Všechno co mám rád

V porovnání s pozdějším dílem Záhrada mi v tomto snímku vyloženě vadilo to rozkouskování do kapitol. Záhrada byla spíše smyslová, kde děj nehrál až takovou roli. Všetko, co mám rád je film, který má podstatný děj a rušivé elementy do něj příliš nepatří. Šulík Záhradou vyzrál. Kromě toho mi byl hlavní hrdina snímku Tomáš značně nesympatický. Nakonec dávám 45%, což jsou dvě hvězdičky (27.03.2014)

Kdybych se díval jen na české a slovenské filmy, asi by se mi to moc líbilo. Mám rád Godára, Šulíka, Slobodu, ale stejně mi to příšlo trochu bezzubé, nemělo to kule. Příklad? Angličanka (nebo Rumunka), která bydlí na Slovensku a mluví obstojně slovensky, neví, co to je "kokot" - a přitom je to první slovo, se kterým se tu nutně musela seznámit - jako ostatně každý, muž či žena, odsud i od vedle, Slovensko kokotem žije. Vždyť i správce skladu Tancer oslovoval štábního písaře Vrchotu: "Ó Vrchótik, kokótik!" (ale to je z jiného filmu, dosud nenatočeného). (17.11.2019)

Nuda a pokus o akúsi poetickosť a "kvalitu". Si spomínam, že v danej dobe boli všetci hotoví z toho, ako vo filme padlo zopár sprostých slov, ktorými sa nazývajú pohlavné orgány. No dnes sú z toho hotoví ešte niektorí, ale tieto rozťahané filmy z reality, ktorú aj tak všetci poznáme ma nikdy nebrali. Mimochodom, od roku 1992 sa toho medzi ľudmi veľa nezmenilo - jediný poznatok... (18.11.2010)

Když jsem to napsala, jak mě to v průběhu sledování napadalo, a znovu přečetla, vychází mi, že jsem možná příliš přísná. Jakkoli je hlavní hrdina roztomilý, pořád je neodpustitelně tupý. Hrdina, který říká „nerozumíš? ozvi se!“, i když přes dveře slyší, že jeho syn uvnitř zvrací. Jak říká Soňa, slabého muže milovat nedokážu. Ale ani s první ženou nelze soucítit, a druhá je zase jenom nevyzrálá představa femme fatale, totálně iluzorní, která existuje jenom ve chvíli, kdy se na ni muž dívá, jinak ne. Ačkoliv jsou dávány jisté šance prostoru a přírodě, pořád mám dojem, že je to spíše divadelní hra, že všechny kulisy by velmi dobře mohly být jen nakreslené na papíře. A v nich by se odehrávaly vypozorované epizody plné bědujících lidí. Kde jsou detaily. Chladný režijní přístup mi způsobuje křeče v kontrastu s proklamovaně subjektivním vyprávěním. Zdá se mi to, nebo režisér ve svém plánu s formou příliš neoperuje? To bych možná potřebovala vysvětlit. Smysl pro humor jsem zde necítila, ale v nedávné době jsem začala uvažovat o tom, že ho sama nemám. Zajímá mne, zda v Šulíkovsko-Šulajovském světě existují milenecké páry, které si vzájemně neroztírají jídlo po tvářích a těle. Příběh s rozvolněným dějem poskládaným z epizod také zkouším, i moje plánovaná romance z obskurního kapitolu má takto vypadat, možná právě obava, že budu tak moc rozvolňovat, až nic nezbude, mě stále nutí do vlastních příběhů strkat kouzelné koně nebo zombies. (02.12.2013)

Jsou různé věci a skutečnosti, co má člověk rád: jsou to většinou maličkosti, z kterých se skládá náš život, drobné maličkosti, jejichž hloubku sami určit nemůžeme, člověk žije a raduje se z drobností a malých věcí, bez kterých by život nebyl životem. Všechno zde popsané zaznamenal Martin Šulík ve svém neuvěřitelně zajímavém a krystalicky průzračném filmu, který svojí poetikou vtáhne do děje každého, kdo má oči otevřené a vstoupí tak do světa, kde čas plyne svým vlastním tempem. (20.03.2013)