Nafukovací panna

První setkání s režisérem a rovnou docela neortodoxní příběh nafukovací panny, kterou už nebaví, že je určena pro jeden jediný účel a tak oživne a začne projevovat emoce. V hlavní roli Du-na Bue odvedla překrásný výkon a udělala z filmu nádhernou poetickou záležitost. V kolika filmech můžete říct, že v hlavní roli nafukovací panna hledá emoce a divák má naopak co dělat, aby je ovládl. Moc hezké, je vidět, že Hirokazu Kore´eda je top filmař, protože poetika a realismus mu je vlastní tak, jako bylo třeba našemu Menzelovi. (05.02.2024)

Nafukovacia panna mohol skončiť ako zaujímavý bizár, ktorý by mal potenciál sa stať kultom, avšak Kore´eda prispôsobuje tému svojmu autorskému cíteniu a tak tu máme vzťahovú drámu, festivalovú artovku, stále však s príjemnou atmosférou, občas reznutej melanchóliou, a nakoniec aj trochu toho bizáru. Kore´eda však nezabúda, že jeho film musí mať myšlienku a že primárnym cieľom je ju správne predať (nielen) svojmu publiku. Že sa zameriava na japonskú spoločnosť neznamená, že by západný divák nepochopil, o čom je reč a že až tak rozdielne problémy vo vzťahoch a v našich moderných, ale často osamotených životoch, neriešime. (08.02.2024)

Problémem bylo možná moje vysoké očekávání, na tento film jsem se těšil alespoň půl roku, takže jsem chtěl něco nadpozemského. Nakonec jsem zasedl v kině a dostal výborný film, jen mu něco chybělo. WaraiOtoko to pěkně popsal, to jemné oťuknutí vedlejších příběhů nebylo dostačující, byly totiž moc zajímavé na to, aby byly přehlížené. Vše vyrovnávala jako vždy dokonalá Doo-na a s originalitou a provedením nápadu jsem byl nadmíru spokojen. World's End Girlfriend tam zakomponoval i pár skladeb ze starších alb, jinak vše složil přímo pro film, ale myslím, že se mohl víc vydovádět, ale zase jeho hudba podtrhávala tu jemnost a nevinnost. (28.03.2010)

Velké zklamání. Absolutně nevyužitý potenciál pojící se s námětem filmu. Tvůrci vsadili na melancholicky pomalý koncept vyrovnávání se s nabytou lidskostí. Ovšem vůbec tuto roli nezvládají. Film je to tak spíš rozvláčně nudný než melancholicky expresivní. Scéna “nedokázala jsem nafouknout Juničiho“, kdy se hrdinka opět snaží vdechnout život svému příteli, potom co ho probodla a znovu zalepila, v domnění, že je stejný („uvnitř prázdný“) jako ona, působí úplně jako z jiného filmu. Tady se dostává na povrch japonsky zvrácený nadhled, který, přiznám se, jsem od filmu očekával. V kontextu pojetí filmu tahle scéna ale působí veskrze nehodícím se dojmem i přesto, že narativní vývoj tuhle situaci do určité míry a s notnou dávkou fantazie implikuje. Další věc, kterou nemůžu pochopit, je dlouhá stopáž. Ke konci je film nesmyslně natahovaný. Za každou zatmívačkou už je cítit konec, ale tvůrci ještě přesto přidají dalších pár minut, které už by se lépe vjímaly v bonusových materiálech na DVD. Nevím, přijde mi to jako velmi rozpačité přešlapování nad výborným nápadem. [FEBIOFEST 2010] (28.03.2010)

On to je de facto klasickej příběh o nefungujícím manželství, kdy ženská cítí odpor ke starýmu a nachází si milence. Akorát s tím rozdílem, že tady je ta ženská nafukovácí panna, což je ventilováno tím, že je trochu míň chápavá, běžné věci jí přijdou fascinující a sem tam potřebuje dofouknout. Film nepřináší nic nového, ač by se to mohlo z námětu zdát, každopádně v něm nacházím určité kouzlo, kterému dopomáhá především roztomilá Du-na Bae a taky podmanivá hudba hrající na pozadí. 60% (10.02.2013)