Bouřlivé pondělí

Téměř banální příběh o korupci, odvaze a osobních rozměrech tragédie je v duchu původních filmů noir nasnímán ve velmi pomalém rytmu, pro který byl zřejmě "nemoderní" už v době svého vzniku. Vyniká nádhernou kamerou, režisérovým smyslem pro celkový obraz i pro nejmenší detail a nenápadně precizním střihem. Jazzový klub jako jedno z důležitých míst děje umožnilo Figgisovi, který je sám dobrý muzikant, akcentovat ve zvukové složce snímku blues a jazz. Pro současné stoupence antiamerikanismu bude jistě nezapomenutelným zážitkem parodie americké hymny v podání smyšleného freejazzového Krakovského jazzového ansámblu, pro současné milovníky jazzu a blues (ještě žijeme) zase Stingova basová improvizace z druhé poloviny filmu. Ačkoli zde tenhle film není příliš populární, vyměnil bych ho za pět z deseti filmů, které zde naopak populární jsou (1, 2, 5, 7, 10), a to v kursu 5:1. (07.06.2008)

Ráno som vstal. Umyl si zuby, vymočil sa. Zapol topinkovač a už to fičalo. Cesta do práce sa ťahala ako sopel z nosa na druhú a šichta ešte viac. V ôsmych hodinách sa mi podarilo zívnuť 138 krát, a to som niektoré nepočítal kvôli zníženej schopnosti exaktného uvažovania. Po práci bodlo pivko. Nepočítal som. To by som sa musel cítiť ako magor. Ale v skutočnosti som sa presne tak cítil. Okolo polnoci som sa pokúsil kombinovať pozvolné strácanie vedomia a súdnosti. Myslím, že kombinácie vyšli celkom slušne. Pomlčím o tom hlavne kvôli nedostatočnému vnímaniu súvislostí a teda väčšina z toho, čo sa dialo potom nedávalo zmysel. Okrem ranného zvonenia. Jedno viem iste: Bol to omnoho búrlivejší pondelok, ako ten Jonesov. (04.02.2009)

Za najlepsie filmy rezisera Mike Figgisa povazujem Leaving Las Vegas, Bourlive Pondeli a Profesor Odchazi 1994. Film je to na urovni hlavne tempom, ktore nenudi, dialogy su vyborne, a hoci nemusim Tommy Lee Jonesa, na urovni hral Sean Fazula a vyborna bola Melanie Griffith. Polska jazzova hudba na urovni - a to som si myslel, ze ide o Talianov zijucich kdesi v USA : 70 % (04.07.2020)

Čistý pomalý NOIR, který nechá vzpomenout na starou dobrou školu, kdy atmosféra krimi snímku byla podstatná a nebyla dovažována hektolitry krve a brutalitou. Obsazení je velmi příjemné, zajímavou roli si střihl i Sting a rozhodně mu to v roli majitele jazzového klubu slušelo. Bouřlivé pondělí si dejte v klidné nedělní odpoledne a pokud jste nakloněni filmové klasice, budete příjemně překvapeni. (02.01.2011)

Vpravdě "romantický thriller" aneb jedna malá čistá lovestory na pozadí jednoho velkého špinavého kšeftu... Nenápadná a přesto velmi nápaditá (d.m.s.n. i trošku zbytečně nedoceněná) filmová lahůdka (dle IMDb "Neo Noir ;-), se stylovými hereckými výkony - obzvláště pak brilantně >nehereckého< Stinga v roli mafiánsko-britsky konzervativního majitele jazzového klubu, kterému jde nevybíravými prostředky po krku jistý mafiánsko-americký velikopodnikatel s nemovitostmi a sny (velmi >uvolněný< T.L. Jones), kdy nakonec v hořkém výbušném finále zákonitě vše musí skončit jak bylo předurčeno - a s naučením, že podceňovat starousedlíky (a Brity!) se nevyplácí a ani za (americké!) prachy se nakonec taky všechno koupit nedá... Pomalu plynoucí (doslova autorský) film (kdy M.F. kromě režie a scénáře si složil k filmu i původní hudbu) se skvěle zvládnutou napínavou atmosférou, dokreslenou podmanivými exteriéry starého Newcastlu, kdy vše do sebe - díky výbornému scénáři i přes lehce složitou strukturu vyprávění - krásně a s elegantní nadsázkou zapadá. A navíc film doslova nasycený skvělou jazzovou a bluesovou muzikou - s nepřehlédnutelnou pikantní vložkou na bussines párty odehrané americké hymny, neskutečně zábavně interpretované jistou >v roli polskou (! ;-)< freejazzovou kapelou... :-) (09.12.2007)