Bouřlivé pondělí

Vpravdě "romantický thriller" aneb jedna malá čistá lovestory na pozadí jednoho velkého špinavého kšeftu... Nenápadná a přesto velmi nápaditá (d.m.s.n. i trošku zbytečně nedoceněná) filmová lahůdka (dle IMDb "Neo Noir ;-), se stylovými hereckými výkony - obzvláště pak brilantně >nehereckého< Stinga v roli mafiánsko-britsky konzervativního majitele jazzového klubu, kterému jde nevybíravými prostředky po krku jistý mafiánsko-americký velikopodnikatel s nemovitostmi a sny (velmi >uvolněný< T.L. Jones), kdy nakonec v hořkém výbušném finále zákonitě vše musí skončit jak bylo předurčeno - a s naučením, že podceňovat starousedlíky (a Brity!) se nevyplácí a ani za (americké!) prachy se nakonec taky všechno koupit nedá... Pomalu plynoucí (doslova autorský) film (kdy M.F. kromě režie a scénáře si složil k filmu i původní hudbu) se skvěle zvládnutou napínavou atmosférou, dokreslenou podmanivými exteriéry starého Newcastlu, kdy vše do sebe - díky výbornému scénáři i přes lehce složitou strukturu vyprávění - krásně a s elegantní nadsázkou zapadá. A navíc film doslova nasycený skvělou jazzovou a bluesovou muzikou - s nepřehlédnutelnou pikantní vložkou na bussines párty odehrané americké hymny, neskutečně zábavně interpretované jistou >v roli polskou (! ;-)< freejazzovou kapelou... :-) (09.12.2007)

Prvních 15 minut filmu je vizuálně velice působivých a slibuje mnohé. Pak se do popředí dostane přece jen už víceméně standardní příběhová konstrukce, kterou navíc sráží černobíle populární protiklad zlého amerického kapitalisty balancujího při prosazování svých zájmů na hraně zločinu (jedna z nejslabších rolí T.L.Jonese) a hodných Evropanů. Stále je ale na co se dívat, řada prvků vkomponovaných do děje (polský jazzový orchestr) je osvěžujících a udrží vás v příjemné směsi napětí a radosti z noir pojetí celé téhle záležitosti, a to až do konce, který si příměsí originality nezadá s předchozím. Poctivé 4/5. (26.11.2008)

Za najlepsie filmy rezisera Mike Figgisa povazujem Leaving Las Vegas, Bourlive Pondeli a Profesor Odchazi 1994. Film je to na urovni hlavne tempom, ktore nenudi, dialogy su vyborne, a hoci nemusim Tommy Lee Jonesa, na urovni hral Sean Fazula a vyborna bola Melanie Griffith. Polska jazzova hudba na urovni - a to som si myslel, ze ide o Talianov zijucich kdesi v USA : 70 % (04.07.2020)

Téměř banální příběh o korupci, odvaze a osobních rozměrech tragédie je v duchu původních filmů noir nasnímán ve velmi pomalém rytmu, pro který byl zřejmě "nemoderní" už v době svého vzniku. Vyniká nádhernou kamerou, režisérovým smyslem pro celkový obraz i pro nejmenší detail a nenápadně precizním střihem. Jazzový klub jako jedno z důležitých míst děje umožnilo Figgisovi, který je sám dobrý muzikant, akcentovat ve zvukové složce snímku blues a jazz. Pro současné stoupence antiamerikanismu bude jistě nezapomenutelným zážitkem parodie americké hymny v podání smyšleného freejazzového Krakovského jazzového ansámblu, pro současné milovníky jazzu a blues (ještě žijeme) zase Stingova basová improvizace z druhé poloviny filmu. Ačkoli zde tenhle film není příliš populární, vyměnil bych ho za pět z deseti filmů, které zde naopak populární jsou (1, 2, 5, 7, 10), a to v kursu 5:1. (07.06.2008)

Ráno som vstal. Umyl si zuby, vymočil sa. Zapol topinkovač a už to fičalo. Cesta do práce sa ťahala ako sopel z nosa na druhú a šichta ešte viac. V ôsmych hodinách sa mi podarilo zívnuť 138 krát, a to som niektoré nepočítal kvôli zníženej schopnosti exaktného uvažovania. Po práci bodlo pivko. Nepočítal som. To by som sa musel cítiť ako magor. Ale v skutočnosti som sa presne tak cítil. Okolo polnoci som sa pokúsil kombinovať pozvolné strácanie vedomia a súdnosti. Myslím, že kombinácie vyšli celkom slušne. Pomlčím o tom hlavne kvôli nedostatočnému vnímaniu súvislostí a teda väčšina z toho, čo sa dialo potom nedávalo zmysel. Okrem ranného zvonenia. Jedno viem iste: Bol to omnoho búrlivejší pondelok, ako ten Jonesov. (04.02.2009)