Sebevražedný oddíl

Nemohu tvrdit, že by čarodějnice jako z béčkového osmdesátkového fantasy byla tím, co mi v současných komiksových filmech scházelo. Ve skutečnosti jde o zcela zaměnitelného DC zlosyna, který chce zničit svět zkrátka proto, že může. Inovativní už dnes není ani (nechtěné) stvoření zlé Enchantress těmi, kteří by svět měli chránit (čímž je hned zkraje prozrazena pointa filmu – spolupráce s padouchy se vám může vymstít). Zaměnitelná je většina prvků, které Ayer bez ladu a skladu, byť s jistým citem pro rytmus, míchá dohromady. První hodina působí jako zhuštěná rekapitulace desetidílného seriálu – samá expozice, žádný vývoj. Druhá je časoprostorově trochu sevřenější superpadoušskou variací na válečné filmy à la Tucet špinavců a westerny typu Divoké bandy (včetně fatalistického dialogu před finálním střetnutím, ovšem bez podstatnějšího vývoje vztahů mezi postavami nebo schopnosti navzájem spolupracovat). Přestože prolog naznačuje, že protagonisty vyprávění budou Deadshot a Harley, jejich soukromá dramata (vztah k dceři/Jokerovi) vyprávění nepopohánějí, ale pouze zpomalují, neboť mají minimální dopad na směřování děje. Joker, který vypadá jako gotik, jenž vysadil antidepresiva, a vzbuzuje více soucitu než znepokojení, se vždycky jen objeví, napáchá trochu škody a zmizí. Podobně jako navracející se bossové v některých počítačových hrách, jimiž se Ayer zřejmě inspiroval, když za běhu (jak to alespoň působí) vymýšlel a látal zápletku. Kdyby Jokera nebylo, nic se nezmění. Stejně zbytečný a nedomrlý je celý film, který si sice hláškujícími postavami, našlapaným soundtrackem a mírně psychedelickou vizuální stylizací dokáže získat a udržet vaši pozornost, ale ve výsledku jde jen o dvě hodiny rozptylování hlasitými pestrobarevnými atrakcemi bez vážnějšího zaujetí. 55% (04.08.2016)

Nejprve velké nadšení, ovšem pak nám ty barevné balónky cestou z poutě postupně popraskaly. Revoluce to není, průšvih ale rozhodně také ne. Komiksy DC, které chtě nechtě zaostávají za Marvely, posílají k záchraně světa partu pochytaných antihrdinů. Svět je v šoku, Superman je mrtvý, nápad od tvůrců je velmi slušný. Jenže ve finále jim asi někdo zakázal experimentovat. Dostali neuvěřitelný balík peněz, ale režisér David Ayer, který bez zbytečného přikrášlování natočil Železná srdce, Patrolu i dle mého nedoceněnou Sabotáž, zůstal někde na půli cesty. Do příběhu, který i sám napsal, nacpal co nejvíc šílených postav, které si ovšem mezi sebou trestuhodně ukrajují prostor. Někdy to nevadí, jindy výrazně. Když sleze z plátna Margot Robbie v síťovaných punčochách, která byla Jokerovou psychiatričkou, začneme ji hledat. Sadistické a nevypočitatelné koťátko téhle talentované blondýně, která v divočině Vlk z Wall Street omámila i DiCapria, sedlo dokonale. Ostrostřelec stále cool chlapíka Willa Smithe je rovněž zajímavý, další postavy už krapet postrádají vývoj a divákův zájem. Důvod „selhání“? Marvel měl za těch několik let čas pracovat se svými poklady. DC neuvěřitelně zhušťuje a chce všechny náboje vystřílet do jednoho bijáku. Ale končí jen u velkých ambicí. Klidně bych si dokázal představit film jen s dvěma výše uvedenými. A Jokerem, který by dostal víc prostoru. Každý z pánů tuhle ikonickou postavu pojal po svém, Heath Ledger byl fenomenální, ale obávám se, že Jared Leto nejvíc doplatil na to, že se stříhalo. Nolan a jeho tým se Ledgerem a jeho pojetím téhle démonické postavy vyloženě chlubil, tady s ním divákům moc naproti nejdou. Akce je přehledná, ale úplně mě nestrhla. Atmosféra nakonec jo, ale ve výsledku bych byl hlavně drsnější. Vykašlal bych se na „tolik fantasy“, přidal bych akci v ulítlém a eRkovém stylu, abychom se přiblížili živočišnému pojetí z Patroly. Ta se nebála ničeho. (10.10.2016)

Když je tam jen bezmyšlenkovitá, klipovitá akce, tak se to dá, protože písničky jsou vybraný dobře. Jakmile ale tempo malinko zvolní, je zle. Nečekal jsem filosofické pojednání o existencionalismu, ale ono je to občas až komicky debilní. U velkého počtu scén například není jasné, jak dlouho se odehrávají a jaký je jejich vztah k dění ve zbytku filmu. Ničí tam čarodějčin brácha metro pět minut, nebo dva dny? Fakt nevím, čestný slovo. Nejvíc mě ale rozsekalo, že do týmu metalidí, kteří nás mají dostat z každé bryndy typu Superman je teorista zařadili i slovutného Slipknota - "muže co vyleze všude." Ten se pak začne superpomalu soukat na barák pomocí jakýchsi debilních nindžaroupů načež chcípne. No jsem rád, že v tu chvíli ten zlej Superman nezaútočil. Pořád tam ale zbyl třeba ožrala s bumerangem. Další geroj jehož superschopnost je, že umí hovno. Logické lapsy bych ale i prominul. U mě to zabila scéna v baru, kdy si všichni začnou vylévat srdíčka. To se tam tak nehodilo! Každopádně Harley Quinn byla dobrá a Will Smith taky. Bavilo mě, že hrál správnýho pouličního negra a ne oduševnělého vzdělance. (08.08.2016)

Kazíš nám rande debilní Batmane! Wow to zas byla pecka, nic extra jsem od toho nečekal, ale výsledek se rovná noční můře. V tomto případě naprostý souhlas z Majkem a alchacem. No a co se mě týče, tak si radši pustím znova toho extrémně hejtovanýho Batmata versus Saprmena kde jsou aspoň dvě nejzásadnější postavy univerza. Tady je jenom banda rádoby cool blbečků co jsou drsnější než šmirglpapír a drtí dětskej rating až na dřeň. Někde krátce za polovinou jsem to přestal sledovat a věnoval jsem se radši důležitějším činnostem jako vymočit, zakouřit, vyhonit atd. Proč tedy dávám 1*? No patrně proto, že jsem vyměknul a odpady si už šetřím jenom na skvosty typu Jetelín nebo na ty duchařský sračky zodpovědný za pohřbení žánru horor. Tohle je jenom standartní komiksová srajda jako Mrtvej bazén nebo Kapitán debilita, proto zachovám stejný metr.15% (16.08.2016)

Bože, to je po stránke scenára TAK ZLÉ, až je to zábavné. Paradoxne (či skôr neparadoxne?), nakoniec práve drastická prestrihanosť/pretáčanosť Jednotky samovrahov sa postarala o to, že vznikol síce bordel, ale aspoň nenudiaci bordel. Nechtiac, ale vznikol. V prepadlisku dejín miznú kľúčové scény, nápady, postavy, dialógy. Proste všetko. Will Smith je neviditeľný a Harley Quinn ma znechucovala. Naopak potešil Jared Leto a mohutné napojenie na DC univerzum. Pritom tu platí to isté, čo v Superman vs. Batman - napojenie je uponáhľané, nemá vnútornú logiku a je tu len preto, aby film viac zarobil.V praxi sa to prejavuje tak, že do každého druhého flashbacku (a do titulkovej scény) je nasilu dotočený Batman. Vinou toho sa z desivého gothamského strážcu stala nedôstojná hračkárska figúrka, pôsobiaca dojmom, že do basy dostala ÚPLNE KAŽDÉHO (vrátane psa, ktorý sa príliš dlho túlal po Gotham Central). Ďalším plusom je občas solídna atmosféra apokalyptického mesta plného humusu. Naopak, výraznými mínusmi sú mdlé postavy, nezaujímavý a predvídateľný scenár plný kravín (do "zombies" strieľa minútu v kuse vojenské komando a nič, potom tam nabehne jeden blbec a najbližšieho magora rozbije na kusy úderom päste) a nezmyselnosť. Ak by sa naozaj objavil "zlý Superman", ako by ho zastavila bláznivá čubka s bejzbalkou? Alebo týpek hádžuci všelijaké blbosti? Či čudák v bielom tielku? Akčné scény veľmi slabé, vrátane asi najspatlanejšieho akčného finále roka. Jednotku samovrahov sme si so ženou pozreli ako jeden z prvých (ak nie úplne prvý, už neviem presne) filmov v novom byte. Bolo to dosť nepríjemné, mali sme obavy z nového života, plno nepríjemných otázok bez odpovedí, neistota, stres, nervozita. Asi vám nemusím hovoriť, že Jednotka samovrahov nám náladu príliš nezlepšila. A to jej nikdy nezabudnem, mrche. (14.11.2016)