Dostaň ho tam

Je to veľká pravda, že Get Him to the Greek má aj slabšie miesta a je ich dosť. Ale dvojica Jonah Hill a Russell Brand sa naozaj našli. Je to skvelá kombinácia pre kvalitný komediálny film. Body ale strhávam práve za nudnejšie miesta a posledná polhodina poriadne spomalila vo svojom tempe, takže ku koncu nič moc. Aj preto by som si asi dovolil napísať, že to nieje úplne najlepšia voľba pre kino, skôr taká pohodová oddychovka na sobotnajšie popoludnie. Celkom ma táto komédia príjemne prekvapila, i keď je plno lepších, ale čakal som od nej oveľa menej. (18.02.2015)

Je pravda, že Geth him to the Greek más slabší momenty. Především ty, ve které se snaží sdělovat vážnější pravdy o životě o vztazích atp. Jinak je to, ale vážně zábavný film, u kterého jsem se smál opravdu nahlas zplna hrdla, což už mě dlouho nepotkalo. Parodie na typickou rockovou hvězdu a její hvězdné manýry je trefou do černého. Russel Brand svou postavu opravdu vystihnul výborně. (05.01.2011)

Klasická skvělá komedie kterou produkoval sám mistr Apatow. Čekal jsem linii ve stylu dostaň rockera z bodu A do bodu B, ale naštěstí tomu tak není a v půlce filmů se prohrubuje vztah mezi rockerem a Greenbergem. Casting je skvělý tak jako u všech filmů od Apatowa, protože nebere do hlavních rolí žádné nažehlené hezounky. (15.08.2010)

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

DOSTAŇ HO TAM je další výborně vyvážená (kupa vulgárních gagů a uvěřitelné ponaučení na závěr) apatowovská bromance, u které při parafrázování nejlepší smithovky platí, že doba pokročila a žádá si víc (na místo mluvení o určité sexuální praktice jako možném řešení vztahů provozování této činnosti). Na rozdíl od samostatných Apatowových režijních a scénáristických počinů jsou díla jím produkovaná nedospělá v tom, jak se snaží předstihnout své předobrazy posunutím hranic a navýšením počtu odkazů na popkulturu, ale ztrácí se v tom celek i upřímě míněné vyznání lásky zesměšňovaného, v tomto případě hudebního byznysu. Když už se divácky oblíbené postavy dočkají vlastního spin-offu, na místo toho, aby si ony podřizovaly film, film si na konec podřídí je, a tak se ze zprvu osvěžující série porušování pravidel vyprávění stane velice konvenční a ve svém duchu i konzervativní (ve smyslu návratu k původnímu) věc, která pozbude své opojnosti. Jasně, že z toho bude kult, ale klasika formátu CHASING AMY nikdy, natož abych se válel smíchy na zemi jako u JAY AND SILENT BOB STRIKES BACK, když stvořený fikční apatowovský svět není dostatečně provázán. (21.09.2010)