Obsahy(1)
Známý písničkář nás všechny svou osobní zpovědí nutí k zamyšlení nad národní a občanskou odpovědností. Rozhovor s písničkářem a básníkem Karlem Krylem byl natočen v létě roku 1992, dva roky po sametové revoluci, těsně před rozdělením Československa na dva samostatné státy a téměř dva roky před jeho smrtí. Skeptický a zahořklý autor-analytik upřímně a necenzurovaně hovoří nejen o svém životě v emigraci, ale i o současnosti počátku devadesátých let, která v něm vyvolává řadu otázek. Možná ale, že dnešní divák z nadhledu let, které uběhly od natočení pořadu, pochopí řadu jeho výhrad k tehdejšímu vývoji lépe a ostrý analytický pohled básníka mu bude bližší. Živě jsou ve vesnické hospůdce i jinde zpívány autorské písničky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Neuvěřitelně vizionářské názory velkého Čecha - věčného disidenta ve smutně mollových tónech. Příznačné je, že ve své době je málokdo chtěl slyšet (i tenhle dokument zůstal docela dobře utajen), často se psalo, že Kryl je zahořklý a zatrpklý, stejně jako jeho nové písně, které nesouzní s étosem doby. Řekněte to o nich dnes, po dvaceti letech...časový odstup dal Krylovi zcela za pravdu, nadhled emigrace bystřil zrak. Forma dokumentu je možná determinovaná dobou svého vzniku, obsah a názory Karla Kryla jsou ovšem až neskutečně pravdivé. Moderátoru Martinu Pokornému (jinak výrazné tváři Českého rozhlasu) patří poklona za to, že něco takového v roce 1992 inicioval... ()
Cokoli co je natočeno s Karlem Krylem je pro mě mimořádně silný zážitek. Jeden z mála čechů, kterého až do své smrti budu obdivovat. Karel Kryl nejen, že byl mimořádně nadaný zpívající básník s neuvěřitelně citlivým českým srdčíkem, ale byl to i úžasný vypravěč. Praktricky každou svou větou mě mluvil z duše, včetně rozdělení Československa a toho dokonalého příměru s vrátky uprostřed plotu. Ty jeho písničky a myšlenky předběhli svou dobu. Pamatuju si, jak na koncertě pro všechny slušný lidi Karel řekl "Já se jen bojím, aby se ta naše demokarcie nezměnila v demokraturu." a koukněte se, došlo to snad ještě dál. Země kde se jedna politická strana chlubí že ovládá justici a druhá zase policii, média vytváři kauzy na zákazky, aby odklonila veřejný zájem od skutečných gauneřin našich mocipanů. Země, kde vládu jedné politické strany vstřídala vláda jedněch gaunerů, mafiánů a zločinců v mnoha politických stranách si může o demokracii leda tak číst ve slovnících, ale rozhodně se tak nenazývat. Trochu jsem se odklonil, ale ono to ke Karlu Krylovi tak nějak patří. Chlapík, který nikdy neměl na puse zámek, nás i v tomto dokumentu formou rozhovorů na několika různých místech přesvědčuje o své jedinečnosti a vyjímečnosti. Velká pochvala pro pana Pokornýho, že ty rozhory dělal tak, aby v nich Karel Kryl dostal co největší prostor a totální vypravěčskou svobodu. To už dneska novináři neumí jejich neustále sebeexhibice a snaha konfrontovat dotazovanýho se svými názory prakticky devastuje jakoukoli osobnost a myšlenku už v samým zárodku. Díky skvěle odvedené práci pana Pokornýho tady nic takovýho nehrozí a mollové tóny Karla Kryla se tak můžou rozehrát na plno a jediný co je na dokunentu špatný je doba, kdy zazní poslední mollový tón. ()
Mollové, durové, nebo jiné tóny...to jméno Karla Kryla je zárukou, že následujících téměř čtyřicet minut nebude patřit k promarněným. Těsně před rozdělením Československa, dva roky po "sametovém převratu" před mikrofonem Jana Pokorného cynicky zatrpklý básník bodře glosuje dění kolem své osoby i stavu naší republiky. Co slovo to upřímná odezva na stav věcí, co slovo to skutečný polistopadový Karel Kryl. Největším paradoxem zůstává fakt, že ačkoliv některá Krylovy výroky mohou působit jako od blouznivce, desetiletí ukázaly jakým byl nadčasovým prognostikem a vlastně až třeba rok 2015 (tj. rok ve kterém jsem já osobně měl tu čest s Mollovými tóny Karla Kryla) dává pořadu ještě hlubší smysl. ps: Mimochodem Jan Pokorný v outfitu lázeňského tenisového trenéra na volné noze si zaslouží pochvalné poklepání na rameno za jeho cit pro pochopení jeho role v této dobromyslné zpovědi. ()
V dávných dobách, kdy moderátor nosil "deku", při vedení rozhovoru na kameru pokuřoval a popíjel pivo, kdy Šumava byla zelená a lýkožrout chroustal pod kontrolou, natočili tenhle pěknej dokument. To tam všímavější divák najde. Karel Kryl byl člověk pesimistického ladění, jeho tvorba tomu odpovídala, a tady dostal prostor se vyjádřit. Takže nejásal a byl jaký byl. Líbilo se mi, že mu do toho moderátor moc nevstupoval, neexhibovat, a že se mu povedlo dostat z K. Kryla, jak prožíval emigraci, a jak vidí tehdejší současnost. Dobré bylo, že se kamera nevěnovala jen Karlovi, ale i okolí, takže pro mě dokument na jedničku. ()
Není divu, že polistopadový vývoj Karla Kryla neuspokojil. On měl tu výhodu, že žil v zahraničí. Demokratické chyby tam tak viděl na vlastní oči. A situace u nás mu příliš optimismu nedávala. Zajímavé také je, že byl zásadně proti rozdělení republiky. Občas je ale složité ho chápat, protože jeho slova tvoří myšlenky básníka a filozofa. Jako jisté odlehčení působí setkání v hospodě se štamgasty a písně. Je to taky pořad doby, protože dnes už by si reportér asi těžko dával při práci pivo a hospodská by lezla do záběru... ()
Reklama