Koniec a začiatok

Podobně jako o něco dříve (1964) zfilmovaná novela Lenky Haškové Obžalovaný, i bratislavská televizní adaptace původní hry dramatika a publicisty Romana Kaliského silně rezonovala s dobovou společenskou (i politickou) atmosférou, která významně prolamovala ledy dosud zakázaných oblastí. Předmětem tohoto soudního procesu je kritický článek, zveřejněný na protest proti cenzurnímu zásahu ve francouzském tisku, v němž se progresivní žurnalista pokoušel upozornit na nespravedlivou likvidaci váženého profesora během padesátých let. Ožehavé téma, jež vyvolá řadu vzrušených reakcí, zároveň dokazuje, jak významnou roli v tzv. obrodném procesu hrál tisk a novináři, kteří prostřednictvím svých reportáží výrazně ovlivňovali veřejné mínění. Režisér Igor Ciel navíc celý případ, který se odehrává většinu času pouze v soudní síni, natočil v rychlém, dynamickém sledu, v němž se soustředil především na detailní záběry tváří jednotlivých aktérů v podání předních slovenských herců v čele s vynikajícím Ladislavem Chudíkem (předseda soudu), Jozefem Budským (obhájce), Karolem Machatou (prokurátor), Jozefem Kronerem (profesor Bloch) a Danielem Michaellim (obžalovaný redaktor Markus). (21.03.2021)

"Jednoho človeka oslobodíte a druhého uvazníte...kedy sa toto skončí, kedy sa toto skončí..." Tohle je klasický příklad filmu, který se natáčel během pražského jara, kdy tály ledy a cenzura nebyla. Samozřejmě ihned po nástupu normalizace byl snímek uklizen do trezoru. Není se vůbec čemu divit, tohle špičkové drama, které se téměř celé odehrává v soudní síni má v sobě mnohem více, než obyčejný soudní spor. Obsazení je parádní, kamera stále něčím překvapuje a hudba v určitých vstupech perfektně válcuje. Vůbec jsem o tomto televizním filmu neměl ponětí a děkuji Čt Art, že tenhle klenot vylovila z archívu. (08.02.2022)

"Porušil som zákon, ale vinný sa necítim..." Zaujalo ma kvalitné obsadenie a pomerne krátka stopáž. Malý tv film, hovorím si, to sfúknem pif-paf...Ibaže príbeh novinára, ktorý je obvinený z osočovania vlasti, hanobenia ústavy a porušenia tlačového zákona ma odrovnal niekoľkými nepochopiteľnými ťahmi. Podobne ako užívateľ PatoP nechápem ako tento film prešiel (alebo neprešiel) vtedajšou cenzúrou. Už len spojitosť s francúzkymi médiami, reči o demokracii, kritike súdnictva a smiech! v súdnej sieni medzi prísediacimi...,nechápavo som krútil hlavou. Nevieme o tomto filme takmer vôbec nič, ale je viac ako pravdepodobné, že ležal v trezore. Vôbec by som sa nečudoval. Veľmi solídna súdna dráma, výborné obsadenie i výkony, nemalá kritika a mnoho otázok do radov vtedajšej socialistickej vlády. Neznámy film, ktorý si zaslúži pozornosť a možno i trochu uznania, že podobne ako Kachyňov film Ucho, si niekto dovolil dvihnúť prst a poukázať na vtedajšie problémy. "Jedného pustia, druhého obvinia. Kedy toto skončí..." Odvysielané 14.10.2014 na STV2. 80%. (19.10.2014)

I když se pravda dostane ke slovu, nemusí to ještě znamenat vítězství spravedlnosti. 26. června 1968 zrušilo Národní shromáždění cenzuru v československých sdělovacích prostředcích. O dva měsíce později jsme tu měli sovětské a další spřátelené tanky. Díky alespoň tomuto krátkému období, počítajíc v to i nějaký ten čas předtím a potom, mohly u nás vznikat takového filmové skvosty. Dobře, že nebyly zničeny a mohly pak po vytažení z trezoru opět promlouvat .Bohužel však toto emotivní soudní drama, ač obsazené výbornými slovenskými herci, zůstává zapomenuto a dosud našlo jen velmi málo diváků. (11.12.2014)

Zrkadlo vtedajšej česko-slovenskej spoločnosti, ktoré nesie jasný, a dá sa povedať, že aj silný odkaz. Príbeh je síce zasadený do cudzej, bližšie nemenovanej krajiny (zahraničné, hlavne teda západoeurópske a americké automobily, viacprúdové diaľnice, palmy atď), ale snáď každému divákovi musí byť jasné, akému štátu a sčasti i štátnemu zriadeniu nastavujú tvorcovia reflexiu. Mnoho hviezdnych hercov obstaráva (na televízny film) vysoký punc i kvalitu. Má však aj svoje negatíva, tým hlavným je slabšia vieryhodnosť postáv, dialógov a tiež ich emotívnosť pri súdnom pojednávaní, kde by sa viac hodila (jednoduchá) formálnosť. Tiež sa mi zdala pointa príbehu - na spamäť naučený inkriminovaný článok prednesený ako posledné slovo na súde - príliš jednoduchá. (12.12.2016)