Režie:
Dino RisiKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Romy Schneider, Marcello Mastroianni, Wolfgang Preiss, Victoria Zinny, Adriana Giuffrè, Raf Baldassarre, Eva Maria Meineke, Riccardo Parisio Perrotti (více)Obsahy(1)
Život Nina Contiho ubíhá jako vlak v dobře vyjetých kolejích. Má uspokojivé zaměstnání i manželku na úrovni. Jednoho dne potkává Annu, kterou miloval před dvaceti lety, ale namísto příjemných vzpomínek se dostavují noční můry a přízraky minulosti. A Ninovy psychotické stavy přiživují i pochybnosti o smysluplnosti jeho současného života. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (52)
Přeslazené melodrama s nesympatickým a slabošským donchuánem pod pantoflí Mastroiannim, jehož pro našeho diváka díkybohu alespoň vylepšil skvělý Eduard Cupák. Klasická červená knihovna opepřená mysteriozní zápletkou, kde se nabízí hned dvě možná vysvětlení, nadpřirozené nebo psychologické. Obě varianty vyvolávají otázky, jejichž nezodpovězení mne však zanechalo zcela chladným, stejně jako celý příběh o lásce bez hranic...božínku. Dvě hvězdy za český dabing a podříznutou domovnici. ()
Mysteriózní podivnost s předpokládanou pointou. Romy i Marcello jsou dobří, tu skutečnou kvalitu ale filmu dodává především úžasný Eduard Cupák v původním skvělém dabingu z Barrandova. Námět je to ve filmech častý, muž se setkává se starou známou, dávnou láskou, která má být ale mrtvá. Pravda ne a ne vyjít najevo, a ačkoliv zkušený divák tuší, občas s námi filmaři trochu zamávají. Tentokrát ne, a horor v Přízraku lásky taky nehledejte. ()
Přízrak lásky je dlouhým a podrobným nahlédnutím do duše jednoho poněkud duševně nevyrovnaného a zmateného jedince. Nedá se říct, že by se v tomto případě jednalo o klasický horor, označil bych tento nádherně zahraný snímek jako vnitřní psychologické drama jednoho z nás. Vzpomínky, a snad s tím spojené i výčitky vlastního svědomí, ty dokáží hodně potrápit. Zvláště, když náhodná situace vyvolá z hloubi duše onu vzpomínku tak náhle a intenzívně. Hluboká láska, ta pravá nefalšovaná panovnice, si dokáže naši duši podmanit na celý život, i když už dávno žijeme s jinou ženou. Její moc je nedozírná a těžko se jí odolává. Jsou pak okamžiky, kdy musíme vyvinout "nadlidskou" snahu a zapojit zdravý rozum, aby jsme neskončili jako náš nešťastný a duševně utrápený hrdina Nino Conti. ()
Některé věci mi přišly nedořešené, ale jinak vynikající duchařina, dobře natočená, s realistickými postavami i výbornými výkony. Co dokázal Mastroianni zahrát jen očima nebo mimikou obličeje, tomu by se dnešní rádoby herci měli povinně učit, jak dokonale to zvládal. Pouštěl jsem si to v noci, a věřte, měl jsem pak strach jít na WC. ()
Mě tedy nevyděsíte, Nino Conti! Prosím vás, prý horor a že mrazí, jste asi ničehož hrozného ještě neviděli, ne? Skutečnost je taková - dialogy škrobené, až se chce obdivovat herce, jaké k nim dokázali přihodit výrazy, archaické obraty typu byla to andělíčkářka, trocha průhledného úmyslného klamu, plná odpovědnost mlhy za celou atmosférickou tíhu a pcháá - žabí rizoto:-D... U Marcella dobrý a za výstupy krásné Romy, víc mrtvé než živé, stála především dovednost maskérů, jinak kapku morbidní pozdní romantika s poetickou pointou... takže, po otevření ihned spotřebujte, na disku neskladujte. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (4)
- Dino Risi o Romy Schneider, kterou stačil během natáčení lépe poznat: „Ona má ve svém životě něco strašidelného, přízračného, jakoby přišla z jiné planety, je to jedna část jejího půvabu.“ (theSaint)
- Adaptace románu Fantasama d'amore (1977) Mina Milaniho. (NinadeL)
- V listopadu 1980 se Romy Schneider odebrala do Pavie, aby se připojila k natáčení a jejímu partnerovi Mastroiannimu. V den D, kdy se mělo začít natáčet, nereagovala na výzvu. Nikdo nevěděl, kde ji najít. Vzteklý ředitel produkce zburcoval jejího manžela Biasiniho v Paříži. Ten po dlouhé cestě našel svou ženu v hotelovém pokoji ve stavu, který připomínal noční můru: „Otevřel jsem dveře a ihned jsem trochu ustoupil. Romy se na mě dívala vyvalenýma očima a upřeným pohledem. Měla na sobě župan. Vypadalo to, jako by její pohled zamířil ke mně, ale nezastavil se. Minul mě a ztratil se v neurčitu. Napůl ležela na posteli. Její pohyby byly pomalé, jakoby ve zpomaleném tempu. Zpočátku nebylo vůbec možné s ní mluvit, byla naprosto zoufalá. Trvalo, než jsem z ní trpělivě dostal nějaké vysvětlení. V jejích věcech jsem pak našel několik krabiček optadilonu. Chyběly tři čípky. Přiznala se, že si udělala „koktejl“ ze tří lahví červeného vína. Byla jako ochrnutá.“ (theSaint)
Reklama