Dai Nippon teikoku
The Imperial Japanese Empire
Režie:
Tošio MasudaHudba:
Naozumi YamamotoObsahy(1)
Japonský velkofilm vykreslující průběh druhé světové války od útoku na Pearl Harbor až k jejímu konci a potrestání válečných zločinců. Nejvíce pozornosti je věnováno osudům Tódžóa Hidekiho, který se postupně stal nejmocnějším mužem v zemi, a nakonec na jeho bedrech spočinula zodpovědnost za rozpoutání války s USA. Kromě osudu Tódžóa se děj soustředí mimo jiné na studenta, který je navzdory své nevinnosti rovněž odsouzen jako válečný zločinec, a na mladého muže, jemuž se díky vůli přestát všechny útrapy a neobětovat se za každou cenu za svou vlast, podaří vrátit živý zpět ke své ženě. Jednotlivé vyprávěcí linie se nenásilnou formou prolínají mezi sebou a diváka jistě zaujmou i skvěle natočené bojové scény odehrávající se ve vzduchu i na souši. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Dvě věci se tomuhle dílku nedají upřít. Masuda režijní řemeslo ovládá a film má i slušný rozpočet, který je znát. Snímek vznikl v době, kdy vrcholila japonská ekonomická expanze a do kinematografie tehdy putovaly značné investice, a zároveň rostoucí sebevědomí úspěšného Japonska vyžadovalo vylepšit vlastní nedávnou minulost. Ty problematické momenty, které se projevily už v Masudově předchozím válečném snímku Port Arthur, tedy nacionalismus, patetismus a sklon k melodramatičnosti, se tady ještě znásobily. Tam, kde jsem byl u Port Arthuru shovívavý pod dojmem velkolepých válečných scén a exotičnosti zpracovávaných událostí, tady už Masudovi jeho manipulativnost nemůžu odpustit. Pokud jde o melodramatičnost, režisér ždímá emoce, kde se dá, takže pokud se nezabíjí, tak se často brečí a fňukají i stateční válečníci a přední politici. Masuda se sice dotýká některých sporných bodů japonské účasti na 2. světové válce, ale vinu za rozpoutání války a válečné zločiny v maximální míře bagatelizuje. Ano, Japonsko vyhlásilo válku, ale bylo záměrně vyprovokováno. Ano, docházelo k popravám civilistů, ale z logických vojenských pohnutek. Ano, docházelo k zabíjení a trýznění zajatců, ale šlo o selhání jednotlivců, nikoliv o systémové selhání a především druhá strana má taky své máslo na hlavě. Protože o válce v Tichém oceánu leccos vím, tak mi Masudova interpretace faktů přišla mnohdy za hranicemi dobrého vkusu. Mimochodem, generál Hideki Tódžó, v podstatě hlavní hrdina Masudova eposu, byl válečný magnát a zločinec par excellence, měl obří podíl na rozpoutání války, hodně z ní profitoval, hodně uplácel a zůstávala za ním krvavá stopa všude, kde se objevil, především v Číně. Celkový dojem: 25 % (za řemeslo). ()
Umělá heroizace japonské fašizující intervence a značně ploché zobrazování americké armády je vyvažována určitou reflexí japonského týlu. To všechno však už bylo i japonské kinematografii hraného filmu zobrazeno sytěji a převědčivěji. Naopak určitým novem jsou scény ze soudů s japonskými válečnými zločinci. Pokud jde o Hirohita, nejvýmluvnější jsou odsuzující transparenty nizozemské veřejnosti z doby jeho návštěvy tamtéž r. 1970: HIROHITLER. ()
No nevim. První dvě hodiny docela ujdou. Bitvy jsou slušně natočené. Poslední hodina, odehrávající se po válce, je ale hodně velká nuda. 50% ()
Čím se odlišují americké, ruské a japonské válečné velkofilmy? Americké filmy jsou hrdinské a patriotické, ruské a japonské filmy jsou hrdinské a patetické. Ať válku vyhrává nebo prohrává jakákoliv strana, vždy nejvíce trpí lidé, kteří ji nevyvolali. ___ Zkáza Japonska v imperiálně-trpitelském podání. Čtyři hvězdičky nikoliv za kvality filmu a příběhu, ale za historii a japonský pohled. Je vhodné se podívat na věc či událost z různých stran, než se vyřkne subjektivní názor. ()
Opäť sa len mi len potvrdilo, že Japonci nevedia točiť vojnové filmy. Znôška trápnych dialógov, divných vojenských postupov či trápneho kvázihrdinstva to podčiarkuje. Ukrutne dlhá stopáž to ničí ešte viac. Čo sa týka bojových akcií a ich spracovania, je to lepšie, ale aj to stačí iba na priemer v danom období. ()
Japonský valečný filmy moc nemusim ale tohle docela ušlo. ()
Pseudodrama někde v oceánu s faktografickými pokusy. ()
Druhá světová válka pohledem Japonců. Američané jsou zde pouhými karikaturami a ani jejich uniformy příliš nepřipomínají výstroj USMC v oněch letech. Namísto dobové obrněné techniky se dočkáme povětšinou jen lehkých amerických tanků M41 Walker Bulldog, které se vyráběly až v letech padesátých. Co však opravdu ruší, je přehršle melodramatických scén, při kterých mi dalo sem-tam opravdu práci udržet pozornost a neusnout :) "Válka je o boji s protivníkem. Když nevyslechnete to, jakým způsobem to vidí druhá strana, nikdy se o válce nedozvíte celou pravdu" Generál Tódžó. ()
Dost dlhy film od japonskych samurajov, he. Uprostred filmu je aj prestavka, to som este vo filme nevidel, to je pre mna novinka. Velkolepe boje sa v tomto filme nekonaju, skor je to film ukecany, ako by sa malo v nom nieco diat. Vo filme su aj pouzite tanky, vyrabane v 50-tich rokoch minuleho storocia. Skoda, ze tych bojov je v tomto filme strasne minimum, co mi dost vadi. Ja mam radsej vojnove filmy plne vybuchov a rachotenie samopalov, ako bezvyznamne kecanie okolo nepodstatnych veciach. ()
Snímek ukazuje celé japonské válečné období druhé světové války. A jelikož se jedná o film japonský, je to prezentováno z pohledu Japonců. Bitevní scény jsou sice vcelku povedené, ale vzhledem k tříhodinové délce je jich dosti málo. S vojenskou technikou měli tvůrci zřejmě problémy. Žádnou dobovou nesehnali. Křečovité vyprávění je doplňováno autentickými válečnými záběry s patřičným komentářem vypravěče. Až to vypadá na hraný dokument. Historické souvislosti jsou spíše oslavou japonských bojovníků. Citové scény jsou zbytečně moc dlouhé a nezajímavé. Plno hluchých míst neuvěřitelně nudí a téměř uspává. Velkofilm by zasloužil nůžky a to brutálně. Jedná se o velmi slábý, dosti protahovaný film. ()
Neskutečně vylhaná propaganda, Japonci jsou tu vylíčení jako chudáci oběti cizí agrese. S těmi bojovými scénami to taky není nijak slavné, krom už popsaných kravin s tanky a vozidly vesměs poválečné produkce bych ještě poznamenal, že třeba útok na Pearl Harbor je plný vykradených záběrů z filmu Tora! Tora! Tora!. Vata jsou samé dojáky, no za moc to teda nestojí. ()
Hrozná hovadina. A ta jedna hvězda? Ta patří mně, za výdrž ()
Velkofilm, ktorý mapuje priebeh 2. svetovej vojny z pohladu Japonska. Dlhá stopáž my vôbec nevadila kedže som sa dozvedel zaujímave hystorické fakty kedže film obsahuje dekomuntárne vskuvky, ktoré sa my velmi páčili. Odporúčam pre všetkých milovníkov hystórie. Vôbec nemusím USA produkciu, ktorá je tlačená do našich TV. ()
Předlouhý film nám ukazuje japonský pohled na druhou světovou válku a jen dokazuje paradox, že Japonci se obecně necítí jako viníci této války (na rozdíl od německé sebereflexe). Film popisuje průřez celou válkou a i přes to, že našinec zná dějiny poněkud z jiného pohledu je film zajímavý. Musel jsem ale kroutit hlavou nad okatou dehonestací spojeneckých vojáků a japonským nacionalismem. Američan neuctivě hraje fotbal s lebkou japonského vojáka a Britové za sebe nechají běžně bojovat Číňany včetně žen a sami utečou, dopouštějí se zákeřných lstí a provokují. Poněkud to ukazuje nezměněný japonský pohled z druhé světové války, kdy přišli osvobodit Asii od vykořisťujícího, koloniálního západu, aby přinesli svobodu. ()
Tak předně byl snímek asi točen pro japonce, kteří i dnes po tolika letech uctívají své padlé dědy jako hrdiny a samuraje. Proto celé vyznění snímku hraje na citovou strunu a člověku je těch ubohých japonců líto. Jenže... Film začíná letmou zmínkou o bojích v Číně a ekonomickou blokádou USA, Británi, Holandska ad... Japonsko je tedy do války ztaženo Amerikou a Pearl Harbor je jen důsledek agresívní politiky USA. To je samozřejmě od začátku blbost, nebýt japonské agresívní expanze (primárně kvůli nerostným zdrojům a dalším surovinám) do Mandžuska a Číny a to trapně schováno pod osvobozeneckým bojem asijských zemí od kolonialismu, nedošlo by k rozkolísání rovnováhy sil v Asii. Plně souhlasím s komentářem gudaulina, film řadu věcí bagatelizuje. Snad to nebyl přímo záměr ale dost to bije do očí. Např. zmasakrování zajatých britských vojáků po pádu Singapuru. Na přeživší zajaté vojáky zpívající It's a Long Way to Tipperary (což samo o sobě nevyznělo moc pravdivě, protože zajaté spojenecké vojáky čekaly pěší pochody smrti do zajateckých táborů bez léků, potravin a vody a tady se nevyplácelo dráždit japonce hrdostí, to nebyli civilizovaní skopčáci) se vrhne s mečem japonský voják po tom co mu na nosítkách v náruči skoná zraněný kamarád. Je dokázáno, že japonci jen ze zábavy po stovkách zabíjeli již odzbrojené vojáky, či je mučili... Po bitvě na Saipanu sledujeme civilisty s dětmi jak utíkají před ostřelováním z amerických bitevních lodí s dětmi na zádech...Ale nezapomínejma na Nanking a další čínská města pod japonskou osvobozeneckou správou... Hideki Tódžó je zde znázorněn jako milý stařík a skoro jako oběť (zde už jde jistě o jasný úmysl). I to je nesmysl, Tódžó Japonsko do války zatáhl a byl pro ni i po tom co začalo být všem jasné, že Amerika byla spícím drakem, který byl vzbuzen a který se teď s plameny v hubě žene na ostrovy... To jen úvodem. Pro milovníky válečných filmů bude dílo zklamáním, protože většina stopáže jsou intermezza mezi boji odehrávající se v táborech, ve městech v džungli. V nich se nebojuje ale většinou debatuje. Bojové scény jsou zde také. Velkou část použili tvůrci na přeskoky mezi jednotlivými kapitolami konfliktu v tichomoří, kdy hlas vypravěče dokreslují skutečné historické záběry natočené americkými kameramany. Jelikož se jedná o xté kopie, jsou snímky rozmazané a je na nich vidět doba a místa vzniku. Ke konci začalo USN točit barevně, takže některé dokumentární snímky jsou v takovém orange-sepia nádechu. Pak jsou tu hrané bojové scény. K japonským jednotkým a uniformám nemám výhrad. Co je ale otřesně ztvárněno jsou spojenecké jednotky. Již při prvním takovém útoku jsem byl v naprostém šoku, když ze zasaženého amerického tanku vylezl z hořící věže asiat v US uniformě a po zásahu z pušky volal Mother a Help... To samé na člunu se setřelenou osádkou amerického bombardéru na moři. Uniformy na nášivkami US. AIR FORCE byly z padesátých let a opět jeden z členů posádky byl asiat...Zde ale oceňuji znázornění chování pilota zera, protože takto ,,samurajsky "se k letcům na padácích či ve člunech zachovalo mnoho Japíků. Co se týče bojové techniky ve filmu děs běs. Pokud se ve filmu mihl nějaký Jeep tak zásadně ne válečný a v tankových bitvách bojoval prakticky pouze jeden typ tanků a to americký M41 (znalci vědí, že ten již válku nestihl). Za japonce měl na věži nakreslen znak císařství a hojně větví a maskování aby typickou věž skrylo, za US jednotky zářivé hvězdy.... Ohledně leteckých soubojů se to na nebi občas zahemžilo podivně bakelitovými modely letadel, ale typově to sedělo - naštěstí (bylo vidět Zera, Valy, Dauntlessy ad..). I když má snímek 3 hodiny a pro leckohos je ta omáčka mezi boji těžko stravitelná, má divák možnost nakouknout do japonských životů, obydlí a nádherných zahrad za éry císaře Hirohita. Já délku vyřešil v 1/2 kávou a obědem. Dokonce v půlce snímku naskočí titulek - přestávka .-) Ve snímku bylo i pár skutečných zajímavostí jako odřezávání malíčků padlích pro zaslání pozůstalím, aby alespoň část těla zemřelého byla pohřbena v některé ze svatyní v rodném Nipponu. Ve filmu se našlo i pár dojemných momentů. Přesto si je nutno uvědomit, že člověk sleduje film o okupantech a okupační imperiální armádě pro niž neměl život milionů vlastních vojáků žádnou cenu, natož životy civilistů či vzdávajícího se spojeneckého vojáka. () (méně) (více)