Dai-bosatsu tôge
The Sword Of Doom
Režie:
Kihači OkamotoScénář:
Šinobu HašimotoKamera:
Hiroshi MuraiHudba:
Masaru SatóHrají:
Tacuja Nakadai, Mičijo Aratama, Júzó Kajama, Toširó Mifune, Kei Sató, Kó Nišimura, Takamaru Sasaki, Kamatari Fudžiwara, Hiroši Hasegawa, Šódži Óki (více)Obsahy(1)
Bouřlivá léta pádu šógunátu charakterizují nekonečné likvidace nepohodlných osob a konflikty procísařských a šógunátních skupin. Na pozadí těchto událostí prochází jako přízrak smrti muž jménem Rjúnosuke Cuke, jenž ovládá meč s bravurou mistra, ale jehož duše je zlá a krutá. Zůstávají za ním mrtvoly politicky aktivních osob i obyčejných lidí. Ovšem vše souvisí se vším a jeden čin neodvratně ovlivňuje činy druhých. Jedho smrt si přeje stále více lidí, ale je vůbec možné zastavit zosobněné zlo? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Ďábel Tacuja Nakadai v naprosto nekompromisním, nemilosrdným, zlém a precizním samurajském filmu s vynikajicí kamerou, perfektní hudbou, krvavými, přehlednými a uvěřitelnými souboji a se super scénou Tošira Mifuneho při sněžném večeru ( ty pohledy Nakadaie - brutal ). Temné, žádnej nadhled či odlehčení... Hodně, hodně, fakt hodně těžká kvalita. 10/10 ( Perfektní zamyšlení zde - https://www.youtube.com/watch?v=BsWFjCGlGek&ab_channel=BushidoBlues ) ()
Azda najdémonickejší japonský historický opus. Veľkú zásluhu na tom má dokonalé stvárnenie stelesneného zla v podaní Tacuja Nakadaia. Film sa vyznačuje kvalitným spracovaním, výbornou psychologickou štúdiou človeka a hoci sa nedokáže ubrániť v strednej časti istej rozvláčnosti, určite si zaslúži pozornosť. ()
Tatsuya Nakadai neobdrzel Oscara za svoji ulohu vrazdiciho psychopatickeho ronina pouze protoze tomu tak je zvykem az od predavani v roce 1992 kdy byl ocenen Sir Anthony Hopkins. Uzasny triumf snad skoro opravdove zbesilosti pred kamerou. A ten zaver bych nevidel tak nepochopitlne, jedna se proste o velmi inovativni ukonceni celeho tohoto bez minuty dvouhodinoveho silenstvi. Okamoto proste happyendy neumel (diky bohu). ()
Meč je duší samuraje. Pokud je mysl bojovníka zlá, je zlý i jeho meč. Režisér Kihači Okamoto se během své tvůrčí dráhy pohyboval vždy jednou nohou ve vysokorozpočtových studiových zakázkách a druhou v nezávislých autorských produkcích a přesně takové je i jeho vrcholné dílo z žánru samurajských filmů. Na jedné straně se pyšní hvězdným hereckým obsazením, velkolepou vizuální kompozicí a ohromujícím množstvím úchvatně natočených soubojů na meče. Na druhé straně žánr samurajského filmu dalece překračuje prozkoumáváním temných stránek lidské duše a dokonce ho rozkládá demytizací ikony samuraje a obrácením základních žánrových pravidel proti divákovi a jeho očekáváním. ()
,,MEČ JE DUŠE. POZNEJ DUŠI, POCHOPÍŠ MEČ. ZLÁ MYSL, ŠPATNÝ MEČ....“ /// Trvá to trvá, než pomsta (či odplata) dostane rozumný obrysy. Po solidním úvodu se (klasicky) rozebíraj takový ty vodborný věci (jako s kým jsou potíže, s kým ne…), taky nějaký intriky… pak ta druhá linie s tou dívkou…. no je to kapku složitější. Nevím, nevím, jestli po celodenní práci v lomu je tohle to pravý…. (ale to je každýho věc). Čekání na závěrečnej souboj zpříjemní zamotání děje a temná duše meče pomalu pohlcuje darebáka Ryunosukeho. Jak říkám, složitější a artově náročnější se solidníma šermířskejma scénama. Nakonec místo vočekávanýho psycho souboje přichází fajn řežba, která ale jen to podtrhuje fakt, že nevím, co si vo tom víc myslet. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou povídku, kterou napsal Kaizan Nakazato, neznám. 2.) Souboje vyhrávám tím, že stará pouští protivníka do ,,Obi“. (že dělá v Kaufláči? Kurva, tak to nevím…) 3.) Thx za titule ,,lepros“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne ()
Reklama