Sebevražedný oddíl

Sabotage reloaded. Výmluvami na studiové zásahy se dá omluvit ledacos, například příšerná úvodní třicetiminutovka, která má 3 úvodní scény a všechny jsou na pytel. Anebo nekonečné montáže, které působí spíš jako character featuretty na YouTube než jako součást dvouhodinového bijáku. Co se ale omluvit nedá a za co může s největší pravděpodobností sám Ayer, to je celková demence příběhu, který nedává vůbec smysl, nezvládá vybudovat koherentní tým, jenž by spolupracoval (to fandění na konci - LOL), a ve výsledku poukazuje na skutečnost, že Suicide Squad by měl problém poradit si i s výrazně menšími rybami, než je "budoucí Superman". Ty voe, tuhle bandu joudů, která z poloviny ani není "meta" (čím je Deadshot, Harley nebo Boomerang zvláštní, he?) by rozprášil i Batfleck, natož někdo s opravdovými schopnostmi. Dialogy z kanálu (Flagg jen drtí vojenské one-linery a brečí, Deadshot hází psycho-moudra a brečí, El Diablo mlčí a brečí, Harley hýká... a brečí). Akce nudně statická a absolutně bez nápadu (to finále, proboha!). I London has fallen dává Ayerovi KO a to je co říct. Tragicky naroubovaný a otravně generický Letův Joker už je jen smutná třešinka na dortu, který si může DC stržit obratem do zadele. Což při pohledu na moji knihovnu nacpanou DC komiksy docela dost nas*re. (05.08.2016)

Bože, to je po stránke scenára TAK ZLÉ, až je to zábavné. Paradoxne (či skôr neparadoxne?), nakoniec práve drastická prestrihanosť/pretáčanosť Jednotky samovrahov sa postarala o to, že vznikol síce bordel, ale aspoň nenudiaci bordel. Nechtiac, ale vznikol. V prepadlisku dejín miznú kľúčové scény, nápady, postavy, dialógy. Proste všetko. Will Smith je neviditeľný a Harley Quinn ma znechucovala. Naopak potešil Jared Leto a mohutné napojenie na DC univerzum. Pritom tu platí to isté, čo v Superman vs. Batman - napojenie je uponáhľané, nemá vnútornú logiku a je tu len preto, aby film viac zarobil.V praxi sa to prejavuje tak, že do každého druhého flashbacku (a do titulkovej scény) je nasilu dotočený Batman. Vinou toho sa z desivého gothamského strážcu stala nedôstojná hračkárska figúrka, pôsobiaca dojmom, že do basy dostala ÚPLNE KAŽDÉHO (vrátane psa, ktorý sa príliš dlho túlal po Gotham Central). Ďalším plusom je občas solídna atmosféra apokalyptického mesta plného humusu. Naopak, výraznými mínusmi sú mdlé postavy, nezaujímavý a predvídateľný scenár plný kravín (do "zombies" strieľa minútu v kuse vojenské komando a nič, potom tam nabehne jeden blbec a najbližšieho magora rozbije na kusy úderom päste) a nezmyselnosť. Ak by sa naozaj objavil "zlý Superman", ako by ho zastavila bláznivá čubka s bejzbalkou? Alebo týpek hádžuci všelijaké blbosti? Či čudák v bielom tielku? Akčné scény veľmi slabé, vrátane asi najspatlanejšieho akčného finále roka. Jednotku samovrahov sme si so ženou pozreli ako jeden z prvých (ak nie úplne prvý, už neviem presne) filmov v novom byte. Bolo to dosť nepríjemné, mali sme obavy z nového života, plno nepríjemných otázok bez odpovedí, neistota, stres, nervozita. Asi vám nemusím hovoriť, že Jednotka samovrahov nám náladu príliš nezlepšila. A to jej nikdy nezabudnem, mrche. (14.11.2016)

Ayer se čím dále zlepšuje, zpočátku dostal tři nekompromisní trojky a éjhle už má dvě pětky. Suicide Squad je pro mne nejlepší komix roku. Na nic se zde vůbec nečeká, začíná se skvělým úvodem, kde nás Ayer seznámí velmi stylově s celým týmem a poté je už Suicide Squad adrenalinová jízda až do konce bez žádného hluchého místa, s atraktivním vizuálem, přehlednou a luxusní akcí( Vůbec nevadí, že film není Rko, záporáci nejsou lidé- není krev, takže se zde porcuje a řádí o sto šest)- Hvězdami týmu je sexy střelená Harley Quinn, která dráždí, svádí jedna radost a sledovat jí dodává filmu řádné vzrůšo, úžasný je i Will Smith aka Deadshot, kterého snad poprvé vidím za drsňáka a jeho scéna v Ultimate módu, kde vyřídí asi 50 nepřátel sám pomocí svých elitních zkušeností mi bralo dech. Zbytek týmu příliš neoslní, svými schopnostmi zaujme jen Diablo, zbytek je zde jaksi navíc, ale nepřekáží ani jeden. Škoda, že Joker nebyl hlavním záporákem, poněvadž neodváděl vůbec špatnou práci, ale i samotná Enchantress se svým bráchou dokázali udělat slušnou neplechu. Atmosféra filmu je správně temná, hlášky jakžtakž fungují, soundtracky jsou perfektní a potěšil i Batman. No nemám příliš, co vytýkat, po dlouhé době mi zářily oči radostí v kině a to potřeba ocenit řádnou pětihvězdou. Bral bych sólovku úplně s každým zde. 85% (06.08.2016)

Radost se střídá se znechucením pravidelně po celý film. Jak jsem nikdy nebyl nadšenější z efektivní představovačky "nových" comicsáků, tak jsem ani zároveň nikdá tak často nekroutil hlavou nad přehršlem vyloženě hloupých, trapných a nelogických (ano, i na comics) scén. Je to super, není to špatný, má to hromadu cool gagů a cheesy momentů, ale je to strašně pitomý a vůbec to nechci vidět podruhý. (06.08.2016)

Nemohu tvrdit, že by čarodějnice jako z béčkového osmdesátkového fantasy byla tím, co mi v současných komiksových filmech scházelo. Ve skutečnosti jde o zcela zaměnitelného DC zlosyna, který chce zničit svět zkrátka proto, že může. Inovativní už dnes není ani (nechtěné) stvoření zlé Enchantress těmi, kteří by svět měli chránit (čímž je hned zkraje prozrazena pointa filmu – spolupráce s padouchy se vám může vymstít). Zaměnitelná je většina prvků, které Ayer bez ladu a skladu, byť s jistým citem pro rytmus, míchá dohromady. První hodina působí jako zhuštěná rekapitulace desetidílného seriálu – samá expozice, žádný vývoj. Druhá je časoprostorově trochu sevřenější superpadoušskou variací na válečné filmy à la Tucet špinavců a westerny typu Divoké bandy (včetně fatalistického dialogu před finálním střetnutím, ovšem bez podstatnějšího vývoje vztahů mezi postavami nebo schopnosti navzájem spolupracovat). Přestože prolog naznačuje, že protagonisty vyprávění budou Deadshot a Harley, jejich soukromá dramata (vztah k dceři/Jokerovi) vyprávění nepopohánějí, ale pouze zpomalují, neboť mají minimální dopad na směřování děje. Joker, který vypadá jako gotik, jenž vysadil antidepresiva, a vzbuzuje více soucitu než znepokojení, se vždycky jen objeví, napáchá trochu škody a zmizí. Podobně jako navracející se bossové v některých počítačových hrách, jimiž se Ayer zřejmě inspiroval, když za běhu (jak to alespoň působí) vymýšlel a látal zápletku. Kdyby Jokera nebylo, nic se nezmění. Stejně zbytečný a nedomrlý je celý film, který si sice hláškujícími postavami, našlapaným soundtrackem a mírně psychedelickou vizuální stylizací dokáže získat a udržet vaši pozornost, ale ve výsledku jde jen o dvě hodiny rozptylování hlasitými pestrobarevnými atrakcemi bez vážnějšího zaujetí. 55% (04.08.2016)