Sedm

Se7en jsem viděla celkem dvakrát a musím říct, že na podruhé to byla snad ještě větší husťárna než na poprvé. Když totiž člověk zná dopředu vyústění příběhu (nechci spoilerovat, takže jej neprozradím), které je mimochodem ďábelské jako sama postava Kevina Spaceyho, John Doe, může sledovat, jak překrásně a logicky do sebe zapadají jednotlivé střípky téhle skládačky. Jediná pronesená věta není zbytečná, všechno má svůj smysl a své místo. Závěrečná scéna, ke které se musím ještě jednou vrátit, je neskutečně mrazivá, nervní a vždycky při ní mám žaludek až v krku. Se7en rozhodně není film vhodný pro labilnější povahy, ale rozhodně je to jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy měla možnost vidět. (12.02.2005)

Fincher opět depkoidní, jak to umí jenom on. Odporné vraždy, zvláště ta první s tlouštíkem není příliš koukatelná. Policajti zřejmě nevědí, co je to vypínač a tak si neustále svítí baterkami, aby toho pochmurného šera bylo co nejvíc. I věčně padající déšť na náladě nepřidá, to už věděl Scott v Blade Runnerovi. Depka střídá depku a zajímavý, pochmurný scenář hraje Fincherovi do karet. Protože depku, to on přece umí, to už všichni víme. Připočtěme k tomu neodolatelně odporného záporáka ve Spaceyho podání a na hollywoodské poměry vskutku neobvyklý konec a vyjde nám jasně pětihvězdičkové hodnocení. (11.05.2003)

„I played on husband...” Naprosto slizký, odporný, bezcitný, mrazivý a charismatický Kevin Spacey nasadil tomuto kulťáku korunu. Ponuré s šedé scenérie v celém filmu se mísí s údernými dialogy, takže ani na okamžik nepřevládne trošička optimismu. Brad Pitt, jako zelenáč, jehož osobnost se v průběhu případu drasticky změní. Morgan Freeman, moudrý mentor na konci svých sil. A k tomu dokonalá pointa "dvou těl". Co víc si může člověk přát? (22.08.2007)

Sedm je film, který má úplně vše a přitom nic navíc. Hrozivá zápletka, mistrné provedení a zdrcující rozuzlení. Moc se mi líbí, jak z temné atmosféry vyčnívají střípky lidskosti v podobě moudré a otcovské postavy Morgana Freemana. David Fincher předvedl dokonale precizní režii, kdy vytěžil z každého momentu naprosté maximum. 10/10 (07.12.2007)

Vzhledem k superlativům, které jsem na tento film slýchal, a zejména Davidu Fincherovi na režisérské stoličce jsem čekal opravdový zázrak, film který jen tak nerozdýchám, avšak nic takového jsem nedostal. Vlastně pominu-li ten konec jedná se o docela obyčejnou kriminálku se solidní zápletkou, která má sice originalitu, ale na druhou stranu si s ní tvůrci nepohráli tak jak mohli. Obyčejnost čpí snad z každého detailu a snímek se nijak neprosazuje a nesnaží se o šílené zvraty, místo toho Fincher pečlivě buduje atmosféru a hlavně si vychutnává nejistotu, ve které se čím dál více topí hlavní hrdinové. Vrah, ačkoli se nejspíše jedná o šílence, jedná geniálně a přestože nechává stopy, a vlastně si tak z detektivy pohrává, nemohou policisté chytit ten správný směr. Stejně tak působí i na diváka, který je zvědav, jakou ohavnost si na ně režisér přichystal a s nervozitou očekává postup vyšetřování, i když může tušit jak bude příběh pokračovat. Co se týče hereckých výkonů, tak nejsou nijak zvláště jiné než jak jsem očekával. Herci nepřekonávají svůj standard, nesnaží se dosáhnout skvělých výsledků, ale zároveň se drží dostatečně vysoko nad vodou neherectví, což je samozřejmě dobře. Celkově se jedná o vcelku povedený thriller, který začíná docela obyčejně, ale gradace napětí nás dovede až do vrcholného šokujícího závěru, ve kterém se zcela nečekaně staneme svědkem události, která se má zapsat do dějin, což zabiják vystihl naprosto skvěle. Právě konec je tou nejpovedenější častí, v nehostinné poušti se totiž dozvíme jména posledních dvou obětí a musím se přiznat, že mě obě dostatečně šokovaly. Vrah svůj boj vymyslel do posledního detailu. 65% (07.05.2006)