Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Anna Šimonová, Petra Hřebíčková, Martin Schulz, Ladislav Chudík (více)Obsahy(2)
Psychiatr Pavel Josek se těší uznání nejen ve své profesi, ale i v širší společnosti. Je totiž bývalým disidentem, signatářem Charty 77, který po boku své ženy snášel šikanování ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nyní se chystá převzít Cenu paměti národa a poskytuje rozhovory do dokumentárního filmu. Jeho zeť Luděk, jenž na dokumentu pracuje jako zvukař, se v rodině cítí jako méněcenný. Proto jej nenechá chladným Joskova složka z estébáckého archivu, kterou jeho kolegové získají. Vyplývá z ní, že Josek počátkem sedmdesátých let naopak s StB spolupracoval. Jako mladý psychiatr donášel na nadějného sochaře Bořka, který byl jeho sokem v lásce a který se nakonec nechal vyštvat z rodné země. Pro všechny členy Joskovy rodiny, včetně těch, kteří v inkriminované době nebyli na světě, tak nastává těžké období. Tím spíše, že každý má svůj úhel pohledu na to, co se odehrálo. Své k tomu může povědět i bývalý pracovník StB Kafka, jenž měl kdysi oba mladé muže na starosti a nyní si užívá klidného důchodu… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (746)
V první půli, kde se řeší rodinné vztahy, mindráky, nevěra a vážné onemocnění, film díky nadhledu, velmi slušnému hereckému obsazení a Hřebejkově režijní profesionalitě funguje velmi dobře a i přes určitou absurditu viděného je to tak říkajíc ze života. Ve druhé půli, v podstatě od momentu, kdy se děj přehoupne do Švédska a začnou se řešit problémy s hrdinovým selháním při kontaktu s STB, začne celý projekt nějak zadrhávat. Takhle totiž vypadá vyrovnávání s naší minulostí v představách našich intelektuálů, nikoliv v reálném životě, a to nejen u nás, ale i kdekoliv jinde ve světě. Německý nebo japonský hospodářský zázrak budovali často bývalí váleční zločinci, esesáci a příslušníci NSDAP a luxus kritického hodnocení minulosti své vlasti si mohla dovolit až následující generace, která v tom nebyla osobně namočená. A v drtivé většině případů nedošlo ani k takovému vyrovnání jako v Německu. V Sovětském svazu bylo za deset milionů mrtvých postaveno před soud pět mužů, a to ještě v rámci mocenského boje v politbyru. Věřím tomu, že ve velmi individuálních a řídkých případech se nějaký fízl nebo donašeč své oběti omluvil, ovšem v soukromí. Takový sebemrskačský postup, jaký zvolil Hřebejkův hrdina, je daleko hloupější než snaha násilného pedofila očistit své svědomí na kongresu zasloužilých matek. Zápletka je vykonstruovaná, některé scény a dialogy zavání patosem a nebýt profesionality Martina Huby, dopadl by výsledek i hůř. Celkový dojem: 70 %. ()
Film vyčnívá brilantní režií a přesnými hereckými výkony, ale nikoliv příběhem. O tom, že Stbáci byli sice svině, ale taky jen lidi, stejně jako ti co jim donášeli a bla...bla...bla...Snímků podobného ražení se po revoluci vyrojilo víc než dost a Kawasakiho růže rozhodně patří mezi ty lepší. Pravdou zůstává, že se mě film nijak zásadně nedotkl a místy mě i nudil. Nedivím se, že Kawasaki boduje na různých festivalech, protože vypadá opravdu světově. Bohužel, jen vypadá. ()
Pravda anebo lež? Vina anebo nevina? Kdo se v tom má vyznat a nakonec je stejně jedno, kterou variantu si vyberete. Režisér vám stejně žádný prostor na rozmyšlenou nedá. Mistr Hřebejk točí poslední dobou prapodivné filmy z nichž se nepříjemně vytrácí jakýkoliv divácký prožitek. Ten je jen a pouze přetransformován do sterilního celku s nijakým vyzněním. Film už pár minut po svém začátku je divně koncipovaný a dost nepřehledně podávaný. Z hereckého hlediska je tohle drama odvedeno dobře, ale víc jak jednou se stejně na tenhle film nedá podívat. Dlouho jsem neviděl, aby drama s takovým potenciálem bylo tak neživotně podané. Každá scéna zde trvá déle než je záhodno. Hřebejk postupně ignoruje filmové prostředky a převažují sáhodlouhé dialogy. Není divu, že po statických dialogových scénách se toho ke mně moc nedostalo. Div, že jsem to dokoukal. A nepřišla ani žádná katarze se závěrem. Jen velký pocit nedobrého přístupu k velmi ožehavé látce. Ke mně dolehla jen vzdálená ozvěna filmů na podobné téma, které si možná nezískaly takovou pozornost jako tenhle, ale byly divácky natočené. O tomle to spolehlivě neplatí. Mé hodnocení: 40% ()
Přímočaré drama s jasně rozdanými kartami, ze kterých se stávají trumfy s každou přibývající minutou. Nic překvapujícího, ale překvapivě hodně silného. Nic nového (názory autorského dua přece známe), ale uchopitelně vyřčeného. Po šesti letech vyložený nadprůměr. Ďábel je totiž v detailech. A Hřebejk s Jarchovským jsou zpět. Snad už definitivně. ()
Velmi dobrá práce! Hřebejk dál roste film od filmu. Definitivně zahazuje odkaz televizně statických Pelíšků a blíží se evropské špičce. Dvě pohyblivé REDky, ostré nůžky, náladotvorná hudba a člověk má pocit, že sleduje kontinentální nadstandard, v němž je řemeslo dokonale zmáknuto a můžou se ladit jen detaily. Kawasaki pocitově pohltí už po pár minutách, složité téma navíc pojímá docela odvážně, čímž nemyslím nějaké myšlenkové manévry, ale spíš odvahu naroubovat půlhodinu filmu na jeden dialog se starým bachařem. A jak skvěle to funguje! Do látky se může kopat z rozličných důvodů. Zas tu přebývají postavy, zápletky a zbytečně moc se toho doříkává, znovu malinko mrzí, že potenciálně nejsilnější scény jsou zaklety v literárním výrazu a působí násilně nastrčeně ("Teď mrkejte, dámy poběží, a pak nám v lese předvedou osudový herecký koncert!"), a i celkově vyznění bohužel zůstává v tradičních relativistických intencích filmů H & J - i když se proklamuje, že jde o jiný film, nejde se úplně na dřeň; spíš jako by se povšechně pročítaly novinové články a komentáře o problematice práskačů pro STB. Ale sebevědomý způsob, jakým se překlikává mezi čtyřmi postavami, kdy si každá z nich pro sebe krade celé dlouhé minuty, je fascinující a v českém kontextu nevídaný. Všechno se to daří propojovat, dokonce i sveřepého matadora Chudíka se spontánně nehereckým Kratochvílem. Živá forma k sobě váže různé světy, i různé linie, a žene film do vyšších pater porevoluční kinematografie. Okoukané tvůrčí duo pak posouvá do sfér, ve kterých člověk musí být zvědavý na jejich další projekt. Protektor byl možná vypiplanější, ale Kawasakiho růže svou scenáristickou kompozicí a stylem inspiruje o chlup víc.______ Střihače traileru doporučuji defenestrovat. Tenhle film mohl mít nádhernou upoutávku. Stačilo by k ní najít klíč. Některé sekvence by se totiž neztratily ani ve Star Treku (lens flare), Duelu Frost/Nixon nebo v jakémkoliv hollywoodském dramatu. Bez legrace. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (16)
- Ve scéně, kdy psychiatr Josek (Martin Huba) čte báseň Jana Skácela „Píseň o nejbližší vině“, zazní árie „Scherza infida“ z opery „Ariodante“ – zpívá ji Markéta Cukrová. Obsah operetního libreta má souvislost s obsahem filmu. Tato árie je považována za jednu z nejkrásnějších a nejtěžších, kterou George Frideric Händel zkomponoval. (sator)
- Snímek získal na filmovém festivalu Berlinale cenu za nejlepší film nesoutěžní sekce Panorama. Tuto cenu vyhlásila ekumenická porota. Druhé ocenění, které si z Berlína film odvezl, získal od Mezinárodní konfederace uměleckého a esejistického filmu (CICAE). (Andresito)
- Cena Český lev 2009: nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli (Daniela Kolářová), nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Ladislav Chudík). Nominace na Českého lva 2009: film, režie, scénář, střih, hlavní mužský herecký výkon, hlavní ženský herecký výkon. (zdeny99)
Reklama