Pan Bobr

Když už vážně nevíte, co si počít, raději hned po dobrém následujte za bobrem… Necháváme za sebe promlouvat někoho/něco jiného (třeba facebookovou zeď, jejíž „reálná“ kolegyně hraje v Bobrovi významnou roli), kontakt se z procesu komunikace vytrácí. Je to tak snazší, žít uzavřeni ve svých mikrosvětech, přesvědčuje se o vlastní nezranitelnosti o tom, že „vše bude v pořádku“. Nebude. A bobr nám nepomůže. I za postavy promlouvá vypravěč, upozorňující na nepůvodnost viděného, stejně jako (SPOILER) Norah v závěru upozorní na nepůvodnost čteného (KONEC SPOILERU). Bobr je film upřímný, až to bolí, zároveň jde sám proti sobě, když téma deprese zlehčuje scénami tak absurdními, že se nelze nesmát, jak moc je Walter, s koupelnovou tyčí na krku a plyšákem na ruce, v háji (a jak moc byl toho času možná v háji i Gibson, čím film nabývá dalšího rozměru). Nevyrovnanost formy ale vyrovnává vyspělostí obsahu. 75% (20.08.2011)

Budovanie dramatickej zápletky je vždy tak trocha ošemetná vec, pretože jej úlohou je diváka zaujať, následne držať v napätí a ku koncu musí zanechať dojem. Nechcem byť ten človek, ktorý oslavuje len časom overené, alebo divácky úspešné filmy. Som za to, že aj zlý dojem a pocit z filmu môže byť k niečomu užitočný. Uvedomujem si, že tento úvod je trocha zavádzajúci, lebo ním nechcem povedať, že bol film dramaticky zle vystavaný, ani to, že ma nudil, alebo naštval. Kupodivu o ňom môžem hovoriť len v značných superlatívoch. Či už je to zápletka, herecké výkony, hudba alebo réžia(ktorá síce neprináša nič nové, ale ani nič nekazí). Jediné čo sa o tomto filme dá povedať je: že je jednoduchý. Keby nebolo prvku ozvláštnenia - bobor - tak by sa jednalo o obyčajný americký príbeh o hľadaní samého seba, kedy sa hlavný hrdina a celé jeho okolie vyporiadúva z nepríjemnou realitou. Film neponúka nový pohľad a nejde do postáv až tak hlboko aby nám ich ukázal z inej strany. Alebo aby nám ponúkol nový pohľad na staré známe veci. Celý príbeh je postavený na fakte, že divák, ktorý ho sleduje už má niečo s tohto žánru napozerané, preto mu netreba vysvetľovať všetko do podrobností, stačí ak to film ukáže len náznakom. A to je možno trochu škoda. Núti ma to zamyslieť sa nad jednou jedinou otázkou. Prečo si Jodie Foster zvolila práve túto tému za svoj debut? Jediné čo sa jej nedá uprieť je veľmi citlivá réžia, ktorá je vo filme badateľná a robila ho príjemným a pozerateľným. Táka jednohubka pre tých, čo nie sú náročný. (21.01.2012)

Vidno že Mel Gibson je stále pán herec o tom netreba ani diskutovať, ale aby mal The Beaver u mňa 5* treba aj niečo viac než len skvelého herca. Film má pár chýb, ale najviac mi bila do očí jednoduchá predvídateľnosť. Ani som nemyslel nato ako čo môže byť a vedel som ako to dopadne bez toho aby som sa snažil nato prísť. Málo krát sa mi stáva že podvedomo predbieham dej, ja si radšej vychutnávam prítomnosť deja čo ale nie vždy funguje. Je dobré že sa film nesie v smutnej a emotívnej atmosfére pretože mi to vyhovuje,mám rád filmy ktoré vedia prebudiť city. (03.01.2012)

Myšlenka velmi originální, ale pajdalo to na způsobu vyprávění až příliš se tlačilo na pilu a kdyby se nehal příběh plynout volněji vyzníval by silněji. Spojení Mela a Jodie na mě opět zafungovalo parádně. Oba považuju za špičkové, charismatické a sympatické herce a mají velký podíl na tom, že Pan Bobr se nakoenc prokousal ke třem hvězdám. (11.06.2012)

Zajímavý námět, který však po zhruba 35 minutách ztratí dech a na celovečerní stopáž je protahovaný nevěrohodnými historkami a jednáním postav. Navíc ústřední téma není pojmenované - jde o deprese, vyhoření? Jak to, že nezabírají léky, a hlavně antidepresiva? A to se nešlo bobra zbavit jinak? Slušné herecké výkony, ale režijně přece jen u mne vede Jodie Foster s Domů na svátky. (29.06.2012)