Odnikud někam

Jestli chtěla Sofia Coppola natočit film, kterej bude naprosto o ničem, tak se jí to povedlo dokonale. Sledovat 1,5 hod, jak někdo jen tak sedí a čumí a tváří se znuděně, případně se projíždí po městě ve Ferrari, to je opravdu dechberoucí filmovej zážitek. Je to dost podobný, jako Ztraceno v překladu, ale tam to ještě aspoň trochu zachránilo pár scén a lepší herecký obsazení. Tady zbyla jen ta nuda. Jedinej důvod, proč nedám odpad, je ten, že se tam našlo několik pěknejch záběrů. (20.09.2014)

Jedním slovem - nuda. Oceňuji tu pasáž kde se filmová hvězda stará o svou dceru a budují si tak po letech svůj vztah. Co mi ovšem nejde na mysl jsou tichá a nudná místa plná otázek, která na vás křičí v celém filmu a neustále v každé této scéně hledám jeden jediný smysl. Sofia Coppola mě prostě už podruhé velmi zklamala. Nevím zda-li pak má takový ten dar jako její otec, ale já se v tom zatím nedokážu najít. Neviděla jsem sice všechny její filmy - a pokud tak učiním mám silný dojem, že nebudu o nic chytřejší než nyní. Ano Sofia Coppola točí zajímavě a jinak, ale zatím to není nic pro mě. (22.01.2013)

"Coppola is a fascinating director. She sees, and we see exactly what she sees." Slova Rogera Eberta a já se pod ně můžu beze zbytku podepsat. Na Somewhere je nejlepší, že proměnu titulní postavy nechává probíhat tak nenuceně a pozvolna, až divák téměř nabývá pocitu, že k žádné proměně nedochází. Svým způsobem stojí na konci stejný Johnny Marco jako na začátku, ačkoliv film zejména v samotném závěru křičí, že to tak není. Pravou odpověď naleznete jedině tehdy, pokud se do statického Johnnyho dokážete alespoň trochu vcítit, což možná není nejlehčí a pokud už se vám to povede, pravděpodobně na sebe stejně nebudete dvakrát hrdí. Johnny totiž není někdo, koho by bylo snadné nazvat dobrým člověkem, nicméně totéž platí i pro opak. Úplně nejlépe ho vlastně vystihuje mlčení po otázce "Kdo je Johnny Marco?" během tiskové konference. Vrcholy přicházejí směrem k závěru, kdy se černé ferrari stává poněkud nesmyslnou obálkou... So, who is Johnny Marco? (03.04.2011)

Líbila se mi Marie Antoinetta, líbilo se mi Ztraceno v překladu, líbila se mi i Smrt panen, ale Odnikud někam (český název tentokrát předčí ten anglický) je pro mě už příliš prázdné, příliš pomalé a příliš herecky nezajímavé. Stephen Dorff neumí tak báječně hrát hledění do prázdna jako Bill Murray. Stephen Dorff prostě sedí a jsou na něm okatě znát pokyny: "Stephene, napiješ se, podíváš se doleva, položíš pivo, potáhneš z cigarety a pak se zvedneš a odcházíš do pravé kantny." Slovy normalizačního dramaturga: "Film o problémech buržoazní společnosti." ODNIKUD NIKAM. P.S.: Viděl jsem film s dabingem, což důrazně nedoporučuji, protože se Bontonu povedlo něco tak hlasově spektakulárního, že znudění "vzdychači" z dabingového studia italského soft porna do toho dávají mnohem víc energie. (21.07.2012)

Nečekal jsem, že by Sofia Coppola mohla překonat dokonalé Ztraceno v překladu, ale stalo se. Odnikud někam dotahuje motiv odcizení na samý vrchol. Je to nekompromisní nálož existenciální tísně zakomponované do nejlepšího možného prostředí - genius loci Sunsetu - prostě libec. Dlouhou dobu se mi nestalo, aby se mi film tak trefil do vkusu a současného duševního rozpoložení. Tohle bude ve mně ještě dlouho rezonovat. Uhrančivé, přišlo to odnikud... (15.04.2012)