Prorok

Ono to vězení má prostě svou neobvyklostí něco do sebe a potvrzuje se to i v Prorokovi. Ten je navíc, hlavně v druhé půlce, říznut solidní maifiánkou, čím vzniká hodně zajímavý mix. A to i díky Audiardovi, který dokáže být po celých 150 poměrně uceleně zábavný a i když se několik málo pomalejších míst najde, většinou snímek odsípá dobře. Příjemné taky je že děj střídá několik různých úrovní a Malik je tak dobře uvěřitelná postava, která nemá jen centrální motivaci, ale vyvíjí se a řeší vždy více věcí najednou. Toho navíc zahrál Tahar Rahim velice dobře a společně s Nielsem Arestrupem alias Césarem Lucianim, tvoří pŕíjemnou ústřední dvojici. Sečteno podtrženo, Audiard natočil hodně komplexní a plný snímek, který určitě stojí za to. (23.06.2010)

Jeden z horkých kandidátů na největší filmový zážitek roku, který u mě přebíjí i velmi slavné mafiánské ságy minulosti. Jde o nekašírovanou sondu do dnešního francouzského podsvětí, kde ruční kamera, výběr prostředí a herců zprostředkovává maximálně autentický ponor do světa zlodějíčků, kšeftařů všeho druhu a pašeráků drog v dnešní multikulturní Francii. Francouzské, korsické, arabské a italské gangy tu soupeří o místo na slunci. Snímek líčí vzestup jednoho drobného delikventa z pařížského předměstí, který se dostane do vězení a díky službičkám zkušenějšímu mafiánovi buduje vlastní pozici a stoupá na žebříčku ve světě galerky. Prakticky každý moment filmu jsem měl pocit věrohodnosti a neměl jsem problém s logikou viděného děje, což se mi stává jen zřídka. Věznice je v podání Jacquese Audiarda krajně nevlídné místo k životu a pohled na příslušníky podsvětí je prost nějaké vznešenosti a mytologie typické pro americké mafiánské ságy. Film má nicméně jednu vadu, není tak vstřícný vůči divákům, takže je někdy docela složité orientovat se v množství postav s typicky středomořskými snědými rysy a stejně tak v jejich motivaci. Celkový dojem: 95 %. Hlavní předností Audiardova filmu je vedle zmíněné autenticity i psychologie postav. Nejde zkrátka jen o typy, jako je tomu např. u Tarantina. (01.02.2010)

Kmotrovská tématika je u diváků zřejmě velmi oblíbená, a zřejmě právě proto se o ní točí tolik filmů. Pokud se spojí s vězeňským prostředím, pak se cílem nemůže minout. Tím cílem je s největší pravděpodobností (podobně jako u katastrofických a jiných dobrodružných filmů) katarze (Frank Zappa: It can't happen here, I'm telling you my dear). "Někdo" dostává stále přes hubu, ale nakonec to dopracuje až na bose... Odbočka: nedávno jsem viděl Chabrolův film La Cérémonie (spíš Obřad než Slavnost), kde hlavní hrdinka také neuměla číst a psát (znak sociální deprivace). Zde se to Malik naučil mezi jinými "předměty" (hlavním předměty jsou zde ovšem: lstivost, vypočítavost, brutalita, zabíjení, a v těch prospěl s vyznamenáním) ... Takže jsem si z filmu přece jen něco vzal. Rozhodně to ale nebyl filmový zážitek. (20.06.2015)

,,Kdo jsi? Co jsi? Prorok nebo co?“ ,,Já jsem zabil Reyeba!“ ,,Kurva. Ušel jsi kus cesty!“..... Film o tom, jak se z grázla stal dobrý člověk..... dělám si prdel.... . Vězení je něco jinýho než děcák. Přežít 6let bez ochrany by se možná dalo, ale jsou i zajímavější možnosti. Realistické a rozvláčné vyprávění o životě v krimu, pomalu rozjíždějícím se byznysu, postupu, posilování sebevědomí a kariéře. Znáte ty filmy o mafii, kdy se všechno táhne a než se něco stane – trvá to věčnost. Tak je tomu i zde. Přemýšlím, co mě má rozrušit, znepokojit? Dva krvavé okamžiky jako by sem nepatřili. A pak mě to docvaklo: PROROK je zajímavej právě tím ,,uondaným“ tempem. Jak moc ponechám na vás. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (22.03.2010)

Delší, ale zato přesvědčivá kriminálka o jednom arabském gaunerovi, který se svou pílí dokázal vypracovat ze suterénu až do první francouzské kriminální ligy. Film je ve své podstatě naprosto dokonalý, jen mu trošku ubližuje stopáž, těch scén ve kterých o něco jde je prostě trošku míň než třeba u Veřejného nepřítele č. 1. (05.03.2012)