Báječná léta pod psa

“Ak nám pán inžinier neveríte, tak vám kľudne podpíšem, že Gustáv Husák je starý kokot” :D Poslednú dobu mám “šťastie” na snímky, ktoré sa tematicky zameriavajú na obdobie “režimu”. No a presne tento je jedným z mála, ktorý je poňatý presne tak, ako sa mi to pozdáva. Odľahčený, nijak výnimočný, no aspoň podľa gusta .. (02.12.2021)

Prý „takoví jsme byli“, jak se zpívá v písničce. No já nevím, možná asociální Viewegh s celou jeho rodinou ano včetně všech těch rádoby disidentů. Pokud vím od reálných účastníků, tak ony se ty historky skutečně odehrály poněkud jinak a někdy i v jiných gardech. Hlavně je to zase celé černobílé - pitomý komunista, ztrpčující všem život, rádoby prostý človíček proti mašinérii, a po sametu v roce 1989 z komunisty převlékač kabátů - kolikrát jsme to viděli, až na to, že už se neřekne, že ti komunisté nalezli do Občanského fóra a posléze ODSky... Prostě taková inťošská pražská vize toho, jak jsme „takoví byli“, a většina republiky na to kouká s otevřenou pusou, protože zažili něco jiného. Ještě že Ježková ukáže malé kozy a že v tom hraje Šafránková. (18.01.2016)

Dávám sice jen dvě hvězdičky, ale jinak musím konstatovat, že to není tak hrozné. Dokonce se mi to skoro líbilo, ale asi proto, že jsem nikdy Vieweghovi nepřišel na chuť, nepřirostl mi k srdci ani tenhle film. Přesto je to veledílo oproti jinému "vieweghovi" Výchova dívek v Čechách. Edit 2013 Po opakovaném shlédnutí jsem přitlačil jednu hvězdičku nahoru. Vlastně to bylo docela zábavné. (22.07.2002)

Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) (22.02.2011)

Michala Viewegha jako autora ani persónu moc nemusím, ale za tuhle perlu jsem ochoten přejít leccos... herecký koncert Ondřeje Vetchého a Libuše Šafránkové - jejich generační příběh je nádherný a plný laskavého humoru, i přes doslova sviňskou dobu. Slizký funkcionář Vladimíra Javorského a výkon jeho filmové manželky Vilmy Cibulkové je taky k pohledání.... a Vladimír Dlouhý, "Kvído" Wehrenberg, Jitka Ježková (odvážná role, jen co je pravda;)), babičky, dědečkové, Viktor Preiss jako takřka nejmenovaný dramatik a Jiří Schmitzer v miniroli psychologa - ti všichni byli výjimeční ... asi to bude výjimečným scénářem a režií. Hezky se na to vzpomíná, ale vracet by se to nemuselo... (26.03.2003)