Závislost

Tento nezávislý filozofický snímek se snaží poukázat na podobnost způsobu života narkomanů a upírů. Co mají tyto dvě skupiny společného? Je tím závislost! Objevuje se v něm spousta filozofických dialogů, a hlubokomyslných debat, které mohou hodně nudit a uspávat. Ne každého tohle bude bavit, protože v hororovém filmu čekáme něco docela jiného. Dalším mínusem je nepříliš barvitá atmosféra, která dokáže v divákovi rozproudit krev. Ve většině filmu toho totiž není příliš mnoho k vidění, protože upíří kousnutí zas až tolik zábavy nepřinese. Není nic vidět, jen slyšíme mlaskání. Teprve upíří párty na konci to trošku rozjede, jenže ani zde toho zas až tolik neuvidíme a pouze přihlížíme řádění nadržených upírů a řev jejich obětí. Nejvíce musím asi pochválit výběr hudby, která se mi líbila a byla příjemným doplňkem jinak nudných scén. Občas se stalo, že jsem úplně přestal vnímat jednotlivé rozhovory a užíval jsem si jen její poslech. Také bych chtěl upozornit na kamerové snímání, které dodalo celému příběhu nádech autentičnosti a bylo vidět, že za ní nestojí žádný začátečník. (04.06.2010)

V čase krízy a úpadku (únavy) horrorového žánru (90s) je Abel Ferrara priamy nástupca Georgea A. Romera a Toba Hoopera s ich víziou horroru ako nízkorozpočtového indie filmu s výrazným spoločenským presahom. Ferrara spravil veľmi jatrivé podobenstvo o mestskej samote a (nielen) dobových problémoch s narkotikami. Silno 90-tková vec, ktorú nakoniec aj tak prebíja hlavne jej nadčasový charakter. Romerov Martin mixnutý s Jarmuschovým Stranger Than Paradise. Štýlovka. Must see. (22.03.2022)

Zhovadilá pseudointelektuální pitomost - cituje se Baudelaire, Nietzsche, Burroughs, neosobní příběh se snaží z balastu filosofických žvástů vykřesat hluboké myšlenky, jenže to nejde. Hlavní hrdinka vlastně ani není hrdinkou - nic o ní nevíme, není sympatická a její záchvaty můžeme sledovat se zíváním. Navíc vizuál je taky na hlavu padlý - černobílý obraz (proč??) se bije s amatérskou kamerou známou z céčkových splatterů. A podobnost se světem narkomanů? Jedině fakt, že ve filmu uvidíme injekční aplikaci krve (přiznávám, že to bylo kreativní, ale zároveň neuvěřitelně samoúčelné). Zkrátka blbost, která si váš čas rozhodně nezaslouží... (22.09.2009)

Nesnesitelná lehkost krvesátí. Upíri ako feťáci, ľudstvo ako kolíska večného zla. Kierkegaard, Husserl, Nietzsche, Sartre, Descartes, Feuerbach a ďalší sa z hlbokej temnoty čiernobielej poetiky, ktorá podobne ako hrdinka nerozlišuje medzi „čiernymi“ a „bielymi“, znášajú na diváka a testujú jeho myšlienkové mantinely. Prekladanie archívnymi zábermi, takmer dokumentárne snímané exteriéry pouličného sveta a alegória 90. rokov, drogovej závislosti a nad všetkým sa vznášajúcej hrozby AIDS. Zatiaľ najlepší Ferrara a zrejme jeden zo vzorov, ktoré sa (neúspešne) pokúša napodobniť A Girl Walks Home Alone at Night. 100% Season Challenge Tour 2015 (26.10.2015)

Tie filozofickejšie diela o upíroch sa nám snažia povedať niečo v zmysle, že upíri nie sú o nič horší než ľudia. Ferrara je priamejší a snaží sa povedať, že upíri sú rovnaké čisté zlo ako ľudstvo. Možno preto, že sú v podstate tiež v základe ľudia. Stačí len ochutnať krv a sme v tom. Všetci. A je jedno, či ju sajeme, alebo vidíme niekoho vykrvácať na smrť. Prvýkrát je to ešte ťažké, potom si zvykneme. Ak by tento film nakrútil presne, ale presne takto napríklad Scorsese, film by bol extrémne známy a oveľa viac uznávaný. (24.11.2021)