Dostaň ho tam

Krok (a kousek) zpátky.. Asi každý bude nový snímek Nicholase Stollera srovnávat s předchozími Kopačkami. Může za to logicky Russell Brand ve vedlejší roli excentrického zpěváka s dokonale úchylnými pohyby a nechutně dlouhým jazykem. Coby Aldous Snow se objevuje i tady a k němu tvůrci přihodili podržtašku Aarona z nahrávacího studia. A hlavně dosud i Aldousova skalního fandu. Tenhle tlouštík musí pološíleného zpěváka dostat z kolébky fotbalu na výroční koncert do Ameriky. Stihnou se solidně vylít, několikrát poblít, leckoho zurážet a ještě si pokecat o životních pravdách. Těšil jsem se, a to moc. Ale tohle šlo místy úplně mimo mě. Zklamala mě totální nevyrovnanost snímku. Někdy se divák popadá smíchy za břicho, jindy jen čeká co přijde, a ono nic nepřichází. A to jsou třeba i desetiminutové pasáže. A to už je sakra problém. Chemie mezi nimi ústřední dvojicí sice jakž takž funguje, ale co naplat, když mě scénář humorem i tím pověstným feelingem prostě minul. Vážné momenty navíc nefungují. Herecky bez větších výhrad, překvapí Rose Byrne k ní netypické roli. (02.11.2010)

Přímočará zápletka stavějící na konceptu různých mýtů o rockových superhvězdách. Bohužel Aldous Snow není žádná rocková superstar, ale mužská dospělá varianta vysmívané Miley Cyrus, přičemž není možné určit, nakolik je tato podoba záměrem scenáristy. Prostoduchý "úkol" hlavního hrdiny - dostat tohohle zhovadilého zpěváka z Anglie na vlastní koncert, je prokládán hlavně ke konci neuvěřitelnými dějovými zvraty. Celkově snímku dominuje přehršel více či méně povedených vtípků točících se kolem sexu a drog (kterých je na můj vkus občas až moc). Scenárista si asi myslel, že vtip bez sexuální narážky a pěti sprostých slov není dost vtipný, ale v téhle smršti jsem byl docela vděčný za jakékoliv zvolnění. Tím je například všude citovaná chlupatá stěna a nejrůznější camea (Tom Felton, Lars Ulrich). Ta působí zprvu jako vítaná zpestření, ale jsou vlastně hrozně samoúčelná, skoro jako by podtrhovala, jak je film chatrně vystavěný - hlavně na tom setkání s Malfoyem je to dost vidět. Vždyť to ve filmu nemá vůbec žádné místo! Ale dost paradoxně si právě tohle divák asi dobře zapamatuje. _____ Různé narážky na černochy mají asi dokazovat, jak je autor scenáře nad věcí a bez předsudků, prostě ne-politicky korektní, ale v podstatě jsou dost hrozné (ačkoliv u "Vlastním 21 podniků Kuřecí ráj" jsem se zasmál). Jo a Jonah Hill vyrostl do neuvěřitelných rozměrů a není radost se na něj dívat. Russell Brand zase zjevně umí jen jednu pózu, jak lze vysledovat už z Kopaček, ale nic proti tomu, je to prima póza. (30.07.2010)

Při prvním zhlédnutí jsem se docela vyděsil. Nechápal jsem kam zmizel duch výborných Kopaček. Přitom jsem se na rockovou hvězdu Alduse Snowa těšil... O nějaké 4 roky později dostává snímek druhou šanci. Celý děj se mě zdá najednou lepší, chytlavější a povedenější. Humorných scén malinko přibylo a na nudu tentokrát není čas. Solidní příběh o jedné docela složité cestě k výročnímu koncertu. Chlupaté zdi jsou jasně nejlepší! Musím každopádně pochválit volbu Jonaha Hilla. Až s odstupem času a hlavně po shlédnutí letošního Vlka z Wall Street dostávám teprve představu o jak moc kvalitního a přesvědčivého herce se jedná. 70 % (14.07.2014)

Opět něco strašného pro naše svěrače...z toho by se vážně jeden posr.l! Děsně trapná dvojice Jonah Hill/Russell Brand se pohybuje někde v oblasti rockerského ráje, kde jsou jedinou vášní drogy, chlast a roštěnky. Už si nepamatuji, že bych viděl film, ve kterém se víc zvracelo a o výčtu trapáren by se dal poskládat slušný song, který by nezachránila ani Katy Perry. 30% (07.11.2012)

Get Him to the Greek bych nejlépe přirovnal k třídenní pařbě - člověku se sem tam udělá špatně, sem tam se směje, aniž by věděl proč, ale převážně je to skvělý pocit, i když jste na konci "trošičku" žíznivý a vyčerpaný… Za mě napíšu jen tolik, že kdyby tenhle film měl více momentů, jako byl ten s "Jeffreym" a poté s "infarktem", šel bych nekompromisně na pět, protože to jsem se mohl smíchy potrhat. 80 %. (23.10.2010)