Závislost

V čase krízy a úpadku (únavy) horrorového žánru (90s) je Abel Ferrara priamy nástupca Georgea A. Romera a Toba Hoopera s ich víziou horroru ako nízkorozpočtového indie filmu s výrazným spoločenským presahom. Ferrara spravil veľmi jatrivé podobenstvo o mestskej samote a (nielen) dobových problémoch s narkotikami. Silno 90-tková vec, ktorú nakoniec aj tak prebíja hlavne jej nadčasový charakter. Romerov Martin mixnutý s Jarmuschovým Stranger Than Paradise. Štýlovka. Must see. (22.03.2022)

Černobílý nezávislý intelektuálský (únavně) filozofující psychologický horor, který klade paralelu mezi životem upírů a lidí drogově závislých. Možná je to zajímavé pro ty, kteří se zaobírali studiem filozofie, ale s jinými diváky film nejspíš komunikovat nebude. Ze začátku zajímavě rozvíjený příběh nabývá postupně na křečovitosti (i herecké) a bizarnosti, aby ke konci už jen nudil... Za pozornost stojí snad jen působivá kamera. (30.10.2002)

Tie filozofickejšie diela o upíroch sa nám snažia povedať niečo v zmysle, že upíri nie sú o nič horší než ľudia. Ferrara je priamejší a snaží sa povedať, že upíri sú rovnaké čisté zlo ako ľudstvo. Možno preto, že sú v podstate tiež v základe ľudia. Stačí len ochutnať krv a sme v tom. Všetci. A je jedno, či ju sajeme, alebo vidíme niekoho vykrvácať na smrť. Prvýkrát je to ešte ťažké, potom si zvykneme. Ak by tento film nakrútil presne, ale presne takto napríklad Scorsese, film by bol extrémne známy a oveľa viac uznávaný. (24.11.2021)

Nesnesitelná lehkost krvesátí. Upíri ako feťáci, ľudstvo ako kolíska večného zla. Kierkegaard, Husserl, Nietzsche, Sartre, Descartes, Feuerbach a ďalší sa z hlbokej temnoty čiernobielej poetiky, ktorá podobne ako hrdinka nerozlišuje medzi „čiernymi“ a „bielymi“, znášajú na diváka a testujú jeho myšlienkové mantinely. Prekladanie archívnymi zábermi, takmer dokumentárne snímané exteriéry pouličného sveta a alegória 90. rokov, drogovej závislosti a nad všetkým sa vznášajúcej hrozby AIDS. Zatiaľ najlepší Ferrara a zrejme jeden zo vzorov, ktoré sa (neúspešne) pokúša napodobniť A Girl Walks Home Alone at Night. 100% Season Challenge Tour 2015 (26.10.2015)

Sakra, tak už filosofují i upíři. No, pořád lepší, než třpytit se na slunci. trošku ukázka toho, jak snaha nestíhá záměru, jak nápad předbíhá realizaci, jak se myšlenka vytrácí v interpretaci. Začátek je až skoro úděsnej, nudnej a snad až odpuzující. Trvalo mi dlouho, než jsem se alespoň trochu naladil na podivně pokřivené a na jné frekvenci než ty mé se zmítající vlny příběhu. Stejně jako na projev Lili Taylor, která je velmi zajímavá a pro tuto roli se snad i hodí, ale ten projev je tu a tam poměrně křečovitý. Hrdinka moc mluví vnitřním hlasem. Zbytečně, přehnaně. To samé Walken, který se ve filmu objeví z ničeho nic, bez zjevného důvodu, vysype pár vyprázdněných mouder a zase zmizí. Trochu mě to vzalo až na konci. Záměr, myšlenka a zápletka IMHO zase tak špatné nejsou, ale to provedení to poměrně razantně strhává dolů. Asi jako většina, pokud bych měl něco pochválit, tak kameru a docela se mi líbil i černobílý formát. Pravděpodobně si to budu muset někdy pustit ještě jednou, abych se buď přesvědčil, že to na mě napoprvé opravdu působilo správně, tudíž, slabě, a nebo že mi něco podstatného uteklo a je to film na dlouhodobější trať. (13.12.2012)