Vyprávěj

Sladkobolná nostalgická srágora o tom, jak se mám tehdá za Bolševika krásně žilo... Podává zcela překroucenej romantizující obraz doby, která ve skutečnosti vypadala úplně jinak. A v tom vidím poměrně zásadní nebezpečí. Jestliže se tady bude na Komanče soustavně vzpomínat jako na čas životních jistot, a dobu, kdy nás velkej soudruh sice utlačoval, ale "dalo se to vydržet" a kdo držel hubu a krok, ten se měl celkem dobře, může taková věc výrazně otupit paměť národa. A to není nikdy dobře. (Update: Debilizace se šíří! Sváteční slovo do nového roku 2011 na ČT opanovaly fiktivní postavy seriálu vyprávěj a neumělě blekotaly něco o potřebě lásky a souznění. Nechápu. Zcela a naprosto nechápu co měl tenhle výkřik do tmy znamenat. Gratulanty, kteří mají co říct, Tomáše Halíka nebo Ebena vystřídali vyumělkovaní retro-šašci "z šedesátých let" tupě opakující scénáristovy repliky. Tak tomu říkám HUNS...) (08.12.2010)

Tento seriál je zářným příkladem, že seriály ještě točit umíme. Atmosféru let minulých si pamětníci rádi připomenou, je to fajn retro. Herci připomínají všechno, jen ne postavy té doby. Prostě u nich to nebylo vždy ono. Výprava dbá na dobové detaily, z tohoto hlediska se to povedlo. Spokojenost, vždy je ale co zlepšovat. Důstojně odvedeno. Je dobře, že to není vítězství kvantity nad kvalitou. 60% (01.10.2009)

Nejsem přítel seriálů, tento mě výjimečně a trvale připoutal v pátek k TV. Tu dobu jsem také prožíval a jsem toho názoru, že seriál zobrazuje vcelku věrně problémy a radosti obyčejných lidí v době šedé totalitní moci, hektické době revoluční i hurá porevoluční. Vytvořeno s citem a bez dnes tolik oblíbené nadsázky pošpiňující jednu či druhou stranu. Prostě tak, jak jsem to cítil i já. Díky ČT1, díly si stále udržují objektivní pohled na tu kterou dobu s nadhledem. (21.01.2013)

Po čtyřech dílech zatím nehodnotím. Jako výrazné plus vidím Svatopluka Skopala, který mi v roli dědečka velmi sedne... Co mě ale zaráží, je hudba a voice-over komentář, který více než připomíná Zoufalé manželky... *** Na rozdíl od drtivé většiny zde hodnotících jsem seriál zhlédl celý (hodnotit něco, co jsem neviděl je vážně pod mojí úroveň) a s určitým smutkem musím říci, že toto je skutečně to nejlepší, co nám současná seriálová tvorba může nabídnout. Žádný zázrak se nekonal a čekání na nového Dietla vyšlo naprázdno. Přesto se po 26 dílů dá seriál sledovat , byť s jistým přimhouřením oka - ostatně je to seriál velmi alibistický - vyprávěný pohledem dítěte - a již v úvodu to Vojta Kotek (vypravěč) divákovi (kdyby to náhodou nepochopil) řekne přímo: "nečekejte nějakou přesnou historii, jsou to jen moje vzpomínky, jako když listujete fotoalbem..." A nebylo to listování úplně marné (dokonce i na tu historii nakonec sem tam došlo). Hlavním pozitivem je stále Svatopluk Skopal, který však v dalších dílech byl upozaděn, takže jim nemohl dodat svůj nezaměnitelný šmrnc... (24.09.2009)

Po prvních dílech, které měly ten retro nádech (také si tvůrci dali práci s přesným vybavením domácností tehdejšími předměty denní potřeby) seriál sklouzl kamsi do trapna. Jelikož jde v závěsu cca o 20 let zpožděně, pokud s tím tvůrci neseknou nebo koncesionáři nevezmou s cepy ztečí Kavčí hory, můžeme v roce 2046 dočkat dílu o pančovaném hovězím koninou v Ikea masových kuličkách. Minulý díl byla totiž povodeň v Troubkách. Když už se recykluje i toto, tak to je mazec. Začátek měl potenciál o tom žádná. Vezl se na vlně vzpomínek na to teplé tlení za socíku. Sice smrádek ale teploučko v tom kompostíku. Sem tam nějaké omezení, ale když člověk moc neprudil, neměl problematického předka a chodil mávat mávátkem o máji a na schůze, dalo se bejt. Dneska ty samý nejistoty..Sice svoboda to jo... ale jinak.... Pomeranče sice jsou všude k mání, škodovky taky a bez pořadníku ale ty recepty za kačku a rohlíky za dvaceťák..hmmm.. kde jen jsou ty časy. Starší diváky tohoto seroše možná (některé) píchlo smutkem u srdce, mladší si s údivem připomněli tu podivnou dobu Husákova půlnočního království, kdy vrcholem svobody bylo jet na víkend na chatu a nejmladší mohli s údivem nakouknout do děsivé minulosti babiček a rodičů, která jim dnes připadá absurdní a vzdálená stejně jako Sametová revoluce. Možná tak moc jim vzdálená , že hrozí, že si to celé jednou zopáknou s nějakým novým Iljičem nebo Klémou. Jenže po tom absurdním často nechtěně veselém a někdy i děsivém znázornění tehdejšího života sedmdesátých a osmdesátých let, nenabízí nic nového. Škoda. I když to nebylo nic moc, mohlo se v nejlepším přestat. * * (25.03.2013)