Kvílení

Z původně zamýšleného liberálně laděného kousku se stal nástroj nejhoršího fašismu. Snímek vám ve své nebetyčné subjektivitě vnucuje svůj ultra super názor a nedovolí člověku utvořit si nějaký jiný nebo dokonce vlastní pohled na věc. Film též divákům vnucuje vlastní vidění Ginsbergova díla za pomocí velmi amatérsky vyvedené počítačové animace, pecka. A když bych si měl utvořit názor na samotného Ginsberga prostřednictvím tohoto snímku, musel bych ho považovat za pouhýho pozéra. Kvílel jsem. (09.07.2010)

Velmi čistý, rozuměj nudný, film. Na to, že si dal za cíl vyprávět o poezii, ke mně nedoletělo příliš závanů skutečných pocitů. Ve struktuře vidím inspiraci (ale možná že ne) skvělými filmy Todda Haynese, nicméně režisérské duo se tomu nepřiblížilo ani na sto metrů. Soudní rovina byla tak zpackaná, že po závěrečných proslovech jsem fandila spíš žalobci. Nebo mi minimálně připadalo nesprávné, že jeho názor byl podáván jako "nesprávný a záporný", protože určitou pointu měl. Když dáte kupříkladu Americké psycho hloupému člověku, tak nevidí sofistikovanou společenskou reflexi, ale návod jak zavádět ženám do vagín myši. Zároveň jsem ale umělec, který tvoří díla, která bývaji považována za divná i mými nejbližšími přáteli (zrádci!!!), a jsem samozřejmě všemi deseti proti jakékoliv cenzuře uměleckého projevu. Prostě si tak nějak neumím vybrat, co si o tom filmu myslet a co k němu pořádně říct. Každopádně vím, že dojmy pozitivní nebyly, dostavil se i smutek, že se to taaak nepovedlo. (28.02.2011)

Film v rytmu básně. Báseň v rytmu hudby. Hudba v rytmu srdečního tepu křehkého a přemýšlivého muže, který prošel peklem a v zoufalém vytí dokázal najít naději. ____ Snímek je recitací slavné básně, jejím animovaným ztvárněním, Ginsbergovým životopisem, soudním procesem a úvahou nad autorskou tvorbou, svobodou a sebevyjádřením. Střídá animované, černobílé i barevné pasáže a ve výsledku působí jako život sám. James Franco je v tomhle filmu pro mě bůh. SHRNUTÍ: Takhle vám to ve škole nikdy neřeknou. /můj komentář č. 2 700/ (18.09.2018)

Film je to dobrej, ale mě neoslovil. Allena Ginsberga jsem nikdy nebral jako někoho, kdo mě zajímá, a nikdy mě nebavila jeho tvorba a protože tenhle film je o něm a hodně se v něm čtou jeho básně, tak u mě neměl šanci. Neřikám, že to neni dobrej životopis, po filmové stránce někoho určitě zaujme. Ale zabilo mě to čtení té básně, která: 1) pro mě jako Moraváka obsahuje moc americkejch odkazů - to je samá Wall Street, Denver, Empire State, Staten Island, různý eveňjů, Madison Avenue, Colorado, Kansas, Idaho... a v polovině věcí to jde mimo mě. 2) ani používání tolika složitě znějících slov nikoho normálního nepotěší - myriády, katatonie, kolportovat, serafín, dadaismus, juxtaponovaný atd... 3) kdysi možná šokovalo, že tam použil tolik sprostejch slov a zmínek o kouření vocasů někomu, kouření vocasu mě, šukání, strkání bůhvíčeho do řiti, buzerantech, ale v dnešní době ne - na místo toho v tom vidím jenom jeho homosexualitu. 4) nebere mě, když někdo v podstatě beze smyslu naplácá různý slova do věty a pak čeká, jak se intelektuálové budou dohadovat, co tím chtěl vlastně říct, když ani on sám neví, co to má být - a takhle přesně na mě ta jeho poezie mluví - o ničem. Tyhle čtyři body se týkají čtení jeho tvorby, ale protože ta tvoří velkou část filmu, tak to nejvíc rozhoduje moje hodnocení, který bude nízký. Animace jdou skoro stejnou cestou - udělaný jsou celkem hezky, ale nic mi neříkají. V těch jeho interview taky mele docela nesmysly a filozofický žvásty, takže to taky nic. Takže jednu hvězdičku dávám jenom za to, co bylo mezi tím - úryvky z jeho života, kousky od soudu a za Jamese Franca, do kterýho bych neřek, že si vybere takovouhle roli... a že ji bude umět zahrát... PS: jinak kniha Kvílení a jiné básně pro mě nemá žádnou literární hodnotu, takže ji klidně mohli zakázat... ale zas na druhou stranu nesnášim cenzuru, takže jenom čumim, jak si takovou kravinou podmanil tolik lidí, že mu to žerou... (27.03.2012)

(Mezipatra 2010) Režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman KVÍLENÍM debutovali na poli narativního fikčního filmu, ačkoliv se zařazením biografického dramatu o díle (!) básníka Allena Ginsberga to není jednoduché. Snímek se totiž svým formálním zpracováním odklání od podoby valné většiny schematických biografií umělců za poslední víc jak dekádu tím, že na místo zájmu o samotnou osobu se zaměřuje na dílo ve čtyřech vypravěčských rovinách, které jsou stylisticky nesourodé. Sledujeme (1) archivně-dokumentárně se tvářící, přesto rekonstruované a hrané pasáže předčítání básně před diváky a osobní výjevy z života představitele beatnické generace, (2) rozhovor se samotným Ginsbergem, (3) vizualizovanou podobu titulního Kvílení v podobě animovaných pasáží a (4) soud z r. 1957, kdy kniha (nikoliv její spisovatel!) stanula před soudem pro údajné pohoršování dobrých mravů._____ Počin, který by se dal nejlépe přirovnat k filmu jiného queer autora, Haynesově BEZE MĚ: ŠEST TVÁŘÍ BOBA DYLANA, je formálně pozoruhodný a vytváří si alibi na to, aby byl neprůstřelný jakoukoliv možnou kritikou. Pokud se totiž nebudeme zaměřovat na to, nakolik se výsledná podoba odlišuje od dalších děl v rámci žánru biografie, ale podíváme se, co je nám říkáno a jak, vyvstává určitý rozpor. Z plátna se na nás totiž valí řada truismů, s kterými dost dobře nejde nesouhlasit (právo na svobodu slova a vyjádření umělce) a které jsou pro jistotu pro pomalejší diváky v závěru vyřčeny nahlas, zatímco se nezapřou umělecké ambice tvůrců. Umění – alespoň to opravdové – má ovšem přinášet nový pohled na svět a věřit v inteligenci diváka, který je schopný interpretovat předkládané obrazy a slova. Další rozpor nastává, když přihlédneme ke kontroverzní povaze knihy, o které se vypráví v nekontroverzním filmu, jenž cokoliv pobuřujícího vypustí (orální sex) či přeskočí anebo zjemní v podobě animovaných pasáží. Nemáte-li ale za to, že o radikálních věcech je nutné vyprávět radikálně, pravděpodobně nebudete mít s animovanou částí problém, i když nedosahuje nápaditosti a působivosti těch v PINK FLOYD: THE WALL. (04.12.2010)