Recenze (1)
Tato komorní podobizna režisérčiny babičky mě zaujala zvláště zdařilým spojením spíše statických záběrů s minimalistickou zvukovou stopou, spoluutvářenou terénními nahrávkami, hlasem telefonního záznamníku a různým půvabným šramotem. Prostým obrazům, jako by snadno zapomenutelným, a právě tak i pomíjivému znění různých všedních událostí se jejich zdánlivě nahodilým spojením – v jakési současné odstředivé prchání (za stálého ohlížení) – dostává nečekané významnosti, ba až posvátnosti. V pomalu narůstajícím víru jako by zanikal (i vznikal) celý svět. ()