Věříš si?

Opravdu soutěž na "úrovni", a jsem přesvědčen, že každý kdo kdy viděl alespoň jednou tu vědomostní část, tak mi dá za pravdu. Jak ty děti můžou jít do televize soutěžit a ani nevědět, kolik planet má sluneční soustava nebo s kolika státy Česká republika sousedí? Ta jedna hvězda je za občas celkem zajímavou rubriku "Seznamte se". (07.09.2009)

Mám rád soutěže (z TV pořadů je to asi můj nejmilejší žánr) a ty ve kterých se vyskytuje školní generace vyhlížím vždy s velkým očekáváním. Zajímá mě jak si dětí poradí s otázkami nebo různými úkoly. Proto jsem byl rád když Česká televize vytasila triumfy a rozhodla se novou dětskou show spustit. Divám se na tento pořad docela často a zdá se mi, že pravidla této soutěže musel vymyslet nějaký idiot. "Věříš si?" se snaží vydávat jako hra ve které musí účastnici předvést svou komplexnost (vítěz musí mít nějaké znalosti a poradit si s hlavolamem, také musí mít dobrou fyzičku a šikovné ruce). A podle toho jak si věří vsází své body. Tady vidím největší bod úrazu. Byl by to takový problém, kdyby za určité úkoly dostávali studenti body podle pořadí a ne podle toho jak si vsadí? Není to pořad, kde vyhraje ten nejlepší, ale ten kterému se povede třeba jenom jedna část a zrovna na tu si vsadí nejvíce. Potom mu už stačí vsadit na další části málo aby neztrácel body. Tímto tato soutěž ztrácí na napínavosti. Pokud by tvůrci přece jenom chtěli ověřovat sebevědomí účastníků mohli je donutit vsadit si předem. Dle mého názoru by to bylo napínavější a objektivnější. 40% (17.06.2011)

"Věříš si?" by mělo dodávat dětem sebevědomí, celá soutěž je nicméně koncipovaná tak, že jim ho spíše bere. Největší měrou k tomu přispívá sama moderátorka "soutěže", která je nejen nesympatická, ale zároveň si libuje v nehezkém dobírání. Nebo si snad myslíte, že smutnému dítěti, jež právě prohrálo s jiným dítětem, nějak pomůže rejpavá otázka typu "Ježiši, Ondro, co jsi to tam dělal? Vždyť to bylo snadné!"?!? (23.10.2011)

Je jasné, že na této soutěži si nejvíce ujíždí hlavně ti nejmenší diváci, kterým je tento pořad určen především. Od toho se odvíjí i primitivní složení soutěžních úkolů a absolutní strategická nelogičnost v sázení bodů drtivé většiny soutěžicích. Když jsem viděl pořad poprvé, tak jsem ani nevěřil svým očím, ale za tu dobu jsem si už nějak tak zvykl a ikdyž pořad nemá takové kvality jako třeba Bludiště či pamětníky vzpomínané Hip Hap Hop, tak u něj přeci jen vydržím až do konce. Co se týče moderátorky, tak ta jen potvrzuje celou lehce podprůměrnou kvalitu celého toho to projektu. Má známka proto sčítá dvě hvězdičky a to jen proto, že se člověk i sem tam těm prckům škodolibě zasměje. (18.02.2011)

Věříš pod dohledem celého národa (nebo pod tou částí, která tuhle soutěž sleduje), že zvládneš projít nějakou překážkovou dráhu, pak se před všema totálně ztrapníš ve vědomostní části, potom si zahraješ nějakou cool Wii hru a jako finalista budeš ovládat autíčko na dálkové ovládání? Pokud jo, přihlas se! ... Teď vážně, jako soutěž pro děcka to není až zas tak špatné, ale minimálně díky disciplínám je to pro diváky jiné věkové kategorie než soutěžící naprosto nekoukatelné. Ten se totiž vždycky zhroutí už při vědomostní části, kdy zjistí, že nová generace je asi tupá jako špalek a nezná odpověď ani na ty hodně jednoduché otázky. A neříkejte mi, že to dělají ty kamery! (06.09.2010)