Kráska a zvíře

Nezaklouženě opomíjená televizní inscenace pohádky pro dospělé z pozdně černobílého období Československé televize na minimální ploše doslova vykouzluje přesvědčivý mýtus o temných i světlých stránkách našich duší a o tom, jak je nesnadné je i pro horoucí lásku napravit zlo, o které se nezasloužila. Soulad režie, scénáře i výkonů obou protagonistů je perfektní a zážitek - byť v takřka čtyřicetileté vzpomínce - úchvatný a nepomíjející. (06.12.2009)

Moskalykova televizní adaptace se hravě vyrovná té Herzově filmové. Na prvním místě je třeba vypíchnout hrubínovskou romantiku, kterou zachoval. Dokonce i strohá televizní dekorace nepůsobila tak chudě. Ostatně Zázvorka byl mistr a uměl divy. A vrcholem byla romantická hudba Luboše Fišera, kterému se Hapka bohužel nevyrovnal. Ostatně Fišer po letech vykradl sám sebe a hudbu použil i v cyklu loutkových kraťasů o Krakonošovi. (19.02.2021)

Moskalykovo zpracování krásné pohádky (v interpretaci Františka Hrubína) mě naprosto zklamalo. Od prvních scén nabitých nekontrolovanou hereckou i režijní hysterií i mdlobou (v nezvyklé mesalianci), nevidomými kamerovými záběry a plochou hudbou, snažících se pospolu ze všech sil navodit atmosféru, jsem minutu od minuty zakoušel stále silnější muka skvělého dramatického textu v breptavých ústech a levých rukou. Do každé scény mně vstupovaly záběry a zněly hlasy ze skvělé Herzovy adaptace. Snad nejhorší na tomto ztvárnění je zdání prostoty, které je však jen ctností z nouze omezených technických možností; těch se naopak snímek snaží využít v míře až neúnosné a vlastní děj neorganicky – a k nestvůrnu – přecpává hluchými a slepými obrazy. Vatou pak Hrubínovy dialogy mokvají jako zbůhdarma prolitá krev. A v neposlední řadě: písňové vstupy ještě zesilují ten falešný lyrismus a udusávají celou tu vyprahlost do bezcestna, zvráceného v závěru v nevěrohodný happyend. (26.08.2017)

Černobílý vizuál a Fišerova téměř hororová hudba vytváří v průběhu pomalu běžícího děje dokonale temnou a tísnivou atmosféru. Při pohledu na netvora si říkám "jak odporná tvář, všude krev, ale ten hlas je lidský." "Tomu se vskutku říká prokletí," dostávám hned pádnou odpověď. Není přitom pochyb, že tohle prokletí může zlomit jen bezpodmínečná láska. Láska krásky v podání vskutku půvabné ale i oddané Jany Šulcové má takovýto charakter a tak se můžeme dočkat i závěrečné scény s proměnou netvora v člověka, kterou umocňují téměř andělské tóny od mistra Fišera. "Krásko...Neříkej nic. Mlč," zní mi v uších a mě doslova dochází slova... (28.12.2022)

Hudba Luboše Fišera a herecké výkony všech zúčastněných z této Moskalykovy inscenace Hrubínovy hry vytvářejí k Herzově verzi alternativu v pojetí, které zdůrazňuje poetiku, ale díky Fišerově invenci i mnohem větší dramatičnost než eklektický kýčař Hapka (autor hudby u Herze). Samozřejmě, že výtvarné limity tato inscenace má, proto o malý fous vítězí Herzův film, ale jist jsem si tím, že pojetí sester krásky ve výkonech (ironických semetrik) Drbohlavové a Syslové je téměř nepřekonatelné, (11.02.2012)