Watercolors

Příběh tohoto filmu se mi opravdu líbil. Jenže to je jaksi bohužel málo ... On by to možná vážně nemusel vůbec být nijak špatný film, kdyby byl minimálně o půl hodiny kratší, kdyby se odstranily věci, které jsou tak nereálné, až z toho bolí oči a taky, ale to je hlavně moje osobní záležitost, kdyby do role Cartera obsadili někoho, z koho se mi nezvedá žaludek, kdykoli se objeví na obrazovce ... Watercolors mě prostě z větší části nudily ... Konec ale nebyl zas tak špatný ani nudný a musím se přiznat, že mě docela i bavil ... Ano, bylo to docela dost předvídatelné, ale pravdou je, že jsem na to s nedočkavostí čekala. Vlastně jsem na to čekala už od začátku filmu ... Co se týče hereckých výkonů, nemůžu si nijak zvlášť stěžovat, ale je pravdou, že emoce opravdu zahrát neuměli ... Teda alespoň hlavní postavy ne ... Bohužel, ale na filmu se najde opravdu hodně nedostatků, takže na víc než na průměr to rozhodně není. Protože ale příběh nebyl k zahození, dvě hvězdičky už jsou zase málo ... (30.09.2014)

Další gay romance, ve které tentokrát hybatelem nejsou zelené pastviny, ale středoškolský bazén a obrazy…Statické a hodně televizní zpracování se spoustou laciného zamilovaného výraziva… Bohužel stejně naivně a přearanžovaně vypadají i rádoby odvážné intimní scény… Oproti dospělému, formálně preciznímu a skvěle odehranému A Single Man spíše dorostenecká podívaná a telenovela…Žádný hlubší podtext nebo zajímavý úhel pohledu... (02.06.2010)

Na debut tematicky poměrně originální sociální drama, které je ale místy otravné. Dojemný, ba nakonec srdcervoucí příběh ještě nedělá z filmu dobrý film, pro debutujícího režiséra Davida Oliverase bohužel. A tak i přes důstojné herecké výkony a ne zcela zahozeníhodný příběh sráží Watercolors na kolena jeho fádní zpracování a hlavně přešlapy typu ukrutně špatná sexuální scéna s deštěm v bytě nebo nesmyslně, až komicky explicitní dialogy ("Swimming is all I had." nebo "Mom, I hurt so much inside, I am heartbroken."). Zbytečné chyby se dočkáme bohužel i na závěr: když se konečně dozvídáme vysvětlení názvu filmu - hlavní hrdina dostane vodovky (mimochodem opět s jakože "cool" hláškou "I thought you might be tired of painting ghosts.") - je háček v tom, že to, s čím obratem hlavní hrdina na tělo svého milého maluje, jsou regulérní tempery, a ne vodovky. Jasně, normálně by to nevadilo, ale má-li tohle být pointa filmu, vadí mi, že má pan režisér diváka za hlupáka. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale hvězda navíc je za mladé herce. Čili - prostě existují lepší debuty o první gay lásce, viz za všechny aspoň snímek Shelter (2007, r. Jonah Markowitz). (11.01.2010)

Klasické romantické drama, akorát na místo ženy má hlavní představitel políčeno na statného sportovce, který mu ukáže věci, o kterých dříve snad jen četl. Watercolors jsou plny kýče a klišé, nepovedených scén (déšť v pokoji, wtf?), trapných charakterů.. Ale když si odmyslím pár scén, přímo debilní postavy rodičů a scény ze současnosti, tak jde o obstojné drama, které nijak extra nenudí, nehraje příliš na city (ani v závěru) a jako celek bych ho přirovnal k prvnímu pivu v pátek večer - je fajn, ale po třech dalších si už nevzpomenete, jak chutnalo. (09.09.2010)

Viděno na letošním Febiofestu v sekci Gay a lesbické filmy. Docela dobrý film, akorát mi vadily scény, ve kterých hlavní hrdina Danny po letech vzpomíná na svou první lásku Cartera. Tyhle scény tam byly podle mě zbytečně, rozdrobovaly jinak velmi příjemný filmeček. Jinak jsem neměl moc výhrad až na klišé typu chápající maminka. Erotických scén tam moc nebylo, což v žádném případě není výtka. Oba hlavní představitelé podali solidní herecké výkony. Verdikt: příjemných 70%. (01.04.2009)