Konzumní děti aneb Komercionalizace dětství

Dokument nepřínáší žádné nové poznatky nebo aspoň to, co by většina z nás někde uvnitř netušila, ale mít to sesumírované takhle pohromadě, to docela bolí. Jenže je to docela zajímavej konflikt zájmů - lidi z reklamy dělají svou práci, obchodníci taky a zoufalý rodič se většinou snaží vychovat šťastné a zdravé dítě, což je tak trochu v rozporu. Pokud by ta rovnice měla být na všech stranách kladná, tak by výrobci vyráběli, reklamy by prodávaly a děti by byly šťastné, protože by dle současných měřítek mohly nakupovat. To je ovšem na hony vzdálené duševní spokojenosti, kterou se tak zoufale snažíme nahrazovat utrácením za nesmysly a to navíc tak, že do hry problémů dospělého člověka zapojujeme i ty nejmenší. Docela by mě zajímalo, jak bude tento problém vypadat za pár generaci, ale zřejmě to nebude nic pěkného... (26.09.2015)

Jací rodiče, takové děti? Často to platí. Konzumují-li rodiče to a ono, pak taky děti k tomu mají sklony. Stojí to hodně odvahy se tomu vzpříčit. A k tomu je nepodporuje ani škola (konzumní učitelé), ani pracoviště (konzumní zaměstnanic), ani organizace (konzumní organizátoři organizace). Kde tedy má vidět dítě jiný příklad než v komzumu? A tak čemu se divíme? Konzumní děti patří k zdejší civilizaci. (07.09.2010)

Jistě uznají všichni, kdo o tom něco málo ví, že chyba není jen na straně konzumního světa a reklam. Je to chyba zejména rodičů. To jsou ti, co platí a nemají čas vzít děti do přírody a za kravičkami kydat hnůj. A teď mluvím zcela vážně. Aby mohly děti jíst hamburger, musí existovat zemědělství. No a kdyby změnili přístup rodiče, tak by se ten konzumní svět možná přizpůsobil nebo alespoň zpomalil. Takže jsme na vině všichni. Je skutečně zajímavé, že děti z chudých poměrů mají ve velmi raném věku srovnané hodnoty života. Takže si nemyslím, že by byla na vině pouze reklama. Ta děti sice nepříjemně a negativně ovlivňuje a stimuluje, ale rodiče jsou ti, co rozhodují, nebo ne? Abych se vůbec vrátila k dokumentu samému.. Líbil se mi, zajímavě a velmi poutavě o tom vyprávěli. Ale tak zcela se s jejich názory neztotožňuji. (06.06.2011)

Smutný a poburujúci dokument, ktorý si ale podkopáva vlastné nohy. Veľmi oceňujem tému, ktorou sa zaoberá a jeho snahu otvárať oči nad týmto závažným problémom, no miestami to silno zaváňa jednostranným, nekorektným dokumentaristickým prístupom. Fakt, že reklama je najväčšie zlo a vymýva mozgy (nielen) detí, je už dávno známy, ale aspoň som sa dozvedel, že viniť z toho treba republikánov a nie rodičov-idiotov, neschopných zasiahnuť... Hoci túžim svoje deti vychovávať kdesi na farme pri lese, ďaleko od vplyvov tohto všetkého, nebol to tento dokument, ktorý ma o tom presvedčil. (6/10) (24.09.2012)

Na jednu stranu nahá pravda, kterou žijeme všichni. Reklama je všudypřítomná. Reklama je součástí nás samých. Reklama je výsledkem lidské evoluce, chtělo by se říct. Na straně druhé militantní klika zakomplexovaných feministek, které jsou v některých ohledech děsivější než steroidy narvaný svalovec s kulometem nedbale hozeným přes rameno. Feministky matkami. Spojení, které zavání militantností. Matky feministkami. Spojení, které je schopné vyhladit přinejmenším čtvrtinu mužské populace (se zbytkem jsou v příbuzenském vztahu, ti se vyhlazení vyhnou). Světovládci nepotřebují génie, potřebují vojáky. Světovládci nepotřebují moudrého člověka, potřebují blbouna. Manipulace s blbounem je daleko jednodušší a tím i žádanější. A reklama už od narození člověku určuje jeho roli ve světě. Houpe se ti mezi nohama pindík? Nu tak zabíjej. Houpe se ti tam touha po pindíku? Nu tak tu máš infantilní výraz na plastové tlamě ve formě Barbie. Ta ti nadiktuje nakolik svět chce abys byla ale naprosto blbá. Reklama je vizitkou naší doby, protože nic křiklavějšího není. Ještě tak nějaká masová vražda na střední škole, ale to je vlastně jen výsledkem reklamního otupování. Dokument, který svou pravdou (všeobecně známou) šokuje. Dokument, který dává prostor matkám - hrdinkám. Celé online tady. (13.10.2010)