Včera, dnes a zítra

Tři povídky, každá sice jiná, ale přesto svým způsobem jsou všechny něčím stejné. Je to především zásluha hereckého mistrovství nejlepších italských herců, co jsem kdy měl možnost vidět, a že jich není málo. Všechny povídky jsou pěkné tím, jak i přes jistou kontroverzi nad postavami stále svítí jakási svatozář, škoda jen, že druhá povídka má podstatně menší šanci zaujmout a prošumí podobně jako sprchování či jízda šalinou, takhle musím dát pouze čtyři hvězdy, a to navzdory slavnému závěru snímku. :-) Navíc, ač Marcello podává traidčně profesionální výkon, dokáže držet se Sophií krok pouze v první části, další dvě už více stojí na jeho krásné partnerce, kterou jsem si mimochodem díky tomuto filmu dost oblíbil. (24.05.2010)

Sophia Loren vs Marcello Mastroianni poprvé, podruhé a potřetí. Ti dva k sobě pasovali v každém filmu, a tady to potvrdili hned třikrát. Energická manželka s mužem jemuž neustálý kolotoč všedních dní pomalu přerůstá přes hlavu, bohatá nudící se panička a její nový objev, nadržený zákazník a luxusní prostitutka, příliš rozptýlená aby myslela na práci. V každé roli je radost je sledovat. Pokud někdo náhodou pochybuje o umění jednoho z nich, tak tady je nejlepší možnost obdivovat šíři jejich hereckého rozsahu. Výborný film a pro mě vrchol italské romantické komedie. (24.07.2012)

Docela zvláštní italský povídkový film. Je rozdělený na tři příběhy a každý je úplně jiný. Nejvíc se mi líbil první a poslední. První vypraví o rodině, která se pomocí neustálého rození dětí snaží matku zachránit od kriminálu. Místy díky tomu vznikají dost vtipné situace. Druhý se celá odehrává celý za jízdy v autě a je poměrně krátký. Poslední se zaměřuje na prostitutku, která nechtěně svede na scestí budoucího mladého kněze. Ani tam není nouze o vtipné momenty. "Bude chovat!" (27.05.2019)

Ve vrcholných Sicových filmech, zaštítěných známým hereckým duem Mastroianni-Lorenová, se podařilo přednímu neorealistovi zachytit absolutní momenty krajních lidských poloh. Povídkový film tento trend zachycuje v nebývalé koncentraci, která zvyšuje působivost zejména Mastroianniho výkonu (srv. ovšem i tak výtečný film DNES, ZÍTRA A POZÍTŘÍ, jenž je Mastroianniho sólem s jinými režiséry i partnerkami). Lidský přesah - pozitivní i negativní - je obsažen ve všech povídkách. Asi nejatraktivnější je kombinace cudné povětrné ženštiny a dychtivého profesionálního ctitele, mne osobně nejvíce zaujala žena z lepší společnosti a její sebestředná "nesobeckost" vůči naivnímu ctiteli. Chlad Lorenové se v této její neobvyklé kreaci vyrovná obdobným výkonům jiných dobově současných italských hereček a v něčem jakoby je ještě předčil. Je pozoruhodné opakovaně konstatovat, že nejkvalitnější díla tak trochu připomínají sopečné erupce a rozmanitost následně vznikajících krajinných typů na rozmezích jednotlivých kontinentálních ker: i zde vidíme nejnápaditější děje a příběhy, nejpozoruhodnější herecké výkony a nejinvenčnější režie, náměty i scénáře. Nadčasový film skvělého režiséra a nezapomenutelného hereckého páru patří i v tomto ohledu k tomu nejlepšímu, na co se nejen italský, český, evropský i světový divák může těšit, Již - nepletu-li se - čtvrtou generaci. (17.09.2007)

První povídce vévodí Adelina, která rodí jedno dítě za druhým, aby se vyhnula lochu, jenže po sedmém (nebo kolikátém) začne být její manžel Carmine poněkud… vyšťavený. Naštěstí je ve hře i neapolitánská sounáležitost a hluboce zakořeněný odpor k justici, takže vše se v dobré obrátí. Ve druhé je hlavní postavou milánská nafrněná panička s rolskou a uťápnutým milencem a třetí kraluje Mara, římská lehká děva, jedním toužícím ctitelem z Bologne a druhým ze semináře. Ve všech povídkách ztělesňuje Sophie prototyp italské Ženy, živočišné, nevypočitatelné a temperamentní, zatímco Marcello submisivního muže, který ženě ve všech směrech podléhá a vlastně byl stvořen jen pro její rozmary. Ony ty de Sicovy komedie vlastně nejsou nijak vtipné. Ale jsou zábavné, ukřičené, přelidněné, smyslné, prostě z nich dýchá Itálie. Mám je nejradši k těstovinám. (29.12.2016)