní něco bude. Neříkám, že tohle je dokonalý film, pár klopýtnutí tam bylo (některé scény jsou ukončeny dost rychle, posledních 20 minut není tak energických, jako předešlých 80) ale přesto musím dát plný počet, protože jsem se bavil, poslechl jsem si skvělou hudbu a zřejmě si i pár písniček seženu. A jestli tohle nejsou důvody pro plný počet, tak už nevím. P. S. Michael Shannon byl zřejmě ten nejvíc ujetý manažer, jakého jsem kdy viděl. Každopádně si dokážu představit, že i dnes je někde v šoubyznysu někdo jemu podobný… (26.08.2010)

Kdyby hrdinky nepůsobily tak dětinsky, možná bych jim věřila, že jsou něco víc než jen rozmazlení frackové, kteří z nudy začnou ukazovat světu, jak jim je všechno strašně u prdele, a jenom levobočkem k tomu občas mlátí do kytary. Takhle je obsazení věkově autentičtější, ale když vidím ty tváře, tak mi za nimi něco chybí. A tím pádem mi něco chybí v celém filmu. A pokud je to šablonovitý životopisný film bez špetky invence, tak chci aspoň zajímavé herce, ne bandu puberťaček. Ufff, to jsem dneska ale zlá. Chci už konečně vidět dobrý film! (22.01.2011)