Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny

Přístup k filmu jako k adaptaci k smrti nenáviděné knihy podle všeho nemůže škodit. Pokud je totiž adaptace povedená, může jenom překvapit, a přesně toto se této verzi Wuthering Heights povedlo. Oproti knize jsem totiž konečně cítil jak zamýšlené napětí, tak i něco málo z té prokleté osudové romantiky mezi Catherine a Heathcliffem. Catherine pro mě sice stále zůstává poblázněnou kravkou v literatuře se nejvíce blížící Belle z Twilightu, ale Heathcliffova pokroucená démonická láska film bez servítek táhne do působivého finále. Ale dost bylo chvály, ještě budu vypadat, jako bych chtěl památce prostřední z Brontëovic sester vzdát hold. (26.05.2013)

Spoilery! Před zhlédnutím bych si Hardyho v podobném snímku asi nedovedl představit, a to jsem ho již viděl v nejrozličnějších rolích. Trošku jsem se bál televizní produkce a bál jsem se zbytečně, takže pokud zhlédnutí zvažujete, nenechte se tím odradit. Až na drobné detaily, kdy se třeba mrtvé hlavní hrdince hýbe hrudní koš, či při pohledu na nestárnoucí pokojskou, to není takřka ani postřehnutelné. Knížku jsem nečetl a spisovatelku Emily Brontë jsem velkým nedopatřením považoval za současnou spisovatelku, za což jsem sklidil posměch od spolusledovatelky, která knihu četla, takže jsem byl během sledování obeznamován s mnoha souvislostmi. Dost mi sedl způsob vyprávění děje. Nejsem fanouškem nechronologického děje, ale v tomto případě to bylo přímo žádoucí. Potěšil mě i Rick z Walking Dead v těžce odlišné roli od té jeho seriálové a přitom působil velmi přirozeně. Naopak představitelka hlavní ženské role se mi příliš nelíbila. Mezi dvěma pány herci působila vyloženě směšně. Atmosféra byla vskutku působivá a velmi mě oslovily i osobnosti většiny zúčastněných. Především Hardyho role Heathclifa byla naprosto skvostná. Dialogy rovněž lahodily mým rozmazleným ouškům. Nikdy bych si nepomyslel, že mě takovým způsobem dokáže okouzlit vztahové drama zasazené do počátků 19. století. Takže pánové, navrhne-li vám vaše drahá polovička tento snímek jako večerní plán, neutečte jí do hospody. Nádherná neveselá záležitost o síle pomsty. Takhle má vypadat kvalitní romantické drama, a to tento žánr bytostně nenávidím. (06.06.2017)

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc! (26.05.2013)

Úplně první Hůrka, kterou jsem zatím viděla. Četla jsem knížku a proto možná je moje hodnocení tak vysoko. Totiž takhle - když dokáže film tak přesně vystihnout, co jste si představovali při čtení knihy, je to zázrak. V rámci možností i tempo a obsáhlost je uspokojivá. Hůrka je celistvá, skvěle vygradovaná a neuvěřitelně přesvědčivě zahraná. To narážím na bod dva, co mě přesvědčil o 5* - herci. Všichni odpovídají svým knižním předlohám jak fyzicky, tak povahou. (Jedině snad že Heathcliff měl bejt jako napůl cikán, kterýmu se teda Hardy nepodobá ani trochu, ale to se dá přežít celkem bezbolestně). Jako že z knihy jsem si odnesla pokroucenou představu Heathcliffa, co vypadá trochu jako napůl přeměněnej vlkodlak a furt jen zběsile pobíhá po okolí a rve si vlasy, tak Hardy mu vtiskl reálnost a uchopitelnost. Cathy mi sice nepřišla nijak závratně krásná (ale proč by taky měla být?) zato její povaha je převedena obdivuhodně dobře - každá její vlastnost. Nelly - jakkoliv je to postava celkem bez vývoje - je taky perfektní, stejně tak Andrew Lincoln coby Edgar a Burn Gorman jako Hindely (btw doporučuju vám si toho herce omrknout, to je aspoň tvář). Z vedlejších nezapomenu ještě na McNallyho jako pana Earnshawa. A k tomu božská hudba. Je až s podivem, kolik péče se věnovalo televizní produkci. Mírně přidat na výpravě, stáhnout dva díly do jednoho, šoupnout to do kin a mohlo se to směle postavit vedle nejnovější Jane Erye. Absolutní spokojenost. (21.09.2012)

Pokud bych měl nějak srovnávat s filmem z roku 1992,( jiné zpracování jsem zatím neviděl), vychází mi tohle o chlup lepší, propracovanější a věrohodnější. Největší podíl má na tom, kromě výborné hudby hlavně herecké osazenstvo. Charlotte, Andrew a potom hlavně Tom Hardy, v roli Heathcliffa, který dal tomuto televiznímu zpracování opravdu ďábelský rozměr se vším všudy. Doufám, že ne naposledy. O tom jsem skálopevně přesvědčen. (24.07.2014)