Whisky s vodkou

Německá komedie Andrease Dresena zapadá do žánru filmu o filmu. Vzhledem k tomu, že si docela dobře pamatuju Americkou noc, tak mám v hlavě přece jenom moc klasické dílo ke srovnávání. Dresen se jistě vůči Americké noci od Truffauta nevymezuje záměrně, ani se ji nesnaží napodobovat. ____________ Spíše se náhodně ukazuje jeden ze základních rozdílů v přístupu doznívající francouzské nové vlny 60. let a dnešních festivalových filmů. Zatímco nová vlna, kde velká část tvůrců vzešla z okruhu časopiseckých kritiků, pokoušela hranice filmového média a snažila se reflektovat formu vyprávění až do stavu jejího rozbití, či alespoň dekonstrukce, dnešní filmaři tíhnou spíše k realismu, který hledají v samotných postavách a hercích. _______________ U natáčení přestává být důležitá technika - kamera a střih, případně snímání zvuku a vůbec vytváření „umělé reality", ale důležité je přímo to, co se děje na place mezi aktéry před kamerou, kteří obtížně odlišují své filmové role a soukromý život. _______ A právě o herectví a nikoli režisérství je Whisky s vodkou. Zestárlá, velmi alkoholicky vyžilá a vypelichaná hvězda Otto se musí vyrovnat s tím, že za něj režisér sežene náhradníka a natáčí s nimi všechny scény dvakrát, kdyby Otto náhodou odpadl. Dresenův film není ničím zvlášť překvapivý ani výbojný, jen je prostě velice dobře natočený a zahraný, plynulý, svižný, vtipný a trochu smutný. _________________ V divácích pak utvrzuje přesvědčení, že při natáčení filmů spí (skoro) všichni se všemi a nikdo kvůli tomu nedělá zbytečné scény, protože „umělci mají jinou morálku, jsou přelétaví jako včelky…" ____________ Stejně jako u Americké noci nás ale může hlodat otázka, jaký typ filmu to vlastně dotyčný štáb natáčí - a zda už to není nějaká úplně přežilá forma a žánr, na kterou by ve skutečnosti dnes nikdo nechodil.______________ Možná má být naznačeno, že odchází nejen jistý druh herců, ale že vycházejí z módy i určité náměty - zde jakési retromelodrama, kde je starší muž vrcholem milostného trojúhelníku a spí jak s matkou, tak s dcerou. Představa členů štábu, že buď trhnou kasu na Ottově jménu, nebo pojedou na umělecký festival a tam dostanou cenu, působí v obou ohledech naivně. ________________ Mimochodem, z Ottova výroku „Dovzdělával jsem se na záchodě, tam jsem si četl nejvíc. Ale bohužel jsem prosral příliš málo času, než kolik bych měl přečíst knih", si nechám druhou půlku vytesat na náhrobek. (12.12.2009)

Potěšilo mě, že se filmu podařilo povznést nad obvyklou televizní stopu, která pronásleduje německou kinematografii stejně jako tu naši. Na druhou stranu je ale unylé tempo rozehraných příběhů trochu na nervy lezoucí. A je to určitě škoda, protože atraktivita filmařského prostředí je zjevnou devizou, v tomto případě ještě podpořenou plynulou přirozeností herecké práce. 60% (11.12.2009)

Film je sice věnován Franku Beyerovi, ale stejně tak mohl být určen jinému Františkovi-režisérovi, a to Truffautovi. Jeho Americká noc (1973) je totiž tématicky úplně stejná. A ve výsledku lepší, ale ne zas tak o moc. Dresenovi se povedlo natočit příjemnou a inteligentní poctu procesu vzniku hraného filmu. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2008. (25.05.2014)

50 % Na komedii to moc vtipné není a žádné vyhrocené drama taky nečekejte (vyjma toho, že postavy na sebe občas začnou řvát). Největší devizou filmu je Henry Hübchen, který si roli postarší filmové hvězdičky s gustem vychutnal. Za tu hodinu a tři čtvrtě se toho popravdě příliš nestane. Whisky s vodkou je zkrátka celkem milý, ale taky celkem zbytečný fiilm. (28.10.2009)

Opilá stárnoucí herecká hvězda zastavila na jeden den natáčení filmu a producent nařídil obsadit ještě jednou její roli – neznámým a tedy levným hercem – s tím, že se jeho záběry použijí v případě, že to problémová star nedokáže dotočit. Z téhle nezvyklé situace se zrodí řada absurdních i humorných situací. Čím víc toho víte o vzniku filmů, tím víc se budete bavit (70%). (15.07.2009)