Na doraz

Utíká to pěkně, ale u komedie bych očekával podstatně větší porci zábavy. Desítky minut se divák tak maximálně mírně usmívá, ale na záchvaty smíchu to rozhodně není. Řada momentů je z řady skutečně absurdních, ale spíš TĚCH absurdních, kterým jednoduše nevěříte a navíc, skutečně nepobaví. Chemie mezi Galifianakisem a Downeym Jr. je stejně bídná jako v případě třeba Jonaha Hilla a Russella Branda v Dostaň ho tam. Když to porovnám třeba s dvojicemi Stallone – Russell v Tango & Cash nebo Willis – Wayans v Posledním skautovi, tak je ta propast ještě viditelnější!! Vážné situace nefungují, mnohým vtipům teče mléko po bradě. Což je minimálně škoda.. Viník? Jednoznačně scénář. V buddy-movie je přímo nutností, aby děj táhly zejména dialogy. Jenže výše zmíněná dvojice prakticky nemá co hrát, navíc Galifianakis prakticky opakuje svou roli z předchozí Pařby ve Vegas a prostě už to nefunguje, ba místy otravuje. Abych to shrnul, není to zlé, ale.. prostě té vaty bylo až moc!! (13.06.2011)

Tahle komedie mi přišla jako taková opatrná sázka na jistotu. Vzalo se něco z Pařby ve Vegas a smíchalo se to dohromady s filmem Letadla, vlaky a automobily. Z týhle kombinace snad ani nemoh vzniknout vyloženě propadák. Todd Phillips pořád točí jedno a to samý, Zach Galifianakis taky hraje dokola pořád jedno a to samý a mě to (zatim) baví. Celou dobu jsem si akorát řikal, že "tohle" už jsem někde viděl. Film mě pobavil, nicméně je to spíš taková směs recyklovanejch vtipů, který většinou zafungovaly. Stačilo vidět jednou. 60% (19.07.2012)

Čekal bych, že Phillips po nalezení svého divácky životního filmu zopakuje schéma v průměrnější (stravitelnější) podobě. Místo toho jde v duchu českého názvu daleko za všechny rozumové hranice, neustupuje před nepochopitelně fekálními gagy a humor celého filmu nakonec spolehlivě schovává do škatulky "divný". Ani několik vážnějších momentů vlastně moc nedává smysl, protože jsou sice jasně rozpoznatelné, ale okamžitě shozené a scénář si tak podtrhává nohy v obou rovinách. Chvíli po skončení tak člověku dochází, že být na Downeyho místě někdo neznámý, je vlastně Due Date totálním debaklem. Druhá hvězda tak svítí čistě za zásluhy Iron Mana, který si dokáže udržet tvář a charisma i při rvačce s invalidou nebo tváří v tvář masturbujícímu psovi. P.S.: Když Galifianakis před lety nesměle mentoroval a opatrně hláškoval v Tru Calling, byl strašně fajn. Když se stal známým díky komediální poloze, přál jsem mu to. Ale když hraje počtvrté, popáté zarostlého opilého/zfetovaného blba, nemůžu ho ani vidět. Za tohle Phillipsovi těžké mínus. (14.12.2010)

I když se to horko-těžko rozjíždí, stejně je na poměrně nudný začátek záhy snadno zapomenuto... Třeskuté gagy zejména v druhé polovině snímku jsou totiž tak zábavné a solar-plexusně úderné, až z toho běhá (takový ten příjemný) mráz po zádech. Phillips znovu dokazuje, že umí zručně dávkovat zdravý, nepřehnaně explicitní humor, a vstříkává do žil tu pravou dávku komediálního adrenalinu. V mém případě tudíž na uvodní "zívací" dvacetiminutovku milerád zapomenu: to, co předvádí Due Date v následujících minutách, je prostě nezapomenutelný legrační odvaz v režii dvou totálně rozdílných individuí, cestujících v jednom (malém) autě napříč USA. Po hangoverovské trefě do černého zasáhnul režisér pomezí osmičky a devítky... (16.12.2010)

Mám rád Phillipse za to, že nechá Galifianakise jít až na dřeň. Krom pár momentů tu toho ale moc nezbylo a při těch hrátkách na vážnější notu to ústřední dvojici šlape výrazně hůř, něž když se snaží prokousat dalším průserem. Phillipsovi tentokrát nevyšlo to dravé tempo a dojíždí i na absenci vyloženě dobrých nápadů, které v Hangoveru sypal z rukávu. A ta psychologie postav není kolikrát úplně konzistentní (Downey hraje Downeyho a zároveň někoho, kdo se snaží být Downeym. A je znát, že se v mnoha scénách vyloženě ztrácí a tohle mu tak úplně stoprocentně nesedlo). Zatímco Hangover uvítám kdykoliv znovu s otevřenou náručí, nad touhle "pousmávací sázkou na jistotu" s pár dobrými fóry se při filmově-opíjecích seancích zřejmě už nesejdeme. (06.11.2010)