Svět za sto let

V úvode nás hneď dostane bombardovanie Everytownu, triky sú naozaj vydarené. Potom sa to trošku spomalí, dej sa zameriava na vyobrazenie spoločnosti v spustošenej krajine. No a nakoniec opäť nastupuje vizuálne flirtovanie. Určite je to zdarilý film, ktorý by nemal újsť pozornosti žiadneho sci-fi fandu. (22.09.2010)

Jsem přesvědčen o tom, že H.G. Wells byl daleko lepší spisovatel než scénárista, protože tenhle tíživě prorocký snímek postrádá jakékoli sympatické či vůbec uvěřitelné postavy a časté střídání časových období diváka prostě ruší. Velmi pěkné byly speciální efekty v druhé polovině snímku, na svou dobu jistě jedinečné. Určitě se tenhle snímek stal inspirací mnohým dalším sci-fi, ale mě opravdu neokouzlil. Bohužel zklamání, možná někdy příště. (21.08.2012)

Pojem budovatelský film českým divákům asociuje primárně komunisticky zabarvené tituly, které vznikaly po druhé světové válce a zrcadlily ideály obrody a vidinu ustanovení kýžené utopie. Existují ovšem také jiné než komunistické ekvivalenty tohoto konceptu, a to dokonce ani ne spojené s nějakou dobově dominantní ideologií, jak dokládá fenomenální britská sci-fi Svět za sto let. Mimořádně ambiciózní a nákladná produkce nepřestává fascinovat coby prorocké dílo, které mrazivě předpovědělo druhou světovou válku a bitvu o Británii, ale právě také jako výjimečný příklad vědeckého budovatelského filmu. Zrovna vědecký pokrok oproštěný od ideologií, národních sentimentů a dalších konfliktních neduhů společnosti dvacátého století představuje zdejší dokonalý ideál. Příznačným milníkem, jenž má stvrdit dosažení cílů této společnosti, by mělo být překročení hranice Země a cesta člověka do vesmíru. Autorem této vize je jeden z největších sci-fi autorů všech dob, H. G Welles, jenž zde zopakoval své teze stran vývoje civilizace v průběhu dvacátého století, které již dříve formuloval v několika dílech, především pak v o tři roky dříve zveřejněném románu The Shape of Things to Come. Mamutí projekt inicioval ambiciózní producent Alexander Korda a můžeme jej vnímat jako kulminaci formálních postupů prvních dekád kinematografie. Film se chlubí rozlehlými dekoracemi, masivními davovými scénami i vynikajícími předdigitálními trikovými sekvencemi, které vznikly za užití miniaturních modelů, optických triků či citlivým zakomponováním archivních záběrů do nového materiálu. V souladu se zastřešující myšlenkou, že pokrok si žádá oproštění od ideologií a nacionalismu, tvůrci uplatnili postupy evropských avantgard i ruské montážní školy, a ke spolupráci na zhmotnění futuristického světa oslovili světové umělce zvučných jmen jako Fernand Léger, Le Corbusier či László Moholy-Nagy. I když převážná část jejich návrhů nakonec na plátně neskončila a snímek samotný se částečně odklonil od původní Wellesovy vize a nakonec ani nebyl takovým kasovním úspěchem, v jaký producent doufal, během nadcházejících dekád si získal nezpochybnitelné místo v historii nejen sci-fi žánru, ale i celé kinematografie. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Trochu netradiční sci-fi, které bude pro současného diváka nejspíš dost těžko snesitelné. V první řadě je to proto, že zde nejsou žádné hlavní postavy, ale prostě lidé a myšlenky, které prezentují. Ve druhé řadě je to proto, že jsou zde poměrně rozsáhlé skoky v čase, kdy film pojímá celé jedno století. H. G. Wells však přesto ukazuje, jak byl vizionářský a jak dokázal o světě přemýšlet. (13.08.2014)

Průměrné scifi "Svět za sto let" (v českém překladu), které vypráví o osudu jedné rodiny z maloměsta Ewerytown v letech 1940-2036. Na tomto snímku mě asi nejvíce zaujaly velmi důvěryhodné futuristické dekorace Harryho Zacha a triky Neda Manna, které vsazují vize příštího století do úchvatných obrazů a rozměrů. Nevím s jakým sci-fi snímkem z této doby bych tento film mohl srovnat (zase jsem mnoho filmů z tohoto žánru a z této doby neviděl), ale film se mi celkem líbil, bylo to pro mě opět něco nového a poučného. 3,5/5. (08.09.2006)