Všichni, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem

Jean-Baptiste rád rozeštvával lidi a tak si na svůj vlastní pohřeb připravil mistrovský kousek. Kolik kostlivců se dá vytáhnout ze skříní za dvě hodiny? Drama s výborným scénářem a skvělými herci, které sice nemá třeba na Vinterbergovu Rodinnou oslavu, ale rozhodně se v Chéreauově filmografii neztratí. Za zmínku stojí i s ohledem na žánr nečekaně nadupaný soundtrack (Massive Attack, Portishead, P.J. Harvey, Björk, The Doors, Charles Aznavour, Nina Simone, James Brown, ale i Gustav Mahler). (24.05.2011)

KVIFF 2009 Rozhodně jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl. Neříkám, že někoho tato úchylárna nezasáhne, ale můj šálek čaje to rozhodně nebyl. Ty dvě hodiny jsem protrpěl a ač jsem si myslel, že děj to nemá hlavně proto, že jsme během filmu třikrát usnul, kamarád mě utvrdil, že ač byl celou dobu vzhůru, pocity měl naprosto stejné. Poslední scéna skvěle charakterizovala moje pocity z celého snímku - transka s hormony nahoněnými prsy vylézá z vany, když v tu ránu na vás vybafne její penis - něco, co si opravdu nepřejete nikdy spatřit :-). (08.07.2009)

Je to postavené na podobném principu jako Desplechinův Vánoční příběh (omezený prostor a čas, tuny postav mluvících přes sebe, vyjevování rodinných vztahů a starých křivd, typicky francouzské zcizování zdánlivě neprostupným intelektualismem), ale mnohem lepší, přestože o nic méně náročné na sledování. Unikátní práce s kamerou a výtečný "dolanovský" 90s soundtrack (tedy, až na pekelnou Bjork...). Závěr je jak z raného Tykwera nebo Medema. (18.11.2014)

"Nadělali jsme mnoho chyb, ale alespoň jsme si nenalhávali, že se milujeme...". To je tak vše co mi utkvělo v paměti z tohoto potrhlého většinou konverzačního filmového "dráma". Někdo má zvrácený smysl pro humor a dokonce ani po své smrti se neubrání menší legrácce dát dohromady všechny ty rozporuplné postavy ze svého života a ať se s tím sami popasují. Dost možná stál Jean-Baptiste někde bokem a smál se všem - nejen na podivném pohřbívacím ceremoniálu. Je to tak, že francouzská tvorba mě NIKDY nepřestane udivovat...existují filmy co jsou naprostou delikatesou kinematografické "gastronomie" třeba taková Amelie z Montmarteru nebo Delicacy...pak jsou podivné psycho filmy co nemají hlavu ani patu a staví své úspěchy na úchylnostech jako je Pianistka, hudební lahůdky a nebo komediální etydy - Slavíci v kleci, Mikulášovy patálie...akorát si tuhle věc nedokážu zařadit nikam a dokonce i taková Pianistka má nějákou svoji kolonku...zjevně je to road-movie,romantika???? či drama? nikoliv...122 minut bezduchého plácání o mrtvole. Ale musím uznat, že jsem u toho neusnula to přidává filmu menší plus. Dalším plusem filmu je podle mě málo propíraná gayská "menšina" ve Francii, která se mi prezentovala pouze minimálně a to ve filmu C.R.A.Z.Y ale tady je to trochu lépe zobrazené ale stejně dosti minimálně. Vážně uvažuji nad tím, že nemám absolutně žádné predpoklady k tomu pochopit jakoukoliv francouzskou tvorbu. (17.10.2012)

Všetci, kto nemajú radi gay porno vo vlaku, prepnú na chvíľu na iný kanál. Potom možno nazad, ale už to nebude ono. Možno je tento film kvalitný, lenže ja som sa v zmäti postáv príliš nevyznal a režisérsky prístup mi to ani nijak neuľahčoval. Takže mi nakoniec bolo jedno, kto je kto, kto s kým spáva, kto je gay, kto je transvestita a kto je nakoniec mŕtvy. Ak by to bolo o 20 minút kratšie, bol by som aj ja k filmu ústretovejší, ale udržať pozornosť pri tomto type osadenstva po celý čas bolo v mojom prípade nemožné. Rodinka sa volá Emmerichovci, takže film bude artovou metaforou na zkomercionalizovanú hollywoodsku kinematografiu, ktorej sa predávajú za veľké peniaze európski tvorcovia. Asi preto režisér svojich hrdinov tak nenávidí. Čo na to Roland? No bodaj by to tak bolo, aspoň by som mal pocit, že som v tomto filme niečo pochopil. V krátkom zábere tu zahliadneme časopis Depeche mode, takže film je povinnosťou pre všetkých depešákov, našťastie je to na začiatku filmu, nemusia trpieť dve hodiny. (12.03.2013)