Zabriskie Point

Na tomto filmu mě fascinuje zachycení naděje roku 1969 - už je konec prudérní Americe, konec s bigotní regulací milostneho vztahu, jenž se může realizovat pouze v církevním manželství, což vede jen k tiché toleranci nevěry jako daně za vznešené církevno. Je konec s cenzurou ve filmu, ve společnosti. Na morální pustině Ameriky vyschlé až na troud se něžně miluje budoucnost Ameriky. A jeďte se podívat do Států teď - je to horší než v padesátých letech! Církevní bigotnost, cenzura...jen tenhle fim mi dává naději a proto ho miluji. (17.09.2008)

(1001) Pouštím to, koukám, koukám, říkám si: co z toho bude? Ví bůh! (Ale ten byl tedy skvostný.) Rozmlsaná Zvětšeninou, těšila jsem se na ultimátní zážitek. Žel, ten se nedostavil, spíš jakási lhostejná nuda. Dlouhé vlasy, málo intenzity. A ještě jsem se v zajímavostech dočetla, že měl Antonioni k dispozici píseň L'America od Doors a nepoužil ji. Kdyby se ubralo na stopáži a podkreslilo tou hypnotickou hudební depkou, vznikl by takový film, jaký bych si představovala. - Konec je nicméně vcelku poetický a také si nyní myslím, že jsem film viděla příliš brzo. Třeba se k němu někdy vrátím. (05.09.2010)

skvělá kamera a hudba - a dobře zahrané postavy, i když pro mě je tahle éra už asi v podstatě nepochopitelná. vzpomněl jsem si na jamese deana a rebela bez příčiny... tohle je rebel s příčinou ;) ale bez iluzí. slavná "scéna" je ovšem spíš tragikomická... a rozhodně mi nejvíc ze všeho přišla nehygienická :) (30.03.2005)

Hippies vnímám jako silný fenomén své doby, o kterém si je zajímavého cosi přečíst, vědět o něm a možná se podívat i na pár filmů s tímto tématem, ale nestotožňuji se s tímto kultem natolik, aby mě oslovila tak omšele zpracována hippie agitka. Začátek o studentských bouřích na univerzitě sliboval hodně zajímavý film, ale zase se mi přihodilo to, co u jiných Antonioniho filmech (Noc či Povolání reportér), že mě nadchlo a navnadilo několik scén ze začátku, ale čím to déle trvalo, tím více jsem vnímal jen typickou Antonioniho nudu plnou prázdnoty. Můj menší problém, pokud jde o osobní přínos, spočívá i v tom, že snad vše, co bych na Zabriskie Point vyzdvihl z obsažených motivů, jsem viděl zpracované mnohem atraktivněji v jiných filmech z úplně stejné doby: pohled na revoltující mládež v éře hippies v Taking off, romance uprostřed pouště během útěku a trampot s letadlem ve Vzali nohy na ramena, střet mládence na svobodné jízdě s drsným zákrokem policie ve Vanishing Point... V krásně nasnímaných exteriérech velkoměsta i exotické přírody se odehrává podivný milostný vztah, z něhož na mě nesálaly žádné emoce a nezasáhl mě ani kýžený tragický moment. V závěru s přeplácenými výjevy jsem až váhal, zda chápu správně, co mi chce Antonioni v souznění s ideologií hippies říci a díky Veseckého komentáři jsem si to potvrdil, ale... nemohu si pomoct, přijde mi to až jednostranně vyhrocené. Vážně představují hotely v oblasti přírodních rezervací až takové zlo, že je potřeba rozpoutat na čas exploze s daleko horšími následky? Jestli chtěl Antonioni v závěrených sekvencích podat zároveň i kritiku podobného jednání, tak se mu to z mého pohledu moc nepovedlo. Film na mě spíše než umělecký klenot působil jako dobová kuriozita, která utkví v paměti nejvíc díky scénám hromadného sexu hippíků v pouštním bahnu. [50%] (17.11.2022)

Antonioni bol majstrom pocitovej atmosféry (podobne ako Godard a im podobní borci). Samotný dej nemal preňho obrovský význam, skôr mu šlo o spomínaný priechod pocitov, myšlienok a úvah, cez ktoré svojich divákov viedol a nadháňal za povrchom bežne videného. Ale aby som mu to aj docenil, potrebujem vnímať genialitu. A tu som ju nevnímal. Škoda trošku tej nelogickosti s hlavným hrdinom, mohlo to byť ešte lepšie. (22.08.2014)