Hra

Přišel jsem na to, že Fincherovi filmy je potřeba sledovat od začátku do konce, protože ony nedokážou zaujmout na první pohled. S nima je to krapet složitější. Hlavně tedy s příběhem, protože ten se postupně vrývá divákovi pod kůži, že si divák uvědomí až v půlce filmu, že posledně mrknul vlastně ještě předtím, než vložil DVDčko do přehrávače. Když proběhne první bod vcucnutí diváka do filmu, následuje druhý, kde už se to všecko veze, jenže nastoupí třetí bod, šokantní chvilka, kde ačkoliv můžu tvrdit celou dobu jak chci, že filmu dám tak tři čtyři, nakonec z toho vytáhne plnej počet. Proč? Protože o tom film má být. Má být chytlavý, zaujmout a hlavně si ho musím do budoucna zapamatovat. Ale tady to vcelku bylo jednoduché. Už jenom proto, že režisérské stolice se ujal sám David Fincher a hlavních rolí se zhostil geniální herec Michael Douglas spolu se Seanem Pennem, přičemž spolu udělali skutečně slušnou bratrskou dvojku, při které Hra odsýpala jako na běžícím páse. A tak to má fungovat. Fincher už je takový rutinnér, na jeho filmy divák většinou jde s úkolem dát do toho všecko, a většinou to vyjde, většinou. (29.08.2009)

Večer strávený sledováním Hry byl sice velmi příjemný, přesto tento film řadím mezi slabší kousky Davida Finchera. Novodobý mistr thrilleru postavil svůj film na dá se říct velmi podobném leitmotivu, který o pět let později zpracoval Joel Schumacher v Telefonní budce, od zmíněného filmu se však Hra výrazně odlišuje větší rozmáchlostí, větším důrazem na hru s divákem a bohužel i větší jednorázovou efektivností, jenž je zde budována na úkor uvěřitelnosti. A to je zlé, neboť divákova nedůvěra v možnost, že by se něco takového mohlo opravdu stát ho podvědomě nutí k bagatelizaci myšlenkového podtextu, který zůstává až příliš skrytý pod blyštivým formálním nátěrem. Ale je fakt, že Fincher je skvělý natěrač ;-) (25.02.2008)

Proč přisypávat další komentář, když je jich tu víc než 1100... Tak pro sebe. Floutek vlastně s dobrým srdcem, kterého ničí mamon, si nakonec z nudy přece jen objedná podezřele se tvářící zábavu, na kterou dostane voucher. Firma, u níž si zábavu zadal, se specializuje na nejpřekombinovanější možné zápletky, kdy vše visí na dokonalém odhadu chování z psychologického průzkumu účastníka. A tím se dostávám ke vtípku, kterým si mě film dost získal, totiž replice "reaction time is a factor", ze které vyplývá, že na úvod prošel i Voight-Kampf testem... (19.01.2015)

Znovu mi David Fincher připoměl, proč je v mé TOPce režisérů... filmy jako Se7en, Fight Club, nebo The Curious Case of Benjamin Button patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl a právě dokoukaná The Game se k nim bez pochyby zařadí - i když mám k tomuhle filmu pár '' rýpavých '' dotazů :).... Po včerejším zhlédnutí Falling Down jsem v komentáři opěvoval výkon Michaela Douglase a ani dnes nemohu jinak. Nezbývá mi než doufat, že budu mít šťastnou ruku při vybírání filmů i nadále, protože začátek tohohle týdne se rozjel opravdu dobře - 95%. (09.06.2009)

O "Hře" jsem slyšel jediné - že jde pravděpodobně o nejslabší film Davida Finchera...Podle mě nemá smysl se něčím takovým zabývat, protože každý jeho snímek vypráví o něčem jiném. "Hra" se mi líbila hodně, má spád, je plná překvapení a nečekaných zvratů a až do závěrečných titulků neztrácí tempo. Michael Douglas je v roli životem znuděného multimilionáře výborný, takovéhle typy postav mu sedí. Věříte mu vše - od pohledu na Rolexky až po pád na samé dno...Sean Penn a Deborah Unger nijak nezaostávají a výsledkem je výborný thriller, který vám nedá dýchat. (24.03.2005)