Zločin à la Neapol

Trochu vyčpělá komedie s krimizápletkou, jejíž rozuzlení je bohužel strašně brzy jasné, protože zpracování je (vzhledem ke stáří snímku pochopitelně) prostě naivní. Film je to celkem příjemný, úsměvný, dobře obsazený, a kupodivu místy i lehce napínavý, ale přece jen ho čas dost semlel. Hudební doprovod hrozný (ústřední melodie - vlezlá a neoriginální + ta příšerná "foukačka") - škoda. (12.06.2016)

Nejsem zrovna ten, koho by mohl zklamat snímek s Mastroiannim, Muti a Pozzettem v hlavních rolích. Tohle je ale navíc opravdu skvěle "koukatelné", nejen pro příznivce italské kinematografie. Snímek s detektivní zápletkou, krásnou ženu a dobrým humorem. Zajímavé jsou vcelku nezvyklé role Pozzetta i Mastroianniho. Jelikož detektiv byl spíš bázlivý než drsňák z Neapole, mohl ho zahrát a také výborně zahrál právě Pozzetto. V roli po obrně kulhajícím hráči na mandolínu, bych dokázal vidět někoho jiného než Mastroianniho, ale zahrál také dobře. Moc se mi líbil Peppino De Filippo jako otec (Natale Capece) a dialogy, mezi ním a synem Raffaelem (M.M.) jsou povedené. Celý film příjemně ubíhá až do závěru pro někoho šťastnějšího, pro někoho méně. Vždyť šlo přeci o "cinquanta milioni di franchi svizzero". (29.09.2011)

Možná místy moc bláznivé, možná v některých scéných zbytečně přehrávané, celkově ale překvapivě dobrá mysteriózně kriminální "komedie" se stárnoucím Marcellem Mastroiannim, mladičkým ale už oplácaným Renatem Pozzetttim a svůdnou femme fatale Ornellou Muti. Když k tomu přidáte prostředí Neapole, skvělý původní dabing z Barrandova s nálepkou výroby odpovídající roku mého narození (úžasný Moravec, Brousek, hodně dobrý Schánilec, ve vedlejších rolích Prachar, Větrovec, Kopřiva či Stašová), a originální placka z Levných knih za sedm kaček, nemůžete minout. (02.05.2013)

Připadal jsem si jako Neruda při Cimrmanově Němém Bobši.Scénarista asi každý den jako rozcvičku před psaním šňupal z toho medailonku s koksem, co si s ním ve filmu Zeudi Araya sladí sexuální život. Marcello nasadil submisivní kukuč, ale ani ten nezastře, že nemá co hrát, protože ho Corbucci nutí do polohy italského Luďka Soboty. Holt pohádky o tom, jak outsider ke štěstí přišel, se točí všude. (09.08.2009)

Zločin a lá Neapol si vyžaduje oddýchnutého diváka, pretože Sergio Corbucci režijne zamiešal do jedného filmu naraz kriminálku so zložitou zápletkou, príbeh fyzicky postihnutého profesora mandolíny, ktorý ťahá z malérov svojho tatka, všetko prehrávajúceho v hazardných hrách, odvalenú taliansku deštrukčnú bláznivinu, milostný príbeh aj nejednoznačnú hru s policajtom, ktorý síce všade je, no tvári sa ako prísny neschopák a predsa vie oveľa viac. Vyznať sa v tejto mäteži je preto naozaj len pre oddýchnutých. No netreba skláňať hlavy, výsledok umne balansuje na lane a neskĺzava ani do jednej z uvedených polôh. Vyvážená skvelá práca a vďaka spomenutým namiešaným rôznorodým žánrom aj netradičný, no dobre pozerateľný film. (09.10.2016)