Samurai
Samurai Assassin
Režie:
Kihači OkamotoScénář:
Šinobu HašimotoHudba:
Masaru SatóHrají:
Toširó Mifune, Keidžu Kobajaši, Mičijo Aratama, Júnosuke Itó, Eidžiró Tóno, Tacujoši Ehara, Tadao Nakamaru, Kaoru Jačigusa, Haruko Sugimura, Nami Tamura (více)Obsahy(1)
Bouřlivá léta pádu šógunátu se nesla ve znamení střetů procísařských a šógunátních skupin a politických vražd. Jednou ze zásadních událostí byla vražda kancléře šógunátu Ii Naosukeho procísařskými samuraji před bránou Sakurada vedoucí do šógunova sídla v Edu. Přes velkolepé souboje je snímek především mnohoznačným příběhem až shakespearovských rozměrů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Kolaps samurajského režimu vyobrazený pomocou ironickej tragédie jedného muža, ktorý sa zmieta medzi pro a proti šogunátskymi skupinami. Film je založený hlavňe na zložitej báze rozhovorov a intríg, o to viac však poteší veľmi štýlove akčné finále plné krvi a odseknutých končatín. Film, ktorý si budem musieť pozrieť ešte minimálne raz, aby som ho mohol naplno doceniť. (8.5/10) ()
Až divadelní drama je úžasně převedeno do samurajské éry. Zde se pak odvíjí zamotaný příběh nejen jednoho samuraje, ale vlastně celého Japonska. Nejdříve působí hlavní postava jako chladný ničema, ale postupně se nám pomocí dějových odboček vykresluje důvod, proč takový je a sympatie s ním. S odvíjejícím se příběhem se sice závěrečná pointa, čím dál méně mění jako překvapivá. Závěrečná řežba je pak natočená a naprosto geniálně sestříhána. ()
Film se převážnou část stopáže chová jako líně tekoucí řeka, aby pak několik desítek minut před koncem nabral na intenzitě, převalil se přes několik zlomových balvanů a jako vodopád se vrhl střemhlav do hlubiny s názvem Masakr před branou Sakurada. Osud si s Curušijem zahraje partii šachu, tahu korunovaného šach matem se nedočkáme, ale všichni vidíme, v jaké bezvýchodné situaci se Curušiji v této hře ocitl. Trochu jsem měl problém s orientací ve jménech, protože ve filmu je představena asi polovina lidí tehdejšího Japonska, ale ta hlavní se dala postřehnout a zapamatovat. Toshiro Mifune, jeho výrazné obličejové rysy a hlas opět předvádějí herecký koncert a v závěru se ještě s pomocí své katany předvede jako zdatný dirigent. Cestu k bráně zasypávají sněhové vločky, které se po dopadu na zem ihned barví narudo, a divákovi běhá mráz po zádech, protože je svědkem něčeho nezapomenutelného. ()
Příběh zasazený do sklonku tokugawského šogunátu je chvílemi možná příliš melodramatický (mám na mysli zejména linii tajemného původu titulní postavy, jejíž pointa se však dá brzy vytušit), ale způsob vyprávění je značně originální a herecké výkony bravurní (chválit Mifuneho je skoro nošení dříví do lesa). Řeší se tu zajímavé otázky spojené s přátelstvím, ctí a věrností, aby se ukázalo jak cíl světí prostředky a nad city a ideály vítězí chladný pragmatismus. Nejzajímavější je ale pozorovat, jak si hlavní hrdina vedený přehnanou ctižádostí nevědomky podřezává větev, na které sám sedí. Snímek je navíc okořeněn několika výbornými souboji, z nichž vynikají především závěrečná jatka - scéna nezapomenutelná i v rámci daného žánru. ()
Složitě propletený ale dokonale pochopitelný příběh jedné éry plný intrik, lstí a zrady demonstrovaný na životě jednoho samuraje. Výborný Mifune; střih a kameru (polodetaily, závěrečný souboj) kazí v některých chvílích zbytečný vypravěč-vysvětlovač, kdy sděluje informace, jež jsou jasné už z předchozího dění. ()
Reklama