Reklama

Reklama

Frontline - Season 38 (2019) (série)


Pro Samu (S38E08)

(epizoda)
Trailer 1

Obsahy(1)

Novinářce Waad Al-Khateab se narodí dcera Sama. Je to šťastná událost, i když k ní dojde v troskách syrského Aleppa, kde Waad a její manžel Hamza provozují jednu z posledních klinik. Vzhledem k tomu, že smrt je všudypřítomná a každá vteřina v těžce zkoušeném městě může být zároveň ta poslední, rozhodne se Waad natočit pro svou dceru osobní deník, který zachycuje život v drastických kulisách války a zároveň slouží jako intimní vzkaz matky dceři. Film Pro Samu, který z deníkových záznamů vznikl, je bezprostřední, vášnivou a neúprosnou obžalobou, úpěnlivou prosbou, aby svět nikdy neodvracel pohled před utrpením, i emotivním příběhem o lásce k dítěti a rodnému městu, které se proměnilo v peklo. (Artcam Films)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (36)

marhoul 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Rozplakala by se i samotná Válka. Hrůzy natočeny z pohledu revolucionářky v Aleppu, která je touto dobou ve Velké Británii. Realistické záběry na mrtvé děti, umírající, raněné, vše probíhá za neustálého bombardování a ostřelovaní, přičemž autorka je ženou lékaře, rovněž revolucionáře, který za pomoci dalších dobrovolníků raněné zachraňuje v provizorně vytvořené nemocnici, která je ale rusáky také aktivně bombardována. Nic pro slabé žaludky, skutečně krvavé slzy. Paradoxně asi nejvíce diváky zasáhla resuscitace novorozence po akutním kajzru raněné maminky, chápu, že se na to snadno nedívá, ale tyhle momenty zdravotníci zažívají naneštěstí docela často i v krajinách civilizovaných, mírových, dětičky se v drtivé většině nadechnou a rozpláčou a ono je to vždycky krásné. A ano, také se to neobejde bez tření, masáže srdíčka, odsávání a ano, taky to tak dlouho trvá. A ano, každý je u takové situace na infarkt a opravdu by se obešli, no ale i toto je součást novorozenecké řehole. Se mnou více zamávaly reálné záběry na zrovna umírající děti předškolního věku, na křičící matku jiného mrtvého děťátka, která si ho odnáší z nemocnice v náručí, protože je to její dítě. JEJÍ DÍTĚ. Naprosto strašné! Z této stránky nelze jinak, než film řádně oplakat. Pak tady máme ale hledisko politické a dokumentární. Člověku se až ekluje cosi takového hodnotit, protože je to v podstatě časosběr, který autorka pět let natáčela a je v něm mnoho bolesti, nicméně je natočen pouze z pohledu jejího (pochopitelně) a z pohledu revolucionářského manžela, tedy tendenčně, kdy nám několik momentů vrtá hlavou a nemusíme být zrovna Jakub Szántó nebo Michal Kubal. Předně popravení „civilisté“, všichni ve vojenských uniformách v úvodu, dále bordel, kterým slaví revolucionáři svržení Assada, který je pochopitelně diktátor a válečný zločinec, to je bez debaty, ovšem z partičky revolucionářů taky nekoukalo zrovna nic pěkného. Dále se lékař- revolucionář i s celou rodinkou a kámoši může z obléhaného Aleppa courat do Turecka za rodinou a zpátky, aniž by mu to kdokoli zatrhl, byť cesta zpět dramatická byla, ale zase, roční dítě v klokánce s sebou, tak nevím… Samozřejmě nálety na civilisty a nemocnice odsuzuji na max., tohle je prasárna nejvyššího kalibru, zvěrstvo, a rusáci na ty nemocnice těch bomb naházeli cíleně až rozum couvá, ale film mi připadá hrubě jednostranný. Banda, co to tam vedla, nebyli žádní beránci, ale uznávám, zůstat v ruinách Aleppa do poslední možné chvíle je síla, ošetřit kvanta lidí v takových podmínkách rovněž. Žít v tomhle, muselo být nepředstavitelné a obávám se, že jednodušší bude postavit Aleppo nové na zelené louce, kterou tam vlastně nemají, čili na poušti, jako Las Vegas. Dokument podprahově tlačí na západní civilizaci, že než toto, tak raději k vám. Do míru. Pochopitelně. Ale co takhle si udělat pořádek tam? Západní civilizace to s vámi zkusila a moc to nefunguje. Osobně jsem si prošla několika fázemi od nejlidštějšího přátelského sluníčka alias otevřené náruče, přes shovívavou toleranci až do ryze realistické ostražitosti, kdy chápu, že arabský svět je i křesťanský, že lidem je třeba pomoci, že část jich určitě mírumilovných je a za nic nemohou, děti už vůbec ne, ovšem je tady mnoho „ale“. Jsou to „ale“ ze zkušeností, kdy se dostávám do fáze, že bych je všechny lifrovala zpět. Co z toho, že dospělí přicházejí v míru a děkují svým bohům za azyl, když se jejich potomstvo radikalizuje, nepřizpůsobuje se západní kultuře, kdy aktuálně zaraženě kroutíme hlavou, protože jiným lidem byla uříznuta na ulici, kdy nás zaráží mentalita, která má ke středověku daleko, kdy si uvědomujeme, že přeskočit může každému a taky může vraždit, ale na toto jejich primitivní počínání ve jménu jejich boha jsme prostě přecitlivělí, protože oni zapadnout nechtějí. Oni si tady chtějí vybudovat to svoje, co si na východě zplundrovali, včetně světového kulturního bohatství… Řešení není. Kdyby bylo, už by bylo. Jenomže není. Sýrii si zničili, nasraný pomstychtivý Turek už zvedá závoru a my se třesme. Ale ačkoli jsem na jehlách, nikdy mě podobná nervozita nedožene k volbě extrému, či populistických seskupení alias Klaus mladší a jeho banda tragických podporovatelů natož nacistů, kteří jednoduchým lidem drnkají zrovna na tuhle strunku. Tito lidé chtějí jen k veslu, nevyřeší nikdy nic, pouze dřístají. Čili k volbám s hlavou na krku, je třeba volit státníky schopné a zodpovědné! Každopádně je dobré sledovat dokumenty z těchto oblastí, ovšem je také dobré udělat si svůj názor a nenechat se zaslepit otřesnou válečnou brutalitou, což se zvláště v tomto případě může snadno stát. () (méně) (více)

Dr.Okamura 

všechny recenze uživatele

Znepokojivá návštěva pekla, ve kterém děti vyrůstají v rytmu neustálého bombardování a ve kterém je smrt - stejně jako východ slunce - nedílnou součástí každého dne. Dokument o lidech, kteří chtěli žít ve svobodné zemi, ale režim jim to nedovolil. Obraz chlapců oplakávajících mrtvé tělo svého bratra z hlavy jen tak nedostanu. Stejně jako závěr plný zoufalství a pocitu, že celá krvavá snaha o změnu byla naprosto zbytečná. "Her name means "the sky". Sky we love, sky we want. Without air forces. Without bombing. Sky with sun, with clouds. With birds..." ()

Reklama

Marze 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Utrpeni civilnich obyvatel. Depresivni dokument. Co ty Arabove porad takhle dlouho valecne blazni? Vdyz i obe svetove valky trvaly jen ctyri roky. Režisérka Waad al-Katíbová natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu. Během pěti let vznikl snímek, na který není snadné se dívat. Je ale třeba ho vidět. Dílo je plné utrpení a beznaděje. I Zahltí emoce, ale nikdy citově nevydírá. Film vypráví optikou ženy a matky. Výsledek je intimní, upřímný, zdrcující, ale také s prostorem pro naději. Snímek se pokouší ukázat živé lidi z masa a kostí, nemá ambici postihnout společensko-politické pozadí syrské občanské války. A také se neutápí ani v hrůze války, ukazuje její absurditu. Snímek Pro Samu opakovaně ukazuje, jak důležité je pro obyvatele Aleppa zůstat pospolu a doma, navzdory tomu, že se domov mění v ruiny.Mnoho rodin radši z města uteklo. V nejemotivnější scéně se po dlouhých desítkách vteřin podaří oživit miminko právě narozené císařským řezem poté, co se matka dostala následkem výbuchu do kritického stavu. Scén, které nutí nedýchat napětím, je ale ve filmu mnohem víc.V závěru dochází i na pochyby o všem. Režisérka nyní bydlí v Londýně, kde pracuje pro místní televizní stanici. ()

Aljak 

všechny recenze uživatele

Tak toto bol emocionálny masaker, až tak že som to musel pár krát stopnúť, aby som to predýchal. V Sýrii som strávil pár týždňov, stretol som tam jedných z najmilších a najskromnejších ľudí počas mojich početných ciest po svete, a preto som aj tento dokument prežíval o to intenzívnejšie. Prvotnú radosť z revolúcie a začiatku "novej Sýrie" rýchlo vystriedala ofenzíva, ktorá úsmevy zmenila na plač a bolesť. To, že to nebude jednoduché, bolo asi každému jasné, ale že sa ocitne Sýria až v takejto slepej uličke? Z tohto dokumentu ten pátos a smútok priam vyžaroval, čistá bezmocnosť, a napriek tomu stále existuje neutíchajúca nádej na lepšie časy. Jediné, čo mi prekážalo, že to miestami pôsobilo ako také citové vydieranie - najmä tie scény, kde Waad konfrontovala tie detičky, hoci im do reči príliš nebolo. Btw. Pozerám, že sa tu zas zišla aj geopolitická špička, čo tu bez problémov šľahnú hodnotenie Odpad, lebo určite si to Assadovská opozícia celé takto naplánovala... ()

adam9 

všechny recenze uživatele

Pro Samu je dechberoucí, emotivně zdrcující a vizuálně těžce stravitelný film plný intimních záběrů na pozadí zničující občanské války, v níž se veškerá lidskost vytrácí. Částečně ji nabývá alespoň zpětně v postprodukci díky osobní zpovědi matky překypující mateřskou láskou. Místy jde možná svou citovou náloží až moc za hranu, avšak o to víc je film ve svém poselství o důležitosti naděje a vzájemné pomoci významný. Více v ext. recenzi. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (2)

  • Po odchode z Aleppa, žila Waad Al-Kateab s rodinou v susednom Turecku a neskôr sa spoločne presunuli do Veľkej Británie. (MikaelSVK)
  • Natáčanie trvalo autorke viac než 5 rokov a za ten čas stihla natočiť až 500 hodín záznamu. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama