Těžce zamilován

Zprvu se to zdálo jako velmi dobrý nosný nápad, vsugerovat hlavnímu hrdinovi myšlenku, že krásá lidí je uvnitř, takže krásné mohou být i ženy, které nejsou podle jeho obvyklých měřítek (playmate 90-60-90 na 170), ale postupně se vkrádá otázka, že to vnitřní krásno si tvůrci představují přesně tak, jak on to vnější povrchno, takže tím tu původní bohulibou myšlenku vlastně shazují. Každopádně Jack Blackova komika a jeho ležérnost, s jakou si dělá šoufky sám ze sebe ...... to mám ráda. (20.02.2005)

Zadrhlo sa to tak niekde na pol ceste. Jack Black je ešte pomerne sympatický a zatiaľ (hlavne po School of Rock) môže byť. Gwyneth som nikdy veľmi nemusel, ale prosím. Autori sa však stále nevedia rozhodnúť, či chcú byť vtipní, alebo súcitní. Možno keby sa jednoznačne vydali jednou cestou a vytvorili politicky nekorektnú zaléžitosť, ktorá by nikoho nešetrila, mohli dopadnúť lepšie, takto je to celé nemastné-neslané, prakticky len kde-tu na pousmiatie a to je málo. Takže boduje len Jack. (25.05.2006)

Filmy Farrelly brothers mám rád, protože jsou krásně cyničtí, ironičtí, v podstatě nekorektně političtí a hlavně do haldy krásných retušovaných "dokonalých" fotek hází fotky reality. Prostě tak nějak kazí ten "krásný, dokonalý, povrchní, malovaný svět", kterým se snažíme opájet a ukazují, že je takový i bez toho opájení. A přesně takový je i tento jejich film. Jenže jeho problémem je, že ten daný problém prostě jen vzali a postavili na hlavu, v podstatě ho zachovali. Onen kritický náhled na povrchní náhled: krásné-dobré, škaredé-zlé, jen jakoby otočili a v jejich filmu jsou krásné postavy většinou zlé a "škaredé" postavy ty dobré. Což pomáhá vlastně jen takovému tomu klasickému americkému prvoplánovitému ultravýchovnému povrchnímu zjednodušení. I když i výjimky se najdou, kamarád hlavního hrdiny je nechutnej, v podstatě zlej a ještě k tomu škaredej, a jeho závěrečná katarze tomu trapnému výchovnému tónu jen odpovídá (a je to věc, která mi na filmu vadí nejvíce). I hezcí lidé jsou dobří a škaredí lidé jsou někdy zlí. Každý to známe. O tom měl ten film být. A není. Přesto film obsahuje spoustu humorných a zábavných momentů a scén (když si hlavní hrdina splete svou milou se služkou), a i těch dojemných (návštěva dětské nemocnice mě dojme vždycky), skvělou Gwyneth Paltrow, oceňuji, že i přes svou možná zbytečně nataženou stopáž vůbec nenudí. A to ani nemluvě o tom, že v hlavní roli hraje Jack Black, herec, který je mi hrozně nesympatický a dalo by se říci, že ho nesnáším, ale baví mě filmy, v nichž hraje. 3,5* (28.08.2014)

Jasně, jasně, je to děsná chujovina - co si budeme vykládat, ALE... kdo si pustí film bratrů Farrellových a očekává nějakou, alespoň trochu, normální komedii, tak je asi blázen anebo Marťan. Já nejsem ani jedno z toho, takže jsem od toho nečekala VŮBEC NIC. A díky tomu nejsem ani zklamaná, ani naštvaná, ani nic. Prázdných 113 minut ve mě nechalo jedinou stopu a to pozastavení nad faktem, že z filmu vyplývá nové znění Pythagorovy věty: inteligentní 2 + hodná ženská na druhou = odporná hnuska na druhou. A to je mi krajně nesympatické. (10.07.2008)

Inspirace: film (určitě průměrný) mne fascinoval úplně něčím jiným než filmová zápletka a není mi úplně jasné, jestli dvě skutečné postavy hrály samy sebe: Anthony Robbins - guru neurolingvistického programování, který umí skutečně to, co bylo podstatou základní myšlenky filmu (myšlenkově přeprogramovat vnímání) - jeho knihy jsou neskutečné a neurolingistické programování základem např. scientologie nebo Silvovy metody. A potom, ten borec, co bez nohou v závěrečných titulcích tak neskutečně jezdil na lyžích, to byl Chrirstopher Reeve ? Kvůli těm dvěma stojí za to film vidět. (06.09.2009)