Tajemství jejich očí

Argentínska krim-dráma chladnejšia ako psí ňufák. A, veru škoda, že to tak chladné nebolo po celú dobu. S tejto Oscarovej snímky mám nesmierne schizofrenické pocity. Niektoré momenty , a to hlavne zo začiatku, na mňa pôsobili takým zlým dojmom, že som to skoro ani nedopozeral. Príliš naivné romantické sekvencie, absolútne trápny make-up s ktorým sa snažili kryť dve paralerne sa rozvíjajúce príbehy, ktoré od seba oddeľovalo 25 rokov, V týchto dvoch príbehoch sa divák orientoval iba tým, že v jednom mala hlavná postava šedivé vlasy a v druhom nie. Produkčne tie svety vyzerali rovnako. Ale keď sa cez toto divák horko-ťažko preseká, pozastaví sa nad nesmierne agresívnou formou nespravodlivosti a aj krutej reality. Zvraty a rozuzlenia mi tu vyrážali, pri konci, dych. Je to veru aj filozoficky hodnotné, hlavne v momentoch kedy sa myšlienkovými pochodmi, hlavný hrdinovia utápajú v sebe. Premýšľajú nad tým čo mohli v minulosti spraviť inak a tak. Celý príbeh sa krúti okolo detektíva ktorý vyšetruje brutálnu vraždu a znásilnenie jedne čerstvo vydatej ženy. Vrah sa síce nájde a dokonca sa aj sám prizná ale okolnosti a jeho postavenie ho nakoniec do vezenia nedostanú. Je to dosť frustrujúce ale v podstate to ukazuje pravú tvár dnešného sveta. Nebudem prezrádzať ako sa to skončí ale, veru........ Ten koniec bol na Oscara. (11.05.2015)

K tomuto filmu jsem zpočátku byla, i přes jeho relativně vysoká hodnocení, skeptická. Ale argentinský snímek nevidíte každý den, že, tudíž jsem se nakonec odhodlala podívat. Více méně nelituji. Je to spíše klasicky vystavěný krimi/thriller, který oplývá pár zajímavými nápady, bavila mě však ta romantická linka, jež tomu z mého pohledu dodávala trochu něco více. Líbil se mi hlavní herec Ricardo Darín. Ač jsem se místy nudila, něco mi naopak skoro vyrazilo dech. Když to vezmu kolem a kolem, moje obavy naplněny nebyly. (14.05.2012)

Je vždy povznášející nalézt mezi záplavou blockbusterů plných efektů, mělkých emocí a karikatur charakterů, filmové dílo, které se dovolává práva přednést ódu na kinematografii. V době remaků, restartů a vyprahlé pouště plné trouchnivějících kostí originálních nápadů, se do člověka navrací vášeň pro film (který se za ta léta změnil v pravidelnou, ale již tak nepůsobící drogu). Co dělá filmy výjimečnými? Jsou to scény, které si budete v hlavě přehrávat dekády. Takže jenom tak namátkou dvě: honička na stadiónu (to jsem snad ještě neviděl) a výslech (tohle jsem zaručeně ještě neviděl!). Argentinská love story (protože o lásku – a především o vášeň -- tu jde především) se vrhá přes řeky času a zase zpátky s jistotou, kterou jsem již dlouho nezažil. Fragmenty celku do sebe pomalu zapadají a v závěru na vás vyrukují nikoli lacinou pointou, ale logickým závěrem, který vás o to víc položí na lopatky. Příběh se vám zadírá pod kůži a stává se osobní záležitostí (a zároveň prožitou zkušeností), ze které se už nelze vzpamatovat. Po shlédnutí Protektora jsem se bláhově domníval, že jsme již krůček od toho točit filmy světově. Argentinský export mi ukázal, jak hluboce jsem se mýlil (na tuhle společnost náš Film roku zkrátka nemá). (02.05.2010)

Tak tentoraz budem znova za blbca, ale genialitu tohto oscaroveho filmu som vôbec nepochopil. A to som si precital aj komentare erudovanych milovnikov artu akym je Bluntman, ale ja to tam proste nevidim. Mizanscena sem, orientacia v priestore tam, odlisne mody rozpravania atd. my ass. Ja som proste jednoduchy clovek a ak ma nestrhne pribeh, tak sa kurevsky nudim. Tentokrat to nezrachranil ani môj oblubenec Ricardo Darín. Je to taky mix zanrov, od romantiky, k detektivke po filozoficku dramu o zmysle pomsty, ale ziadny motiv tam z môjho pohladu nie je spracovany poriadne. Holt skôr mi vyhovuje nekompromisny azijsky styl ako tento romanticko pojaty, ktory je skoro az na urovni telenoviel. Akurat ta technicka stranka je o niekoko tried lepsia ako v telenovelach. Ale vychutnavat si kompoziciu kamery mna osobne dostatocne nenaplnuje. Z toho mi vyplýva, ze to je film vhodny pre milovnikov artu, ktory tam najdu aj motivy o ktorych nevedel ani reziser a profesionalnych kameramanov, ktory budu slintat nad mizanscenov. 5/10. (17.05.2015)

Nevím, proč se ode mě čeká, že si budu automaticky ucvrnkávat do kalhot z toho, že malá kinematografie se zmohla na něco, co bychom v případě USA nebo jiné profláklé filmové země považovali za vcelku slušný detektivkový standard. Sbírka žánrových klišé postavených vedle sebe bez nějakého odůvodnění nebo ozvláštnění. Motiv pomsty, posedlosti, osudového případu (do poslední čtvrthodiny se však jedná o nijak nenormální záležitost) viděn stokrát a lépe a bez půlhodinového závěru. Co je na programu dál? (29.07.2010)