Annie Hallová

"Nikdy nechci patřit do klubu, který by chtěl někoho, jako jsem já, za člena." Neurotický newyorský intelektuál Alvy je mi sympatický. Taky bych se chtěl umět v takovém poklidu rozejít se ženou svého života, rozdělit si knížky ("ty o smrti jsou tvoje, poezie je moje") a utíkat si užívat. Jenže já už vím, že to není tak jednoduché a tak mě bavilo sledovat Alvyho, jak by najednou rád hrál s Annie tenis, navštěvoval psychiatry a sledoval na plátně filmy s kompletními švédskými titulky. Však on na to přijde, že ptát se korzujících lidí a obracet se se zoufalým výrazem na diváka je zbytečné. Do té doby mě Alvy bav, protože v tom jsi opravdu dobrý. (11.10.2017)

V převážné většině svých filmů nechává Woody Allen otisk sebe sama. A to nejen tím, že v nich po dlouhou dobu hrával také hlavní role. Můžeme z nich jasně vyčíst jeho názory na svět, politické preference, hodnotový žebříček a především střípky svých vlastních životních zkušeností. Annie Hallová jde v tom ale mnohem dál. Woody Allen se tady rozhodl natočit v podstatě autobiografický film o sobě a svém vztahu s Diane Keatonovou. Je vlastně pikantní, že oba dva někdejší partneři hrají po svém boku, představují sebe sama a pracovali spolu na scénáři i dialozích. Woody tady oslovuje diváky, přemýšlí nahlas, glosuje svůj dosavadní život, ironizuje své slabosti, své prohry a omyly. Je to taková kronika jednoho vztahu, ze které se dá dodneška čerpat, protože má do značné míry univerzální charakter. Oba partneři jsou hodně odlišní a, jak už to bývá, právě ta jejich odlišnost je nejvíc přitahuje. Na druhou stranu totéž ale přispívá k rozpadu jejich soužití, zvlášť když ani jeden z nich není dostatečně trpělivý a tolerantní. Woody v podobě svého alter ega Alvyho Singera se nedokáže zbavit své snahy partnerku převychovat a předělat k obrazu svému a Annie Hallová alias Diane Keaton se nedokáže zbavit svého bohémského stylu života a přelétavé povahy. Tomuhle filmu přikládal Woody Allen velkou váhu a nesnažil se tam jenom nacpat dostatek vhodných fórků a gagů, ale měl ambice k hlubší umělecké výpovědi o partnerském vztahu a životě. Určitě patří v rámci jeho tvorby k nadprůměru, jakkoliv nejde o úplný umělecký vrchol, protože scénář nedrží úplně pohromadě, ten film zkrátka tak nějak není kompaktní. To už tak chodí, když je hodně snahy. Ať je to jak chce, Woodymu se povedlo udělat film, který patří mezi jeho fanoušky i nejširší diváckou obcí k těm nejznámějším. Celkový dojem: 85 %. (24.02.2014)

Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam. (05.03.2011)

Ne, většina vidí dokonalost a genialitu v každém slově a záběru, ale já jsem asi slepý. Některými věcmi mi Woody mluví naprosto z duše (zejména rozhovor s mladým spokojeným párem na ulici, pro mě nejlepší moment filmu, nebo čekání ve frontě na film), ale celkově asi nedokážu ocenit takhle moc obyčejný příběh, který je sice vyprávěn zajímavě přehazovanou a zmatečnou formou, ale možná že se takový styl více hodí k těm bláznivějším filmům Woodyho Allena, i když ta různorodá prolínání postav do scén odehrávajících se v minulosti jsou výborný nápad. Asi si budu muset něco prožít, abych Annie Hall dovedl plně ocenit, nebo je možná ten film opravdu trošku přeceněný...roli pravděpodobně hraje i to, že Diane Keaton, a asi to už můžu říct jistě, opravdu nemusím. Není ale bez zajímavosti, jak se ve Woodyho filmech docela často v cameo rolích objevují lidé téměř bez jakýchkoliv zkušeností, ale kteří se v budoucnu stanou megahvězdami jako třeba v případě Walkena, Weaver nebo Stallona. Má ten pan režisér takový vliv nebo čuch? (02.05.2008)

"Vy jste takový šťastný pár. Čím to je?" _____"Jsem povrchní, prázdná a nepřemýšlím." "Já jsem úplně stejný." _____ Jedna z velmi ceněných komedií W. Allena, navíc oscarová. Co kvituji, je vcelku inteligentní humor a originalita. Allenův způsob humoru mi ale poněkud nesedí. Nevím čím. Možná je to na můj vkus až příliš ukecaný. Takovýho chlápka já potkat na ulici, tak se s ním raději moc nebavím. Navíc zjevná ironie a sarkasmy stavěné nad cítění člověka a relativizující ho, je pro mě z principu těžko stravitelný přístup. Zvlášť když jde o dějovou kostru. 65% (09.01.2012)