Prorok

V rámci evropského filmu jde o parádní kousek, který nemůžu nesrovnávat s Gomorou. Gomora byla pojatá možná až moc dokumentárně, což jí podle mě ubralo na atraktivitě. Zato Prorok si jde svou cestou a daří se mu. Neokoukaní herci, povedená hudba a hlavně syrovost a žádná přetvářka. (24.05.2010)

Kmotrovská tématika je u diváků zřejmě velmi oblíbená, a zřejmě právě proto se o ní točí tolik filmů. Pokud se spojí s vězeňským prostředím, pak se cílem nemůže minout. Tím cílem je s největší pravděpodobností (podobně jako u katastrofických a jiných dobrodružných filmů) katarze (Frank Zappa: It can't happen here, I'm telling you my dear). "Někdo" dostává stále přes hubu, ale nakonec to dopracuje až na bose... Odbočka: nedávno jsem viděl Chabrolův film La Cérémonie (spíš Obřad než Slavnost), kde hlavní hrdinka také neuměla číst a psát (znak sociální deprivace). Zde se to Malik naučil mezi jinými "předměty" (hlavním předměty jsou zde ovšem: lstivost, vypočítavost, brutalita, zabíjení, a v těch prospěl s vyznamenáním) ... Takže jsem si z filmu přece jen něco vzal. Rozhodně to ale nebyl filmový zážitek. (20.06.2015)

Prolnutí dvou žánrů - mafiánské ságy a vězeňského dramatu - a oněmi žánry specifikovaných světů dělá z Proroka hodně osobitý film. Jacques Audiard je už nekorunovaným králem novodobé francouzské drsné gangsterky, v níž po několikáté variuje svá oblíbená témata (především specifický svět vězení a motiv vězně...) a kterou ozvláštňuje spojením naturalisticky popisného prostředí s poetickými scénami, jež dávají snímku funkčně umělecký rozměr. Symbolická postava zavražděného spoluvězně, která nevyčítá a nepronásleduje, leč naopak apelativním výkladem snů pozitivně ovlivní životní peripetie hlavního hrdiny, morálně relativizuje vyznění celému snímku, neboť přináší svět, v němž nejen že neexistuje svědomí, zábrany, jasné rozlišení dobra a zla, ale už ani mrtví nechodí ve spaní vyčítat vinu původcům svého utrpení. S kým v takovémhle vidění světa vlastně sympatizovat? Prorok je silný film, přesto jsme v něm občas postrádal výjimečný příval katarze, která by mi v diváckém zážitku přinesla punc mimořádnosti. Návštěva kina nebyla tentokráte událostí, na kterou nebudu moci dlouhou chvíli zapomenout...chyběly tomu mimořádné scény či třeba macho knírek a neodolatelné charisma režisérem Jacquesem Audiardem též dříve obsazeného Vincenta Cassela alias přímé konkurence v podobě Richetova Veřejného nepřítele č.1... (21.01.2010)

Na závěr mé filmové tour jsem si nechal film z Francie a byla to skvělá volba, protože tohle byl absolutně dokonalý soulad mistrovský filmařiny a jedinečné gangsterky. Dvě a půl hodiny jako kdyby nebylo, přenes jsem se do kriminálu a sledoval osud Malik El Djebena, tak intezivně jako kdybych s ním byl na cele. Působilo to celé velmi reálně, ne to jsou kecy zase, prostě tohle bylo absolutně dokonalý, ale absolutně. (22.02.2018)

Audiard hodně zabodoval. Výtečně a podrobně vykreslené vězenské drama, které mě přes značnou délku ani chvilku nenudilo. Všechno pěkně šlape, od kamery přes herce až po hudbu. Dobrou práci podtrhuje parádní konec podbarvený nádhernou verzí klasického Mack the knife. Vybrat tento kousek na závěrečnou scénu byl opravdu majstrštyk. (23.05.2010)