Annie Hallová

Zase jedna komedie z kategorie "jestli se nezasměješ, jsi blbec". Na začátku to bylo celkem vtipný. Třeba ta scénka ze školy nebo ten magor ve frontě v kině, tomu jsem se i zasmál. Jenže potom už akorát Woody Allen a Diane Keaton spolu kecaj o hovně a do toho je občas nějakej "intelektuální" pokus o humor. 20% (06.02.2010)

V převážné většině svých filmů nechává Woody Allen otisk sebe sama. A to nejen tím, že v nich po dlouhou dobu hrával také hlavní role. Můžeme z nich jasně vyčíst jeho názory na svět, politické preference, hodnotový žebříček a především střípky svých vlastních životních zkušeností. Annie Hallová jde v tom ale mnohem dál. Woody Allen se tady rozhodl natočit v podstatě autobiografický film o sobě a svém vztahu s Diane Keatonovou. Je vlastně pikantní, že oba dva někdejší partneři hrají po svém boku, představují sebe sama a pracovali spolu na scénáři i dialozích. Woody tady oslovuje diváky, přemýšlí nahlas, glosuje svůj dosavadní život, ironizuje své slabosti, své prohry a omyly. Je to taková kronika jednoho vztahu, ze které se dá dodneška čerpat, protože má do značné míry univerzální charakter. Oba partneři jsou hodně odlišní a, jak už to bývá, právě ta jejich odlišnost je nejvíc přitahuje. Na druhou stranu totéž ale přispívá k rozpadu jejich soužití, zvlášť když ani jeden z nich není dostatečně trpělivý a tolerantní. Woody v podobě svého alter ega Alvyho Singera se nedokáže zbavit své snahy partnerku převychovat a předělat k obrazu svému a Annie Hallová alias Diane Keaton se nedokáže zbavit svého bohémského stylu života a přelétavé povahy. Tomuhle filmu přikládal Woody Allen velkou váhu a nesnažil se tam jenom nacpat dostatek vhodných fórků a gagů, ale měl ambice k hlubší umělecké výpovědi o partnerském vztahu a životě. Určitě patří v rámci jeho tvorby k nadprůměru, jakkoliv nejde o úplný umělecký vrchol, protože scénář nedrží úplně pohromadě, ten film zkrátka tak nějak není kompaktní. To už tak chodí, když je hodně snahy. Ať je to jak chce, Woodymu se povedlo udělat film, který patří mezi jeho fanoušky i nejširší diváckou obcí k těm nejznámějším. Celkový dojem: 85 %. (24.02.2014)

Opravdu krásný flm, a to beze vší nadsázky - snad jeden z nejkrásnějších, jaké jsem kdy viděl. Všechno se v něm děje tak přirozeně a uvěřitelně, vtip vyvažuje cit, režijně je to v řadě scén ohromně nápadité... A Woody Allen spolu s Diane Keaton, tak sehraná dvojice! Jak méněcenně a dýchavičně vypadají všechny ty filmy, 500 dní se Summer a další, které se Annie Hallovou snaží napodobovat. Jsem okouzlený na tisíc procent. (29.05.2013)

Ta potřeba exhibovat svůj mimořádný intelekt je očividná. To je ovšem společný rys všech raných filmů Woodyho Allena. Každopádně Annie Hallová je jedna z nejlepších komedií, kterou jsem kdy viděl. Intelektuální, hravá, třeskutě humorná. Formálně postmoderní tvůrčí přístup, založený na principu hry s divákem a s tím spojené mystifikace. Zábavný film s nepřehlédnutelně zakomponovanou funkcí terapeutickou, očistnou i zpovědní. Annie Hallová... (21.11.2006)

Při sledování filmu Annie Hallová jsem konečně i já pochopila, že Woody Allen je génius humoru - a to humoru v jeho nejvyšší osvobozující funkci, ve které dokáže změnit tragickou situaci v komickou a kdy vás nutí se smát, abyste nemuseli plakat. Smutek nad obtížností překonávání samoty a složitostí vzájemného dorozumění je hýřivě převálcován sérií nápaditých "gagů" = netradičních filmových postupů. Woody Allen nás marnotratně zaplavuje množstvím svých nápadů, v rámci nichž neustále porušuje zavedená pravidla filmového vyprávění. Hlavní hrdina filmu komunikuje nejen s chodci na ulici a osobnostmi, které doslova vtahuje na plátno, ale i se samotnými diváky. Allen nás nechává nehlédnout i do myšlenek svých hrdinů. Také dovolí Dianě Keatonové (alias Annie Hallové) vystoupit ze svého těla a Alvy Singerovi (ztvárněnému jím samotným) vrátit se do školní třídy a vést se spolužáky freudovský dialog. (Neruší ani to, že mnohé z těchto "gagů" byly ještě mnohokrát ve filmech využity a citovány, a to i samým Woody Allenem.) Absorudita těchto situací je vyvážena všedností až banálností samotného příběhu. "Proč nám to nevyšlo?", ptá se Woody Allen a s ním i divák. "Proč naše láska neobstála ve zkoušce časem? A měla vůbec někdy šanci?" (25.05.2004)