Občanský průkaz

Značně nevyrovnaný snímek, ve kterém mne zaujaly tři momenty: jak zničit člověka (což funguje i dnes), jak si podat fanoušky problémové kapely (návštěvnící posledního koncertu Parkánů v 80.letech by se v tom asi poznali) a hnus, který představovali PS VB. Jinak bych se docela hádal, že většina v té době mluvila jako dlaždiči. Naopak. Dnes se vulgarita nosí a ještě se vystavuje na odiv... (02.01.2013)

PAMATUJEŠ BOBANE?....(Mirda Hájek)...../// Úsměvný, ale i lehce tragický příběh z časů mániček, čůča, hezkých soudružek učitelek a zklamané i nasrané starší generace. Milovníci ,,retro časů“ prožijí několik orgasmů a budou přemejšlet, jestli je OP lepší než Pelíšky. Těžko říct. Pelíšky se motaj kolem r.68, tady je větší rozsah – nejen myšlenkovej. Každopádně tenhle výlet do země, kterou ovládali práskači a k sabotáži byl dobrej i krtek se mi líbil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nebyl ,,tesilovej sráč“. 2.) Mám veselé básnické střevo. 3.) Měl jsem nemoc s diagnózou 307. 4.) Ještě teď si v občance natrhávám stránku č.15. 5.) Pamatuju Mirdo Hájku.... (Boban) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (02.04.2011)

No jo, je to skanzen, který momenty, kdy se mu daří navozovat atmosféru strachu a režimního útlaku, více než vyvažuje libými tóny nostalgie, jakou se (samozřejmě v její falešné podobě) snaží vyvolat i v těch (resp. především v těch), kteří danou dobu neprožili a vnímají ji právě v takové přepísknuté pohlednicové podobě jako sám film - skrze trhlé účesy, tesilky, roláky, bonzáky, esenbáky, Wartburgy a výlety do Jugoslávie. Sálající atmosféra je taky to, co udržuje divákovu pozornost, neboť denníkové vyprávění jemně rozdělené do mnoha epizod něčeho takového schopno není a Občanský průkaz se tak vlastně stává filmem, z něhož je možné odejít půl hodiny před koncem a přitom nebýt o nic ochuzen. Jenže zrovna tenhle skanzen je postavený tak pěkně, že mi v něm spíš chtělo zůstat ještě o něco dýl. (27.10.2010)

Mládežnická revolta v komančské rezervaci, při které se pila míchaná ohnivá voda, poslouchaly bubny západních šamanů a hledaly neválečné stezky, jak z toho pryč. Jarchovský skrz Šabacha zase pumpuje hořkosladko, ve kterém tentokrát díky věku a nevinnosti aktérů to alespoň trochu dobré prostřednictvím společných zážitků otupuje to zlé. Huhňající neherci v hlavních rolích do toho vnesli opravdovost nejistoty a snaživého amatérismu, což je zajímavý kontrapunkt k v tomhle směru elegantně učesaným Pelíškům. Kam náhle zmizel Macháčkův uvědomělý konfidentský soudruh? Utopil se snad v mastnotě svého účesu? (13.12.2023)

Kdyby to nebylo tak dlouhé a kdyby dokázal scénář udržet niť, mohla by to být sice stylizovaná, ale docela zajímavá historka ze svojí doby, podobně jako Pelíšky, jen o něco méně rozňuňané. Takhle to ale prostě jen "je". Co do děje se mi těžko věří, že lidé všech postavení a věkových kategorií celé dny řešili pouze a výhradně politiku, jak vyznívá zde. Není to tak trochu opak normalizace? Ale to by mi mohl potvrdit, nebo vyvrátit jen někdo, kdo tehdá žil. (27.11.2013)