Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Také facky ako rozdávali Bud Spencer a Terence Hill sú v dejinách kinematografie jedinečné. Títo dvaja talianski borci sa objavili vo viacerých filmoch, v ktorých stvárnili sympatických týpkov, čo sa nevyhnú žiadnej fyzickej konfrontácii. Vytvorili jednu z najpopulárnejších filmových dvojíc. Robusný frfľoš Bud Spencer a blonďavý fešák Terence Hill. Kto by ich nepoznal? Snímok "Ak sa nahneváme, budeme zlí", ktorý v roku 1974 natočil režisér Marcello Fondato, patrí medzi ich najlepšie, najzábavnejšie a najznámejšie filmy. *** (20.01.2017)

Nechal jsem se oklamat DVD obalem, na kterém je tučným písmenem uvedeno: Nejpovedenější komedie od dvojice Spencer a Hill. Reklama zůstala reklamou a své pověsti o tom, že klame lidi, nezklamala. A při tom zápletka filmu je podle mě nejpropracovanější ze všech komedií této dvojky. Chápu, že naši rodičové chodili v 70. letech do kin, které byly plně obsazená, díky těmto italským komediím. Jenže ony ty filmy jsou pořád na jedno „brdo“. Spencer vždycky sedí např. u stolu a pije nápoj. Za ním stojí nějaký chlápek, který ho mlátí např. židlí aj. Spencer je v klidu. Po chvíli se zvedne a jednou ranou jeho tvrdou pěstí zničí protivníka, i když ten ho chvíli před tím mlátil dřevěnou židlí. Je divné, že na Spencerovi není ani šrám. Dovedete si vy představit, kdyby vás někdo přetáhl např. baseballovou holí? Nechtěl bych vidět následky. Byly byste vůbec rádi, že jste přežily. Hill je také v každém filmu stejný. Jen oproti Spencerovi využívá více svůj mozek při bitkách. Také to působí velmi nereálně. Člověk, který váží 75kg přemůže několik borců, kteří mají váhu nad 100kg. Scénka z filmu, kdy Spencer jezdí v domě bugginou působí spíše k pláči, než aby splnila svůj původní účel, který byl přivést člověka k legraci a vyvolat v něm smích. Bylo mi hodně divné, že tu jízdu vůbec někdo přežil! Neviděl jsem úplně všechny filmy této, pro většinu velmi úspěšné a zábavné dvojky, ale můžu vám s čistým svědomím říci, že si už žádný film, kde hrají spolu nepustím, protože by skončil v odpadu. Na závěr se ještě jednou omlouvám za tu jednu symbolickou hvězdičku, ale je to hlavně tím, že jsem viděl nekolik komedií s Budem a Spencerem v krátkém časovém úseku. Kdyby tento film byl první mnou viděný, tak bych ho považoval za čistý průměr. (12.09.2008)

Dvě buginy, dva flegmatičtí rozzlobení závodníci, dva zloduchové zralí pro Freuda, dvě veselé rvačky a spousta prázdného místa mezi nimi. Celkem za dvě. Vysoké hodnocení tohoto filmu zřejmě vyplývá z nostalgie po dětství a původní lidové jednoduchosti, která je vlastní všem, kdo nevyrůstal od narození v akademii věd – jde jen o to, jak hluboko tu jednoduchost mají v sobě. Dejme tomu, že jsem tento film viděla příliš pozdě, když mne již zasáhla jakás takás výchova. (20.09.2012)

"Vyžahneš pivo, sníš párek, vyžahneš pivo, sníš párek. Kdo to první vzdá, zaplatí a přijde o buginu." Z mého hodnocení je patrně jasné, že dávná nostalgie střelila objektivitě zleva jednu terencehillovku a následně ji zatloukla do země pořádnou budspencerovkou. Sem totiž objektivita nepatří, protože každému zfackování mafiánů kdysi nadšeně tleskaly mé dětské ručičky a mí potomci v tom dneska neméně nadšeně pokračovali. Na své první povedené setkání s touto dvojicí zkrátka neumím a nechci zapomenout. Lalalala-lala lalalala-lala - Bombombom bombombom. (12.04.2014)

Jedna z nejhezčích komedií Buda Spencera a Terence Hilla. Bitek i humoru je dost, podbarvené chytlavou písničkou tehdejšího Italského popu. Ze všech humorných scén u mě vítězí sborový zpěv. Tohle byla asi první Spencer-Hillovka, kterou jsem v dětství viděl. Nedávno jsem oprášil starou videokazetu, podíval se i na jeho opakování v televizi a bavil jsem se pořád jako malej. Oddechová zábava, která nestárne. (17.03.2005)