Sebevražedný oddíl

Plusy jsou, že tam kromě Džareda nehraje skoro žádný další buzík (Aflek byl jen do počtu), ani jeden maskulín tam nenosí elasťáky (Aflek byl jen do počtu 2) a ihned po projekci jsem měl neodolatelnou chuť letět do Tesca a zahryznout se tam do Margotky, protože ta byla skutečně xežrání. Ovšem jinak jsem kurva nasraný, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct značně konsternován. Rok jsem se na to těšil jako Mižigarová na sociálku, drsňák Ájer sliboval konečně nepřiteplený homix, nepřístupný, hustokrutý, černotumorný a tak, no nakonec z toho vylezla obvyklá sterilní a impotentní taškařice, při které sice nemusíte až tak vyděšeně tisknout prdel do sedačky jako u Assvendžrů, nicméně od patnácti byla asi jen proto, aby se nějaký ten čtvrťák náhodou nechytnul špatného příkladu a nenechal si pokérovat xicht ve snaze zapálit si o velké přestávce na hajzlech cigáro bez sirek. A nevytrhnul to ani Wilča Kovář se svou džihádistickou bradkou. Fantasmagorická šestka tu jen tupě a bez invence dvě hodiny honí nějakou dost ubohou a trapnou interdimenzionální ježibabu, kterou, jak jsem se dočetl, prý hrála jakási neodolatelná, SEKSY, přenádherná a veleúspěšná modelka. Doteď mám z té příšerné tlamy noční můry, a to mluvím o jejím přirozeném vzhledu, když měla držku napatlanou uhlím a skrytou pod mastnými dredy, fuckt jí to docela slušelo. Skoro celý film jsem pak přemítal, čemu tak nádherný hnisavý absces, neodolatelný pro masařky, může asi tak tím modelařením podporovat prodej. Aktivátorům septiků? Mastem na hemoroidy? Střevním vývodům? Blicím pytlíkům v letadlech? Obalům na biologický odpad? Či snad antivirotikům na herpes? Ovšem na titulní straně fekálního lajfstajlového magazínu Pšougue by jí to dozajista slušelo náramně. No nic, dost snění a zpátky na zem. Ač zklamán, za tu Margotku to brutálně přebuším, protože jsem si doma po představení při výrobě statické elektřiny skvěle rozhýbal artritidu v zápěstí. (07.08.2016)

,,NEZAPOMEŇTE… JSME PADOUŠI!“…“ /// Výhodou takovýhle týmovky je, že nečekám myšlenkovou hloubku. Chcu se bavit … třeba jako u Strážců galaxie. Banda superpadouchů ale zůstala kdesi na půlce trasy. Soundtrack dobrej, flashbacky fajn, taky obsazení a vodlišnost od Marvelu. Ovšem bavit tím, jak jsem zlej, tady moc nefunguje. Stejně jako děj. Nejhorší je zjištění, že jsem se vobčas nudil… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiksy, který má na svědomí John Ostrander, jdou mimo mě. 2.) Deadpool se mně zdál moc zlej. /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (10.08.2016)

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)

Velmi špatný fan servis. Suicide Squad je ukázka filmu konstruovaného zvnějšku - vše je v něm jen proto, že se to má líbit fanouškům, se všemi prvky je zacházeno podle toho, co o nich ví fanoušci, a hodnotu mají takovou, jakou mají pro fanoušky. Ale když by se člověk zamyslel, jakou hodnotu mají události a postavy v rámci svého světa? Prázdno, pusto. Zatímco tým Star Wars, vedoucí na trhu fan servisů, dokázal do značné míry vyvolat dojem svébytného filmu, který "náhodou" plní sny svých diváků, Sebevražedný oddíl v tomto zcela selhává. I když si zpětně dohledáme historii všech mizerně vykreslených postav, i když si vygooglíme každý popkulturní odkaz, stejně nenajdeme smysl. Scéna následuje scéně, jako by na sebe nenavazovaly, mechanicky kupené postavy nemají věrohodné osobnosti ani motivace, nehledě na neexistující chemii mezi hrdiny. Rozhovory probíhají na úrovni trailerových hlášek. Hraje pecka za peckou, ale bez ladu a skladu. Nudný, vyblitý vizuál jsem po Fury tušil a beru ho jako věc názoru, vše ostatní je ale nesoudržná patlanina, která se tak moc zajímá o to, aby se líbila a aby plnila zadání, že ztrácí jakoukoliv "duši" a vlastní život. P. S.: Letův Joker je tragicky nestrašidelný blbeček. Nejhorší není ani tak, že máte chuť ho celou dobu profackovat, ale že máte dojem, že si to klidně můžete dovolit, protože by s tím nic moc nezmohl a šel by se někam vybrečet. (03.08.2016)

Budu se opakovat, ale stejně jako v Legendě o Tarzanovi, byla na celém filmu nejlepší Margotka. Ne, že by mě ostatní nebavili, ale vedle ní je prostě každý jenom do počtu. Začátek parádní, všechno hodně stylový a šílený, tak jak si to doba žádá. Od parádní hudby přes vtipný a krutý hlášky, až po kostýmy, všechno napovídá, že půjde o totální pecku. Škoda je, že celý film stojí vlastně čistě a jenom na tomhle. Děj bohužel nepřináší nic nového, charaktery postav nejdou dostatečně do hloubky a finální vyústění je trošku mimo. Slabší 4* (10.09.2016)