Život za časů války

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $356,473║ Ten suchý humor tam sadne, ostré nadávky a dialógy nepobúria, aj keď je tam toho až príliš, skôr miestami dosť pomalé vyprávanie príbehu to zbytočne brzdí. /videl v kine: 55%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (19.06.2010)

Tady není moc co rozkládat, buď Solondze zbožňujete nebo respektujete a jste na něj zvědaví, pak jste buď nadšení nebo méně, ale pořád vás to k němu táhne, nebo to jde v lepším případě mimo, v horším jste znechucení a už se mu vyhýbáte. Já na něj budu zvědavá vždycky, už od Štěstí. Tady mi časově trochu ujel vlak, ale dohonila jsem ho a na konci jsem byla na cimpr campr. Nádherný Solondz. (17.01.2017)

Nutno predeslat, ze Solondz je muj oblibeny reziser. Pakliže by nebylo Solondzovo "Štěstí", tak je Život za časů války docela fajn biják. Ale tou podivnou kombinací vykrádání "Štěstí", navazování na "Štěstí", hledání přesahu atd., jsem tomu mohl dát pouze ***. Samozřejmě s vědomím toho, že v porovnání s průměrnou produkcí je to nadprůměrná záležitost. (15.02.2014)

Absurdní postavy, situace, dialogy…a přece z jistého úhlu pohledu tak normální, obyčejné. Má to něco do sebe, sem tam i humor, škoda jen, že jsou to spíš takové světlejší záchvěvy v průběhu jinak průměrného filmu. A co tak pročítám ostatní komentáře, kterým jsem se před projekcí raději vyhnul, tak trochu lituju, že jsem dřív neviděl často zmiňované Štěstí…nicméně tohle bylo moje první filmové setkání se Solondzem a rozhodně ne poslední, chci mu dát ještě šanci. Tohle dostaveníčko bude každopádně za lepší 3*. „Udělej to, co já. Prožeň si hlavou kulku. Třeba skrz pusu. A napiš dopis: Jsem hrozný člověk, snažila jsem se napravit svět, ale neuspěla jsem. Válka je zlo, ale to, co jsem udělala já, je horší. Nebudu mít klid, dokud neuvidím, jak budeš trpět tak jako já.“ – „Nevím, Allene. Myslím, že je lepší spolykat prášky.“ (11.07.2014)

Syn, cca 12 let: Jsi ještě pořád vlhká? Matka: Ne, ne, utřela jsem se papírovým kapesníčkem. Od časů Amerického nezávislého léta, pravidelného prázdninového pásma na ČT 2 blahé paměti, považuji Todda Solondze za klasika, jehož filmy jsou sice trochu vyhrocené, ale sliz současné středostavovské Ameriky nahlížejí zajímavě. Life During Wartime rozvíjí motivy Solondzova známého Štěstí, především rodiny, jejíž hlavou je sympatický pedofil, prznící ohleduplně synovy školou povinné kamarády. Tatínek opouští vězení a to je Solondzova příležitost opět porušit různá tabu kladením nepříjemných otázek, zda je běžně hranice mezi normálním a zvrhlým vede skutečně tudy, kde je obvykle vnímána. Lidskost mlsného tatínka ilustruje každodenní, nezáviděníhodný zápas s vlastními sklony a ostře kontrastuje se spontánně jalovým, zdánlivě zdravým stylem dokonale čisté maminky. Kde je Kolonin? Pod antidepresivy, hned vedle antikoncepce. Málokdy vyjde z příběhu s morálním přesahem v nejpříznivějším světle usvědčený pederast. Politický rozměr, naznačený v titulu, ubíhá na pozadí jako neurčitě hrozivá kulisa: Volil Bushe a McCaina, ale jen kvůli Izraeli. Samozřejmě ví, že jsou to naprostí idioti. (04.11.2017)