Mahulena, zlatá panna

Princ s ksichtem třídního šikanéra a chováním rozmazleného spratka, pobočník/přítel se vzhledem a jednáním židovské fetky, nadbytečná "Kráska", co se chovala podle toho, jak právě foukal vítr nebo kuňkaly žáby, půvabná a charakterově plochá Mahulena (jestli i jinak plochá netuším, přes živůtek nebylo vidět) + padouch, vyhlížející jako panáček Michelin olepený blýskavými hovny a svou moc omezující na zlomyslný chechot a ječení "Ne, ne, to nesmíš!" Jako protipól k uvedenému postavím krásné exteriéry, solidní výpravnost, ucházející hudbu a obstojně ponurou atmosféru. Vychází mi z téhle pohádky snesitelný průměr, který nebudu opakovaně vyhledávat. 51% (02.05.2012)

Tento film je pro mě jeden velký otazník. Rozhodně bych netvrdila, že jde o pohádku (mladý princ není hlavní kladná postava!), spíše, jak už napsal Mi Nü-Chai o fantasy. Místy se mi dokonce asicioval i Pán prstenů, přesněji dvojice Froda a Sama. A ten princ byl pěkný parchant, to se musí nechat... Nemít Jana, tak... (09.04.2007)

Netradiční pohádkový počin, jež je skvěle přenesen do pohanské společnosti a prospívá mu i pověstná slovenská chladná atmosféra, jež uspokojí spíš dospělé než děti. První polovička má klasický dobrodružný ráz těžící z krásné horské přírody, ale druhá se překvapivě mění v hutné vztahové drama s takřka magickou atmosférou. A nechybí ani sexbomba v hlavní ženské roli, tedy v tomhle případě se dá mluvit o dvou krasavicích. Srovnání se slovenským Pánem prstenů mi v nějakých scénách rovněž vytanulo na mysli, hlavně hudba dotváří působivý efekt. Po Perinbabě, Královi Drozdí brada a Nebojsovi nejlepší slovenská pohádka a asi poslední, co mě nějak oslovila. (21.03.2008)

Pavol Dobšinský byl sběratelem mnoha pohádek. Mahulena možná pochází z nějaké další slovenské tradiční pověsti nebo folklorní pohádky, kdo ví. Každopádně na mě dvojice hrdinů působila spíš dojmem anabáze s Pánem Prstenů. Putující princ/Frodo Pytlík, Jan/Samvěd Křepelka a jeskyně Zlatovlada jako Mordor. V tomto případě se ovšem princ do svého společníka pustí ze žárlivosti až na cestě zpět. Oba ale při svém putování nemají příliš problémů a i Zlatovlad se vzdává dost snadno. Teprve při návratu domů je čekají opravdové strasti. Kdyby si víc věřili a princi by projevil trochu vděku místo výlevů vzteku, Zlatovladova krutost by vlastně zůstala jen v hlavě starců. (26.07.2023)

Ja si rozhodne pamätám v prvom rade skvelý herecký výkon Adyho Hajdua (Ján), jeho bolestnú dilemu na pokraji šialenstva, krivdu v tieni krásnej Mahulieny a (dnes by som povedala sexom) posadnutého priateľa princa. Aj to, že ani vtedy ani dnes si nemyslím, že je to film pre deti. Možno keby sa rozhodli (boli mohli) vzdať všetkej rozprávkovosti, patrila by Mahuliena dnes medzi vlajkové lode slovenskej filmovej fantastiky. Takto je to trošku... mno, hm... ani ryba ani rak - ako decko som to nechápala, dnes ma to už nebaví. (19.02.2008)